Heartfelt (H.S. cz)

#31

„Je neuvěřitelný, že jsme to dotáhli až sem," kroutila jsem hlavou.

„Nevěřilas nám?" hraně se chytl za srdce a nevěřitelně na mě koukal.

„Nenáviděli jsme se," připomněla jsem mu se smíchem.

„To není pravda," ohrnul spodní ret.

„Tak jak potom vysvětlíš své chování?" s úšklebkem jsem ho pozorovala.

Jeli jsme z tréninku domů. Teda k Harrymu. Jak jinak.

„Jsem na škole boss, chápej," zasmál se. „Musel jsem si nějak udržet svou pověst," dodal na vysvětlení.

„A proto sis ze mě dělal srandu? Vážně?" nadzvedla jsem jedno obočí.

„Vlastně...jo," zasmál se a já ho bouchla po hrudi, načež se rozesmál ještě více.

_

„Půjdu se okoupat," dala jsem Harrymu letmý polibek a vydala se směrem koupelna.

„A můžu se přidat?" zeptal se s nadějí v hlase.

„Ne," vyplázla jsem na něj jazyk a pokračovala.

„Nejsi fér," nafoukl tváře a překřížil ruce na prsou.

„S tím dokážu žít," pokrčila jsem ramena a zasmála se.

_

„Na co se koukáš?" přiskočila jsem k Harrymu na gauč a sledovala televizi s ním.

„Na nějakou komedii," uchechtl se, při scéně, kdy jeden z party zakopl o obrubník a sesypal se na nějakou holku.

„Tohle ti přijde vtipné?" nadzvedla jsem jedno obočí.

„Jo," zasmál se.

„Dobře, udělám večeři, jo?"

„Chceš pomoc?" zeptal se, ale pohled od televize neodtrhnul.

„Ne dobrý, jen koukej," usmála jsem se, i když se na mě nedíval.

_

Nakrájela jsem zeleninu, kterou jsem orestovala, pak kuřecí maso a všechno to dala do zabalené tortilly. Všechno jsem to ještě zalila dresinkem a dala to na stůl.

„Harry?" oslovila jsem ho. „Pojď jíst," zavolala jsem ho a šla se kouknout, jestli už jde.

Nebyl tady. Wut? Vystydne mu to!

„Harry?" zvolala jsem přes celý barák.

„Ne Gemmo. Tohle je stupidní," uslyšela jsem ho mluvit se svou sestrou. „Nezajímá mě to, vrať se," jeho hlas byl rozzlobený. „Gemmo?" asi neslyšel odezvu, protože se kouknul na mobil a pak s ním rozčílením hodil o zem.

„Harry?" oslovila jsem ho opatrně. Trhl sebou a podíval se mým směrem. Zrychleně dýchal a několikrát si prohrábl vlasy. „Co se stalo?" zeptala jsem se ho jemně a přešla k němu.

„Gemma," vydechl, aby se uklidnil. Chytila jsem ho za ruku a jemně mu přejela palcem přes klouby. „Chce se nastěhovat k tomu svýmu chcípákovi," zatnul čelist.

„Proč ho nemáš rád?" zeptala jsem se skoro hned.

„Protože se je Gemmě nechová, jak by měl," vysvětlil pořád naštvaný. Oči měl tmavé a čelist pořád napnutou.

„Jak to?" nechtěla jsem se ho ptát na otázky, ale tohle jsem prostě vědět chtěla.

„Viděl jsem ho asi 3x a pokaždé se choval jako čurák," zase si prohrábnul vlasy. Tohle gesto dělal jenom, když byl hodně naštvaný, nebo nervózní. „Prostě s ní mluvil, jako by byla hadr, kterým opovrhuje. Bojím se o ní. Co když ji bude nadávat, nebo dokonce ji bít?" chodil po chodbě sem a tam.