Heartfelt (H.S. cz)

#8

"Do hajzlu, to jsou malí šmejdi," vydechl zmoženě Harry a svalil se na židli.
"Jsou to děti," pokrčila jsem čelo.
"Ale zasraně hyperaktivní," zamračil se.
Na tohle jsem už nic neřekla a přešla ke své tašce, kterou jsem zvedla ze země.
"Tak ahoj," řekla jsem jen a chtěla odejít, ale jeho hlas mě zarazil.
"Mio? Co takhle menší oslava?" dvakrát za sebou zacukal obočím.
"Oslava čeho?" nadzvedla jsem obočí.
"Toho, že jsme zmákli ty haranty," ukázal na okolo.
"Děti," opravila jsem ho. "A jaká oslava?" zeptala jsem se se zájmem.
"Dneska je párty, očekávám tě tam," přešel ke mě.
"Nechodím na párty," řekla jsem rozhodně.
"Tak začneš," mykl rameny. Super, starý, panovačný Harry je zpět.
Neměla jsem v plánu tam jít, ale i přes to jsem se ho zeptala: "a kdy a kde?"
Už byl u dveří, které vedly ven, bez jediného pohledu, nebo čehokoli jiného řekl, že pro mě v 8 přijde Alis, ať jsem nachystaná. Úžasné, vážně.
Sesbírala jsem všechny moje věci a vydala se ke svému starému broučkovi. Zasunutím klíče jsem se dostala dovnitř, nastartovala a odjela domů.
_

Domů jsem se dostala o půl 7, hodila jsem si sprchu a zalezla do pokoje do postele k televizi. Na žádnou párty prostě nepůjdu.
Ze sledování nějaké komedie mě vyrušilo klepání. Koukla jsen ba hodiny a zjistila jsem, že je 7, takže to Alis být nemohla. Vyšla jsem teda ke dveřím, abych mohla otevřít dotyčnému.
"C-co tady děláš?" střelila sem pohledem po Harrym.
"Alis dneska nejde, má ješte opici po včerejší kalbě," ušklíbl se.
"A ty si tady protože..." nechala jsem větu vyznít do ztracena a doufala, že pochopí a větu doplní.
"Protože jsem věděl, že dobrovolně nepůjdeš, tak jsem přišel dřív, aby ses stihla připravit," těkal pohledem po mém bytě zamnou.
"Nehodlám nikam jít bez Als," zakroutila jsem záporně hlavu.
"Moje společnost ti nestačí?" chytl se za srdce a nahodil ublížený obličej.
"Ne, já jenom nejsem taková ta, co chodí na párty v úterky," řekla jsem potichu, jakobych se snad bála jeho reakce.
"Tohle mě nezajímá," protočil oči.
"Fajn, odporovat asi nemá smysl," teď jsem protočila oči já a pustila ho dál. Zamlaskal a vešel. "Neprotáčej na mě ty zkurvený oči," vydechl mi blízko u tváře. Zalapala jsem po dechu. Tak ob může a já ne? To je nefér.
Rychle jsem se vzpamatovala a šla se oblíknout do mého pokoje. Nenabízela jsem mu nic, protože nechci aby tady byl. Byl drzý a arogantní, takže ho obsluhovat nehodlám. Vlezla jsem do svého pokoje, když si Harry sedl na gauč v obýváku.

Po delší době hrabání ve svém šatníku jsem vybrala jedny džíny a košili. Lehce jsem se namalovala a šla zpátky za tím arogantním blbečkem.
"Nebudu tam dlouho," promluvila jsem na Harryho, který držel sklenku s vodou? Co? Fajn, obsluž se sám.
"Budeš tam tak dlouho, jak řeknu," zašeptal blízko měho ucha. To způsobilo jemné zachvění mého těla a já jen doufala, že si všech těhle maličkostí nikdy nevšiml.
"Teď se běž převlíct," sjel mě pohledem od hlavy až k patě.
"Nemám do čeho," pokrčila jsem ramena.
Harry protočil oči a podal mi nějaké černé šaty. Kde je vzal? A nemohl mi je dát, než jsem se oblíkla?
Vzala jsem si je z jeho ruk a nejistě se na ně koukla. Byly uplé (jak jinak), celé černé, u krku měli perličky a rukávy byli krajkované.
"Tohle si neobleču," zavrtěla jsem hlavou.
"Mám tě do toho kurva narvat?" řekl trochu nervózně Harry. Trochu mu stmavly oči a já ho raději poslechla a šla se převlíknout.

V pokoji jsem se vysoukala z mého oblečení a vzala šaty, které jsem si položila na postel. Chtěla jsem si je přetáhnout přes hlavu, ale něčí ruce na mých bocích mě zarazily. Rychle jsem uskočila a otočila se s šatama před mým tělem. Harry.
"Co - co to děláš?" vykoktala jsem nejistě. Styděla jsem se a nebyla si vůbec jistá tím, co mám dělat.
"Pomáhám ti?" široce se usmál a přibližoval se ke mě. Já couvala, nechtěla jsem, ať se mě dotýká, nebo je jen blízko mé osobě. Zanedlouhou chvíli jsem tělem narazila do skříně, takže mě měl teď v šachu. Ruce zapřel vedle mé hlavy a já na něho vyděšeně koukala. Co chce udělat?
"Obleč si ty šaty," poručil mi přísným hlasem. Šel z něj strach.
Jen jsem zakývala záporně hlavou. A zhluboka polkla. Toho si musel všimnout, ale nedával to znát.
"Hned," zašeptal blízko mých rtů.
"Tak se otoč," dokázala jsem ze sebe vysoukat.
Hlasitě si odfrkl a pustil mě ze svého sevření. "Myslíš, že jsem neviděl nahou holku?" zase ten jeho arogantní úšklebek.
"Ne-nevím," vykoktala jsem.
"Viděl, Mio. Teď si obleč ty podělaný šaty a nezdržuj nás,' na patě se otočil a odešel. Rychle jsem na sebe hodila šaty. Co to mělo znamenat? Dotkl se mých holých boků a mě zase vyskočila husí kůže. Proč na něj mé tělo reaguje takhle? K sakru!

Ještě jsem se rychle poupravila v zrcadle a vyšla za Harrym. Stál už připravený u dveří.
"Konečne, nevím, co ti tak dlouho trvalo na tvém ksichtu spáchat," protočil oči a před tím, než otevřel dveře mě projel zase pohledem. Vzala jsem si sako, obula boty a následovala jsem Harryho ven. Myslela jsem, že půjdem pěšky, ale on mě zavedl k jeho autu. Mám sednout do jeho auta? Cože? Co když je to způsob, jak se mě zbavit? Ach jo, moje fantasie, kterou mám díky knížkám na sebe nenechala dlouho čekat. Nasedla jsem teda do jeho auta a připoutala se. Jeho černý Range Rover byl luxusní. Všechno kožené a voňavé.
Bez jediného slova, nebo pohledu vyjel na silnici. Co jsem to zase udělala? Do čeho jsem se namočila? Začínám toho šeredně litovat. Ale, co si budem nalhávat? Jiná možnost nebyla.
Celou dobu bylo v autě ticho. Cesta byla zdlouhavá a já vážně litovala. To znamená, že se bez Harryho nedostanu zpátky. Neznám to tady. Snad mě tam nenechá...