Heartfelt (H.S. cz)

#10

„Tak fajn, hrajeme dál," křikl po nás Loui. Oba jsme se zaskočeně na sebe koukali. Možná to dělal ten alkohol v mé krvi, ale Harry nic nepil. Nechápu to.

„Liame," řekl Harry ďábelsky.

„Odvaha," zazubil se hned.

„Běž dolů nahý a zakřič, že tahle párty potřebuje oživit," zasmál se a všichni jsme se přidali. Kluci do mě lili kelímek za kelímkem a já pomalu nezačínala přemýšlet nad věcmi, co dělám.

_

Šílená bolest hlavy mě probudila. Pomalu jsem žmoulala očima a snažila se dělat co nejméně pohybů. Jakmile jsem si uvědomila, co se vlastně stalo, a nic si nepamatuju, rychlosti blesku jsem se posadila na postel a koukala okolo sebe. Tenhle pokoj neznám, vůbec nevím, kde jsem.

„Nemel sebou, kurva," zachrapčel někdo vedle mě. Leknutím jsem vyjekla, což byla chyba. Moje hlava jako by se rozbila na několik malých částí. Koukla jsem na druhou polovinu postele a viděla tam ležet Harryho.

„Kde to jsem?" zeptala jsem se potichu, protože jsem se styděla, bolela mě hlava a bála jsem se odpovědi.

„U mě," převalil se na druhou stranu a spal dál.

„Jak jako u tebe?" vyjekla jsem zděšením.

„Včera si to mrtě přehnala s chlastem, tak jsem tě vzal sem, aby ses doma nepřizabila," otočil se na bok a koukal na mě. Byl celkem roztomilý. Jeho kudrlinky mu padaly do tváře a celý byl rozespalý. Jeho ranní chraplák tomu taky dost nasvědčoval.

„Aha," řekla jsem ostudně. „Kolik je hodin?" podívala jsem se po pokoji, ale hodiny jsem nenašla.

Harryho ruka vystřelila na noční stolek a vzal své hodinky, které mi podal. Asi ještě pořádně neviděl, jak byl unavený. Vzala jsem je do svým rukou a podívala se na ně.

„Půl 9, sakra," chytla jsem se za hlavu, protože mi do ní vystřelila bolest. Harryho ruka ukázala na stolek. Podívala jsem se tam a uviděla 2 prášky a vodu. O díky! Začínám být v Harrym pěkně zmatená. Jednou se chová jak sobecký idiot a pak je tak hodný a celkem milý? Je to divné, ale je to tak. Jak mě zachránil v tom klubu, před tím slizkým klukem, nebo jak si pamatoval, co piju a jak mě políbil. Počkat! Harry mě políbil!

„Harry, musíme do školy a na trénink," šťouchla jsem do něj přes peřinu.

„Hmf, dneska nee," zabručel nespokojeně.

„Dneska si trenér," připomenula jsem mu. Nespokojeně zavil a vylezl z vyhřáté postele.

_

„Co všechno si pamatuješ?" zavedl konverzaci, když nás vezl do školy.

„Naposledy, jak si dal Liamovi ten úkol," koukala jsem z okýnka, chtěla jsem se vyhnout jeho pohledu.

„Takže si pamatuješ..."

„Jo," skočila jsem mu do řeči.

„Fajn, tohle si necháme pro sebe," řekl rozhodně. Trochu jsem to čekala, ale i tak mě to zamrzelo, ale proč? Není proč, by mě to mělo mrzet, ne? Vždyť se nic nestalo. Mezi námi nic není a nikdy nic nebude.

„Fajn," řekla jsem potichu a dál zkoumala okolí.

_

Do třídy jsme vešli společně. Všechny pohledy se stočily na nás. Jak jinak. Muselo to vypadat hodně divně.

„Omlouvám se, zaspala jsem," řekla jsem skoro neslyšně.

„Jo, jasný, sedni si," zpražil mě ihned učitel. „A co ty Stylesi? Taky si zaspal?" střelil pohledem po mě. Je mi jasné, co si teď musí myslet.