Heartfelt (H.S. cz)

#2

Nejistě jsem se otočila za chraplavým hlasem a uviděla v jeho celé kráse si zavazovat tkaničky. Nee, jen to ne, prosím.

„Tak začnem. Harry, tvoje mínus, že ses neprocvičil," pokrčil Paul rameny a kudrnáč jeho čin zopakoval. Sundal si mikinu a zůstal jen v tílku a teplácích. Cože? Co ty ruce? To se jako může? Přes bílé tílko mu prokukovalo několik tetování a ruce měl potetované taky skoro celé.

„Líbí se ti, co vidíš?" nakrčil nos a propaloval mě pohledem.

„Ne, já jenom, omlouvám se. Jenom, mě udivuje nespočet tvých tetování," vysoukala jsem ze sebe větu.

„Nějaký problém vy dva?" ukázal na nás Paul.

„Ne, jenom tady princeznička se zakoukala na mé tělo," předběhl mě s odpovědí.

„To není pravda, já jenom..."

„Tak jdem, nezajímají mě vaše hry," převrátil oči. Oh, kde je ten milý a hodný Paul?

„Jelikož tu máme nováčka Miu," ukázal na mě, „tak se nám předvede jako první při Salse," dořekl svou myšlenku.

„Ale na to jsou potřeba dva tanečníci," zamračila jsem se.

„Óóó, jak bystrá," tleskl Styles.

„Harry nedržkuj a běž tančit s ní," zakřenil se na něj Paul. Cože? Ach bože!

„Děláš si prdel? Vždyť mi pošlape určitě nohy," zavrtěl nepříjemně hlavou.

„Jdi," zakřičel na něho.

„Ne."

„Nechtěj, abych tě vyhodil, do hajzlu!" teď po sobě vážně řvali. To jsem mu tak odporná, že semnou nemůže zatančit jeden tanec? Taky s ním nechci tančit, ale nedělám z toho bůh ví, jakou vědu!

„Kurva," sykl Harry a přešel ke mně.

Paul pustil hudbu a já se chytla Harryho. Udělal krok vpřed a já vzad. Musím uznat, že je dost dobrý tanečník.

Nemyslím, že jsem někde udělala chybu, nebo tak, takže jsem celkem spokojená. Jasně, mohlo to být lepší, vždycky může.

„To bylo grandiózní!" tleskal Paul. Cože? Netrpí nějakou poruchou nálad, nebo něco takového?

„Jo, až na to, že je těžká jak prase," protočil oči.
Au?! Nechtěla jsem si to přiznat, ale tohle mě ranilo. A to tak, že dost. Když jsem chodila na základku, byla jsem trošku kulička a všichni se mi smáli, od té doby jsem na svou váhu hodně citlivá. Teď jsem hubená a všichni říkají, že bych měla přibrat, ale já v žádném případě přibrat nechci. Jsme celkem spokojená.

„Vždyť je jak tyčka," nadzvedl jedno obočí Paul.

Dostalo se mu jenom hlasitého smíchu. Ach jo. Tohle asi nezvládnu.

_

„Tak jo, tohle bylo pro dnešek všechno, můžete jít," spokojeně si mlaskl Paul na konci hodiny. Chtěla jsem se otočit a odejít, ale hlas Paula, mě zarazil. „Jo a Harry a Mia tady ještě chvíli zůstanou," pokynul, ať ostatní odejdou. Povzdechla jsem si a vrátila se zpět.

„Ano?" řekli jsme oba na stejno. Střelil po mě pohledem, ale já se na něho neotočila. Nechtěla jsem vidět ty jeho pronikavé oči.

„Vy dva spolu budete tancovat," řekl rozhodně.

„Cože?" vykřikli jsme oba zase naráz. „Zbláznil ses, kurva?" vyhrkl Harry. „Nebudu s ní tancovat," zakroutil záporně hlavou.

„Jo, taky s ním nechci tancovat," řekla jsem z poza Harryho zad, protože mě zastínil.

„Tohle je přesně důvod, proč prostě budete," pokrčil rameny a řekl s naprosto vážností a jistotou v hlase.

„Jaký je ten důvod?" zeptala jsem se.

„Neumíte se vystát, tak se spolu budete muset vystát!" řekl už přísně.

„Teď běžte!" ukázal na dveře. Oba jsme se rozešli pryč.

„Jo a Harry...Možná to není tím, že je těžká, ale že ty seš slabý," uchechtl se Paul a já nenápadně taky. Kudrnáč mu jenom ukázal prostředníček a odešel do šatny.

_

Pozn. autorky: Zatím si píšu příběh sama pro sebe:D:D 

-Jané