Heartfelt (H.S. cz)

#21

Fuf, je to tady. Pondělí. Vyklepaná jak ratlík jsem nasedla do svého brouka a vyjela ke škole. Dneska jsem skoro nespala, protože jsem musela myslet na to, jak se bude asi Harry chovat ve škole. Dá najevo, že semnou chodí, nebo to bude skrývat?

_

„Čau Alis," posadila jsem se k ní a zatím ji nic neříkala, protože jsem si nebyla jistá Harryho reakcí.

„Čuus," široce se usmála.

Porozhlédla jsem se po třídě, ale Harry tady nebyl. Nečekaně. Poslední dobou školu šíleně zanedbává. Aspoň, že na tréninky chodí. Do zvonění zbývalo nějakých 6 minut, takže se ještě mohl ukázat.

Bavila jsem se s Alis o nějakém jejím úletu, který zase předvedla na nějaké party, nebo co.

„Mohla by sis někoho konečně najít," zamračila jsem se na ni.

Ona se jen hlasitě zasmála. „Tohle není nic pro mě," nakrčila znechuceně nos.

Pobaveně jsem nad ní zakroutila hlavou. „Třeba se jednou objeví, ten pravý," vyplázla jsem jazyk.

„Jo, ale teď se zaměřme na tebe," zacukala obočím.

„Co jako?" nadzvedla jsem jedno obočí.

„Musíme ti taky najít nějakého chlapa, ne?" žduchla do mě ramenem a já se jenom nejistě zasmála. Nemohla jsem ji říct, že už chlapa mám, protože Harry je trochu složitější.

_

Celou hodinu jsem přemýšlela nad Harrym. Proč dneska nepřišel? Celkem mi chyběl. I kdyby se semnou nebavil, už jen pohled na něj by mi stačil. Nevím, jak bych reagovala, kdyby se semnou nebavil. Kdyby mě ve škole prostě ignoroval. Určitě bych byla smutná a mrzelo by mě to, ale hrála bych to s ním? Asi ne. Nevím. Potřebuju jistotu, že to myslí vážně.

Konečně zazvonilo a já si věci hodila do tašky. S Alis jsme vyšly ze třídy, abychom mohly dojít na další hodinu.

Sedly jsme si a čekaly na zvonění. Zase. Pořád dokola. Alis do mě něco mluvila, ale já ji moc nevnímala. Koukala jsem na dveře a tak moc si přála, aby se v nich objevil Harry. Čím dříve budu vědět, na čem jsem, tím lépe pro mě. Pomalu jsem ztratila naději, když zazvonilo na hodinu. Otočila jsem se na svou nejlepší, a zároveň jedinou, kamarádku a usmála se, jakoby se nic nedělo.

„Ahoj," zašeptal těsně vedle mého ucha chraplavý hlas. Naskočila mi husí kůže a já s jistotou mohla říct, že bych ho poznala všude. Už jen z toho, jak mé tělo na něj reaguje. Celým tělem jsem se k němu otočila a na jeho tváři se rýsoval široký úsměv. Naklonil se ke mně a přitáhl si mě do polibku. ANO! Přesně tohle jsem potřebovala.

„Ahoj," vydechla jsem s úsměvem. „Kdes byl první hodinu?" naklonila jsem s úšklebkem hlavu na stranu.

„Zaspal jsem," zasmál se. Že mě to nepřekvapuje.

„Harry, ty nemáš svoje místo?" vyrušila ho učitelka, který stála před třídou.

Harry se s úšklebkem odebral na své místo a já se otočila na dost překvapenou Al.

„Co to jako znamená?" ukazovala na mě a na Harryho, pořád vykolejená touhle situací.

Pokrčila jsem ramena a nevinně se usmála.

„Chci každej detail," vztyčila na mě ukazováček a otočila se k učitelčinému výkladu. Je mi jasné, že výslechu se nevyhnu. Zhluboka jsem vydechla a začla se taky věnovat učitelce.