Heartfelt (H.S. cz)

#1

Je to tady. První den školy. Nejistě jsem vystoupila ze svého malého staršího autíčka a rozešla se směrem ke škole. Nastupuji v polovině semestru, takže se není čemu divit, že se na mě všichni dívají a zkoumají mě. Je to nepříjemné. Nepříjemně jsem se ošila a zrychlila krok.
Podle ukazatelů jsem došla k ředitelně a jemně zaklepala.

„Vstupte," ozval se milí hlas postaršího pána.

„Eh, dobrý den, jsem Mia Anders a jsem tady na stipendium," řekla jsem nejistě a přešla do středu útulné kanceláře.

„Jo jasně, moc rád vás poznávám slečno," stoupl si hubený starší pán a přešel ke mně s nataženou rukou.

„Potěšení je na mé straně," řekla jsem zdvořile a vřelý úsměv jsem mu oplatila.

„Tady máte všechny plánky školy, rozvrh a hlavně! Tréninky!" řekl nadšeně. „Doufám, že pro naši školu budete prospěchem a budete ji reprezentovat." Dodal ještě a vyprovodil mě ke dveřím.

„Také doufám, děkuji moc," s těmihle slovy jsem vyšla z kanceláře a zamířila si to rovnou ke svojí třídě.
Sice jsem neslyšela zvonění, ale na chodbách nikdo není, takže hádám, že už je hodina. No super. Nic jsem si nepřála tak, jako sem nenápadně zapadnout a hledět si svého. To se mi ale zatím nedaří. Strašně nerada jsem středem pozornosti mimo parket.

Zaklepala jsem na dveře mé údajné třídy a vzala za kliku. Všechny oči se otočily na mě a zkoumavým pohledem mě propalovaly. Snažila jsem si jich nevšímat, ale moc dobře mi to nešlo.

„D-dobrý d- den," vydechla jsem, abych se uklidnil a nekoktala.

„Neumíš mluvit?" ozvalo se ze třídy. No super.

„Pardon," sklopila jsem pohled. „Jsem Mia a jsem tu na stipendiu tance," dořekla jsem svou nepřipravenou řeč a pohlédla krátce na učitelku.

„Dobrý den, Vítejte. Posaďte se na nějaké volné místo," ukázala do prostoru třídy a já se nejistě otočila, abych si mohla jít sednout.

„Tahle, že umí tančit? Jako co? Poleno?" zaslechla jsem dost chraplavý hlas zezadu třídy. Zavřela jsem oči a zhluboka vydechla. Tohle není moc dobrý začátek.

Porozhlédla jsem se teda po třídě a jediné volné místo bylo u nějaké dívky, která se usmívala jako sluníčko. Nejistě jsem si k ní teda přisedla.

„Ahoj, jsem Alis," podala mi ruku. Nejistě jsem se koukla na její dlaň, ale pak ji přijmula.

„Mia," trochu jsem se usmála. Co když to je fór a dělá si ze mě jen srandu? No, to stejně asi zjistím.

„Stylese si nevšímej, je to kretén," odfrkla a já se mírně zasmála. Jo, možná si budem rozumět.

_

Celý den jsem poslouchala od údajného Stylese, kudrnatého kluka, celkem přihlouplé poznámky, na mou postavu a na mé chování. Nemůžu přece za to, že jsem v cizí společnosti nervózní.

Konečně byl oběd a Alis mi nabídla, abych šla s ní. Souhlasila jsem. Vydaly jsme se teda na oběd a cestou si povídaly. Ptala se mě na takové ty normální věci, jako jsou, kolik mi je let, odkud jsem a takové ty obyčejné věci. Na oplátku mi řekla něco ona o sobě. Dozvěděla jsem, že je to celkem party girl, což je úplný opak mě, má 2 mladší bráchy, je jí 21, takže je už dospělá a tady žije od malička.

Sedly jsme si ke kulatému stolu a já se napila džusu.

„No a co máš jako volitelný předmět?" zeptala jsem se ze zvědavosti.

„Umění," zakřenila se. Páni, neřekla bych to do ní. Vyjeveně jsem se na ni koukala. „Překvapená?" zasmála se mému obličeji.

„Já, promiň, jen..." zakroutila jsem hlavou. Zase říkám nesmysly.

„V pohodě, nevypadám na to, ale kreslení mě sakra baví a jsem v něm, jakože fakt dobrá," zasmála se a já s ní. Má celkem vysoké sebevědomí. Taky bych chtěla mít, aspoň špetku.

„Já mám tanec," pokrčila jsem rameny, abych ulehčila situaci.

„Já vím, jelikož ten idiot Harry do tebe celej den ryje," zasmála se.

„Ehm, Harry?" nadzvedla jsem obočí.

„Jo, promiň, to je ten kudrnatej idiot, Styles," mrkla.

„Ou," vydala jsem jen a pustila se do mého kuřecího salátu.

„Zase jíš? Chceš být ještě tlustší, než seš?" slyšela jsem ten, už moc dobře, známý hlas. Styles. Podívala jsem se na něj koutkem oka. Na obličeji se mu rýsoval egoistický úšklebek a stál nad naším stolem.

„Dej si pohov, kreténe," bouchla ho do ramene Alis. Kudrnáč se zasmál a sedl si k nám. Polkla jsem všechno, co jsem měla v puse a podívala se zoufalým pohledem na Al. Ona se s ním baví?

„Harry, tohle je Mia, Mio tohle je..." chtěla nás představit, ale skočil ji do toho.

„Nezajímá mě její jméno, jasný?" odfrkl si a napil se svého, piva? To se smí ve škole?

„Nebuď asociál," upozornila ho Alis.

„Drž hubu," sykl.

Takhle se tu baví normálně? Tady asi nezapadnu, možná bych si měla najít jinou kamarádku, třeba knihomolku, jako jsem já.

_

Konečně hodina tance! Konečně budu mít klid od toho všeho a budu si užívat jen svůj tanec.

„Dobrý den, jsem..."

„Miaa!" vykřikl mladý mužský hlas. Huh?

„Ano, a vy jste?" nechtěla jsem být nezdvořilá, ale jinak to nešlo.

„Oh, promiň. Jsem Paul a jsem tvůj kouč," loktem do mě šťouchl.

„Jakože trenér?"

Paul se zasmál a kývl hlavou. Celkem stupidní dotaz.

„Hodina začíná za půl hoďky, je jenom na vás, jak se rozcvičíte a kolik času tomu věnujete," mrkl na nás všechny a někam se vypařil. Začala jsem se automaticky rozcvičovat a protahovat.

„Sorry, jdu pozdě."

No to snad ne!! Tohle je špatný vtip, že jo? Tohle není pravda!