Heartfelt (H.S. cz)

#29

Možná jsem jen tvrdohlavá, ale omlouvat se mu jako první nebudu. Neudělala jsem nic zlého, ne? To on je ten, který mě naštval a měl by se omluvit.

Šla jsem do školy, tentokrát pěšky, protože můj brouk už zase stávkuje. Bylo to dobrých 15 minut chůze, ale nic jiného mi nezbývalo.

„Čau Mio," pozdravila mě hned u vchodu Alis. Nebylo zvykem, že bychom se potkávaly už u vchodu. Většinou jsme se potkaly až ve třídě. Proto jsem se trochu zamračila.

„Ahoj," oplatila jsem ji a trochu pozvedla koutky do úsměvu. „Jdeš do školy?" zeptala jsem se, protože mi nebylo úplně jasné, kam se chystá.

„To je právě to, proč tu na tebe čekám," zazubila se.

Nadzvedla jsem obočí a čekala, co dál řekne.

„Musím něco zařídit, omluv mě prosím tě u Granerový a tak za dvě hodiny buď před školou," vychrlila ze sebe rychle.

„Ne, mám hodinu. A pak trénink," zavrtěla jsem záporně hlavou.

„Nebuď jeptiška," protočila očima.

„Ale-"

„Ne, prostě tu buď," skočila mi do řeči a zamířila na mě ukazováčkem.

„Fajn," vydechla jsem poraženecky. Přece jenom, mě nezabije, když jednou něco vynechám, ne? Jsem mladá a musím se naučit užívat života. I když nevím, jestli si s Alis užívat dne budu, ale jelikož ji znám, tak myslím, že jo. Uvidíme.

_

Al: Kde si? Přečetla jsem si sms na mém mobilu. Praštila jsem se po čele a vzala rychle své věci. Něco jsem naházela do skříňky a něco si vzala s sebou.

„Jsem tu," vydechla jsem, když jsem přišla před školu, kde už čekala Alis.

„Konečně, už jsem myslela, žes to vzdala," uchechtla se a hlavou kývla, ať ji následuju. Sice jsem nevěděla vůbec, o co jde, ale šla jsem za ni.

„Kam to jedem?" zamračila jsem se, když už jsme jeli nějakou dobu.

„Uvidíš," ďábelsky se uchechtla.

„Alis," zakňučela jsem. Tohle mě nebaví. Nevím, kam jedem, co se děje a tuhle část Londýna jsem ještě nikdy neviděla. Teda pokud ještě v Londýně jsme.

_

„Jsme tady," vřískla nadšeně a vystoupila z auta. Její čin jsem zopakovala a podívala se před sebe. S nadzvednutým obočím jsem se na ni obrátila. Co jako?

„Jdeme nakupovat?" pořád jsem se na ni koukala s neutrálním výrazem.

„Jasně," pokrčila rameny.

„A to jsme nemohly jet někde blíž?" zamrmlala jsem.

„Ne," zasmála se a za ruku mě táhla do velkého obchoďáku před námi.

_

„Tak povídej," vyzvala mě, když jsme seděly na kávě ve Sturbucks. Chodily jsme tady asi 4 hodiny! 4 debilní hodiny! Alis mě přemluvila k několika oblečení, které mi prý sluší, takže mám plné tašky oblečení, bot, šperků a různých kravinek.

„Co?" zadívala jsem se na ni.

„Očividně tě něco žere, tak sypej," napila se své kávy a s vyčkáváním mě pozorovala.

„Jak-"

„Mio," nestačila jsem ani doříct větu a už mě přerušovala. Někdo by ji měl naučit správnému chování. „Mluv," výhružně se na mě zamračila a já si povzdechla. Myslela jsem, že si dnes užiju den bez Harryho, ale asi ne.