Heartfelt (H.S. cz)

#11

„Máš tady auto?" zeptala jsem se ho po chvíli sezení.

„Jo," kývl hlavou.

„Chceš zavést domů?" nabídla jsem mu, i když bych ho tady nejraději nechala a odjela. Proč pil, když jel autem, nebo proč jel autem, když věděl, že bude pít? Je tak strašně nezodpovědný.

„Ne, mýho brouka nikdo jiný řídit nesmí," zamračil se na mě.

„No fajn, tak tady zůstaň a třeba tu umrzni," řekla jsem nepříjemně. „Jsi neuvěřitelný paličák," dodala jsem ještě a vstala, že ho tady vážně nechám.

„Mio?" otočila jsem se za jeho hlasem. „Jedinej škrábanec a seš mrtvá," ukázal na mě ukazováčkem a hodil mi klíče od jeho luxusního auta. Protočila jsem oči, ale vzápětí toho litovala. Rychle jsem je zavřela a vydechla.

„Protočila si právě oči?" řekl výhružně a rychlými kroky přešel až ke mně.

„Promiň?" zaculila jsem se.

„Už to nikdy nedělej," jeho obličej byl bez emocí a jeho oči černé. Proč mu to tak moc vadí?

„D-dobře," řekla jsem nervózně a koukla se na své nohy. „Kde máš auto?" změnila jsem rychle téma.

Zamračil se a promnul si bradu.

„Neříkej mi, že nevíš," zamračila jsem se. Harry se podrbal na zátylku.

„Nemůžu si to vybavit," zakroutil hlavou a díval se okolo. Pane bože, proč?

„Tak fajn, pojď," chytla jsem ho za loket a tahala k nejbližšímu parkovišti. „Rozhlédni se, je někde tvůj brouk?" koukala jsem na auta a Harry semnou. Moc si jeho auto nepamatuju, vezl mě v něm 2x a jednou z toho opilou.

„Joo, tadyyy, ahoooj, miláčku," poplácal svůj Range Rover po kapotě a podíval se na mě s širokým úsměvem. Odemkla jsem auto a Harry si sedl na místo spolujezdce. „Promiň, že tě teď řídí někdo jiný, ještě k tomu holka, ale nechci tě nabourat, je to pro tvý dobro," hladil auto po vnitřku.

Zamračila jsem se, i když mi to přišlo komické. „Co myslíš tím, ještě k tomu holku?" podívala se na něj se zamračeným obličejem.

„To je fuk, prostě už jeď. A dávej na něj pozor!" řekl výhružně. Kývla jsem hlavou a nastartovala.

„Kde bydlíš?" zeptala jsem se, když jsem nevěděla, kde mám jet.

„Teď doleva," ukázal na cestičku. Zabočila jsem, jak mi řekl a přede mnou se objevil už známý obrovský dům.

„Jsme tady," vypla jsem motor.

„Díky," podíval se na mě, ale já mu pohled neoplácela. Nemohla jsem se koukat do těch jeho krásných očí.

„Není zač," chtěla jsem vystoupit, ale Harry mě chytil za zápěstí. Zase. To je jako jeho úchylka, nebo co?

„Jsi první, kdo řídil MOJE auto," na slovo moje dal jasný důraz.

„Nic jiného ti nezbývalo," pokrčila jsem ramena. „Ale vážím si toho," kývla jsem hlavou.

„To bys, kurva měla," uchechtl se a koukl se před sebe.

„Proč ses mi od té párty do konce týdne vyhýbal?" zeptala jsem se bez přemýšlení. Viděla jsem, jak se mu napla čelist, čímž se mu zvýraznili ještě více lícní kosti a oči potemněly. I když se na mě nekoukal, všimla jsem si toho. Asi špatná otázka. Zhluboka se nadechl a vydechl.