Heartfelt (H.S. cz)

#44

„Ne, tohle nezvládnu," kroutila jsem hlavou a chodila po pokoji sem a tam. Tohle dopadne katastrofou. Nemůžu jít před tolik lidí. Nemůžu se jít ztrapnit, před tolik lidí.
Celou noc jsem se převalovala a nemohla dospat. Ne, že se mi zdál sen, ve kterém jsem všechno pokazila, ale ještě jsem v tom snu zranila Harryho. To by mi tak chybělo.

„Zlato? Mluvil jsem s Paulem a mám nějaký informace," vešel do pokoje Harry a zkoumal nějaký papír, co držel v rukou.

„To je super," vydechla jsem přiškrceným hlasem. Teprve teď na mě vzhlédl a při pohledu na mě hluboce vydechl a svěsil ruce podél těla.

„Co to děláš?" přešel ke mně a pohladil mě po celé délce mé paže.

„Bojím se, stresuju a nemůžu najít své oblíbené oblečení," zrychleně jsem dýchala a rozhlížela jsme se po pokoji, po tom zatraceném tričku.

„Dobře, podívej se na mě," chytl mě za bradu, čímž mě přiměl se na něj podívat. „Zvládneme to, jasný?" zvedl jeden koutek do jeho neodolatelného úsměvu s ďolíčky.

„Dobře," vydechla jsem zhluboka a snažila se uklidnit.

„Když to nevyhrajem, svět se nezboří," cvrnkl mě po nose, políbil na čelo a předal mi do ruky papír, co mu dal Paul. Hned jsem ho rozložila a přečetla pár informací:

Dnes to všechno vypukne! Doufám, že jste se dobře vyspali! Přesně v 14:00 budete připraveni v Aule hlavního sálu, jasný? Soutěž začíná 15:00, takže tam ve 2 budete!! Kostýmy máte připravené v šatně, takže se tam cestou stavte. Hlavní kostymérka už bude vědět, jen ji řekněte vaše jména. Přeji hodně štěstí! Paul.

„Jednoduchý, tak jdeme," odfrkl si Harry a já rychle střelila pohledem po hodinách, které visely na stěně. To už je půl 2? Do prdele!

„Nemám to zasraný tričko!" zamračila jsem se a začala vyhazovat všechny věci ze skříně.

„Je úplně jedno, jaký si vezmeš, stejně se budeš převlíkat do kostýmu," vyplázl na mě jazyk a dál mě pobaveně pozoroval. Jen jsem nespokojeně zamumlala a hledala dál.

„Nemohl bys mi dát tvoje tričko?" uculila jsem se na něj. Překvapeně pozvedl obočí a čekal na vysvětlení. „Víš, když budu cítit tvou vůni, budu klidnější. A taky mi sluší," pokrčila jsem rameny a pohladila ho po hrudi. Rychle se nadechl a napřímil.

„Dobře," pokýval hlavou a přetáhl si svoje tričko přes hlavu. Teď jsem to byla já, kdo se zrychleně nadechl. Všimla jsem si jeho úšklebku, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Mou pozornost zaměstnával jeho nahý hrudník. Ouu, co že jsem chtěla udělat? Jasně, oblíknout se.
Harry si vzal čisté tričko se skříně a mohli jsme jet.

_

Chytnout taxi je sakra problém v tomhle městě! Není divu, že jsme přišli o 10 minut později.

„Kde kruci jste? A proč nejste oblečení?" máchal kolem sebe rukama Paul.

„Dopravní problémy," mávl nad tím rukou Harry. Obdivuju jeho klid. Já se třepala jako ratlík.

„Tak se mazejte převlíknout, než budete mít problémy se mnou!" ukázal na nás výhružně prstem a my ho raději poslechli.

_

„Páni, sluší ti to," pochválil mé oblečení Harry.

„Páni, ladíme spolu," pokývala jsem uznale hlavou. Dokonale jsme ladili. Měla jsem sto chutí obejmout toho, kdo kostýmy vyráběl. Ale na to není čas, už teď máme zpoždění.

„Sakra s Vámi! Harry, Mio!" otočili jsme se za hlasem, který byl víc než naštvaný. Paul. Ups.

Rychle jsme došli až k němu, kde nás propíchl nevraživým pohledem a dal nám poslední instrukce k tanci. Vlastně to nebylo nic nového. Pár povzbudivých slovíček a chvály. Ani tak mě to moc nepodpořilo. Žaludek jsem měla někde v krku a bála se nadechnout, abych něco nezkazila.

Než jsem se nadála, volali naše jména. Ještě jedou jsem se zhluboka nadechla a ruku v ruce jsme s Harrym vyrazili na pódium.

Moderátor celé téhle šílenosti nás představil a my se nachystali do první formace. S hudbou to všechno vypuklo.

Krok vpřed, vzad, stranou, otočka, zvedačka,...

Všechno z mé mysli šlo bokem. Má hlava byla totálně prázdná a mé smysly se soustředily pouze na Harryho tělo a tu souhru, co mezi námi panovala. Všechno nám krásně vycházelo do poslední chvilky. Do posledního kroku. Do zakončení.

V úplně posledním kroku, kdy jsem si myslela, že už se nemůže nic stát, mi uklouzla noha a špatně se smykla. Harry se mi podíval do mých vytřeštěných očí. Nevěděla jsem, co mám dělat. Harryho mírný úsměv mě trošku uklidnil. Snad dokáže zachránit situaci. A opravdu. Harryho ruka mě přidržela a přetočila, tím pádem to vypadalo, že to bylo plánované a naprosto v souladu s naším tancem.
Úlevně jsem vydechla a zavřela oči. Díky bohu.

_

„Co to bylo? Proč jste mě neinformovali, že máte změněný konec tance?" s úsměvem se nás ptal Paul. Střelila jsem pohledem po Harrym. Nevím, jestli chce říct pravdu, nebo tohle malé škobrtnutí zatajit.

„My ti to neřekli?" tvářil se překvapeně Harry. Takže zatajit.

„Ne," zakroutil hlavou.

„Pardon," pokrčila jsem ramena tentokrát já s lehkým úsměvem.

„Dobře, teď musíme čekat na vyhlášení. Byli jste úžasní! Naprosto grandiózní!" začal tleskat Paul a objímat nás.

„Díky," zasmála jsem se.

_

Stáli jsme napnutí jako struny na pódiu a čekali na vyhlášení. Do zítřejšího finále postupují 3 dvojice.

„První postupující do finále je dvojice Andrew a Alice," začal a daná dvojice se začala radovat a ostatní tleskat.

„Druhá postupující dvojice je Lucas a Antoineta."

Pomalu jsem si kousala nehty z té nervozity. Tohle bylo děsně ubíjející.

„A třetí postupující dvojice je...Harry a Mia!"

Oba jsme vyskočili radosti a objali se. ANO! Je to taaaaam! Přiběhl k nám i Paul, který nás taky hned obejmul. Pane bože, jsem tak šťastná!

Ano, ano, ano ! ! !

_

V ruce jsem držela papírek, který nám oznamoval, proč jsme skončili třetí postupující. Jedna výtka byla naše obličeje. Přesněji:

Při zakončení byly vaše grimasy matoucí. Nebyla v nich radost, ani uspokojení z dobře zatančeného tance, nýbrž strach a zděšení. Tomuhle nechápem, proto se porota rozhodla ubrat na základě tohohle cenné body.

Zasmála jsem se. Teď už jsem mohla. Všechno dobře dopadlo.

Ačkoli postupujeme, jako dvojice s nejméně body, pořád postupujeme, takže jsem neuvěřitelně šťastná. Body se z obou kol sčítají, takže abychom vyhráli, nám chybělo dost. Museli bychom předvést bezchybný výkon a ostatní udělat nějakou chybu. Ale co. Při nejhorším skončíme třetí! Už jen to, že jsme se dostali do finále, o něčem svědčí. Přece jenom...Jsme ve finále!!

_

Pozn. autorky: Moc moc se omlouvám za svou neúčast, ale mám dobrý důvod! a tím je...PRÁZDNINY. ne, vážně se omlouvám, mám toho dost a nestíhám psát:( Práce, tréninky a tak...ale to mě neomlouvá, já vím:P Pokusím se zlepšit vydávání částí:) Tím chci taky říct, že se plížíme ke konci. Budou ještě tak 2-3 části a pak bude konec. :) Všem strašně moc DĚKUJI, kdo čte a ještě stále vydržel u mí povídky! :)