Heartfelt (H.S. cz)

#35

„Co takhle někam zajít, tento víkend?" navrhla Als, když jsme chodili po obchodech a každá už měla alespoň 3 tašky v ruce plné oblečení, kosmetiky a dalších blbostí.

„Jedu za mamkou," omluvně jsem se na ni koukala.

„A co tady bude dělat Harry sám?" uchechtla se. „Nene!" otočila se na mě hned. Ani mi nedala příležitost odpovědět. „Hlavně mi neříkej, že jede s tebou," kroutila záporně hlavou a při tom se tvářila strašně překvapeně.

Jen jsem pokrčila ramena a usmála se.

„Do prdele, co to s ním děláš? Vůbec ho nepoznávám," mračila se pobaveně.

„Nevím," pokrčila jsem nevinně ramena.

Jenom se zasmála a dál to neřešila, díky Bohu.

„No, já pojedu asi za Niallem," prohrabovala se v šatech v obchodě.

„Ooo, takže ty a Niall, jo?" škádlila jsem ji.

„Co?" otočila se zmateně. Dobře, dělala jsem si srandu, ale teď je podezřelá.

„Řekla si, že pojedeš za Niallem," pobaveně jsem ji sledovala.

„N-ne, myslela jsem, na Niallovu party," protočila oči. No jasně, Al, to ti tak sežeru.

„Alis, něco mi tajíš!" nařkla jsem ji.

„Sednem si někde na kávu?" povzdechla si a já hned souhlasila. Jednak mě zajímalo to s tím Niallem a jednak jsem už byla unavená ze všeho toho chození po obchodech a kupováním zbytečností.

_

„Nevím, co přesně k němu cítím, ale jsem ráda v jeho společnosti," culila se na svoji kávu.

„Jsi zamilovaná," nemohla jsem si odpustit.

„Asi," kousla se do rtu, ale podhled mi nevěnovala.

„Alis, to je ale úžasné," řekla jsem nadšeně. Nikdy jsem si nemyslela, že se dožiju dne, kdy se Alis vážně zamiluje, nebo bude s někým navážno! Skoro neuvěřitelné.

„Jo, uvidíme, kam se posuneme dál," pokrčila ramena, ale pořád se usmívala. Takovou ji neznám. Ale líbí se mi.

Povídaly jsme si asi ještě hodinu, pak jsme se rozloučily a jely domů. Neskutečně se těším na horkou vanu. O, ano!

_

„Čau zlatoo," objal mě Harry a políbil, jakmile jsem přišla k němu. Je to už takové typické. Ani se nedomlouváme a počítáme s tím, že k němu na večer přijedu. Vlastně u něho skoro bydlím. Vtipné.

„Ahoj," usmála jsem se na něho. „Neuvěříš, co jsem se dozvěděla," uchechtla jsem se.

„Taky mám novinku," zasmál se.

„Tak já první," vyplázla jsem jazyk a sedla si na linku, kde něco kuchtil.

„Poslouchám."

„Alis s Niallem něco pečou," uculila jsem se.

„Ohh," vydal smutně.

„Coje? Ty nemáš radost?" zamračila jsem se.

„Ale jo, ale já ti to chtěl říct první," zasmál se.

„Niall se ti svěřil?" vyvalila jsem na něho oči.

„Prokecnul se," zasmál se a já s ním. Jsou si tak podobní.

„Alis taky," řekla jsem mezi smíchem.

_

_

„Máme všechno?" zeptala jsem se nervózně, když jsme do Harryho auta naházeli nezbytné věci pro cestu k mé rodině.

„Zlato," uchechtl se. „Jedeme jen na víkend," očividně se bavil nad mým stavem.

„Já vím," vydechla jsem a trochu se uklidnila. „Jen jsem nervózní," přiznala jsem.

„Hej," zamračil se. „Neměl bych být já, ten nervózní?" zhrozil se najednou.

„Nemusíš, oblíbí si tě stejně, jako já," vyplázla jsem na něho jazyk a vlepila mu letmou pusu.

_

Stáli jsme před domem a oba byli patrně nervózní. 2x jsem zmáčkla zvonek u dveří a vydechla. Harryho propletené prsty s mými mi dodávali trochu útěchy a klidu, ale ani tak mi nepomohli od nervozity.

„Zlatíčko," vyjekla hned mamka, jakmile otevřela dveře.

„Mami," široce jsem se usmála při pohledu na ni. Vůbec se nezměnila, nestárne. Vyprostila jsem se s Harryho sevření a pevně ji objala. „Tak moc ráda tě vidím," jedna slza mi stekla po líčku.
Když jsem se od ní odtáhla, utřela jsem si slzu a vrátila se za Harrym.

„Dobrý den, jsem Harry," usmál se kouzelně Harry, čímž ukázal své ďolíčky.

„Ahoj, jsem Rebeca, ale říkej mi klidně Beco," široce se na něho usmála a podala mu ruku, kterou hned přijal, a já věděla, že mámu máme v kapse. Vlastně...bylo to jasné od začátku. Protože je přesně ten typ mámy, když je šťastná dcera, je i ona. Což jsem na ni milovala. Nechala mě dělat vlastní rozhodnutí a do ničeho mě nenutila. Vždy mi poradila a pomohla. Lepší mámu jsem si přát nemohla.

Tu snadnější část máme hotovou. Teď ještě táta s bráchou. Bráchy se obávám nejvíc.

Vešli jsme do domu, který příjemně voněl. Jako domov.

„Kluci jsou na fotbale, ale měli by přijít tak do půl hodiny," ujasnila máma, když jsme se rozhlíželi po domě.

„Dobře, tak my si půjdem hodit věci do pokoje," usmála jsem se na ni a s Harrym jsme popadli naše tašky a vydali se nahoru.

_

Harry se zrovna smál s mamkou v kuchyni, když mu vyprávěla nějakou historku z mého dětství, když jsme uslyšeli klíče v zámku. Harry vydechl a koukl na mě. Jemně jsem se pousmála na znamení, že to bude dobrý. Byl nervózní, ale jsem si jistá, že to bude v pohodě. A pokud ne, tak se budeme muset snažit.

S tátou a bráškou jsem se přivítala vřelým objetím a pusou na tvář. Pořádně jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběli. Ale teď...páni. Jako bych kus sebe do teď neměla. Prázdnota, kterou však vyplňoval Harry.

„Dobrý den, jsem Harry, moc rád vás poznávám," natáhl ruku k tátovi. Ten si ho přeměřil pohledem, ale rukou si s ním potřásl.

„Luke, taky tě rád poznávám," ve tváři se mu mihl náznak úsměvu. Viděla jsem, jak si Harry oddychl. Asi si ho taky všiml.
Bože, teď to nejhorší. Bráška.

„Chlape, utekl si z basy, nebo co?" zasmál se Aaron, sledujíc jeho potetované ruce. Možná to nebude zas tak těžké?!

„Ne," zasmál se taky. „Jsem Harry," představil se mu.

„Aaron," pořád se smál a koukal na jeho ruce a obdivně si je prohlížel.

_

Celý den byl úžasný. Zdá se, že Harry byl jednoduše miláček všech. Kam přišel, tam udělal dojem. S tátou se bavil o sportu, s Aaronem o hudbě a jeho tetováních a s mamkou zase o mě, nebo o škole. Vážně si rozumí se všema, za což jsem strašně ráda. Díky Bohu.

_

Pozn. autorky: Ahojteee:P Znovu se setkáváme:D Snažila jsem se napsat aspoň jeden díl:) ruka mě při psaní bolí, takže další díl neočekávejte zase tak rychle:/ Ale až bude v pohodě, tak vám to všechno vynahradím:D Slibuju:) Všem moc děkuji, kdo čtou, komentují, nebo hvězdičkují:) Neskutečně si toho vážím a popohání mě to ve psaní:P DĚKUJU! ♥ Snad se líbí:)