Heartfelt (H.S. cz)

#23

Nešikovně jsem se protáhla na posteli a snažila se zvyknout na ostré světlo. Půl 7.

„Děláš si, kurva, prdel?" slyšela jsem Harryho hlas, asi z chodby. Předpokládám, že s někým telefonoval, protože jsem neslyšela odezvy.

„Tohle mě nezajímá," odsekl naštvaně. Zajímalo by mě, co se děje. Zabalená v peřině jsem vylezla na chodbu a uviděla, jak pochoduje sem a tam. Když si všiml mé přítomnosti a zamračil se. Je naštvaný.

„Dej mi 10 minut," řekl hnusně a hovor ukončil.

„Vzbudil jsem tě?" přešel ke mně, pořád se zamračeným výrazem a chytl mě za ruky.

„Stalo se něco?" ignorovala jsem jeho otázku a zeptala se hned na další.

„Ne," zavrtěl hlavou. Nadzvedla jsem jedno obočí. Muselo mu dojít, že nejsem úplně blbá.

„Proč mi to prostě neřekneš?" řekla jsem smutně. Mrzí mě, že mi nevěří a že se mi nesvěřuje.

„Není to nic důležitého," mávl nad tím rukou.

„Tak nevidím důvod, proč mi to neřekneš," založila jsem si ruce na prsou.

„Přestaň," řekl přísně. „Nechci tě zatěžovat zbytečnostmi," dořekl už trochu mírněji, když viděl můj vystrašený obličej. Určitě jsem vypadala, jako týrané štěně. Jeho poznámku jsem ignorovala a přešla zpátky do pokoje, kde jsem hodila peřinu na postel. Oblíkla jsem si své věci a sešla dolů.

„Kam jdeš?" zamračil se, když mě viděl oblečenou.

„Do školy," odsekla jsem taky naštvaně. Byla jsem naštvaná. Nechápu, proč mi prostě neříká takové obyčejné věci. Maličkosti.

„Počkej," zastavil mě, když jsem sahala na kliku. Otočila jsem se a čekala, co z něj vypadne. „Volal mi Niall, že je na policajtech," vysvětlil mi.

„Cože?" vyhrkla jsem hned. „Jak se tam dostal?" zeptala jsem se s překvapeným výrazem. Niall nevypadá na to, že by porušoval zákony.

„Není takovej svatoušek, za jakého ho považuješ," řekl a zakroutil hlavou.

„Fajn, tak mu běž pomoc, já jdu do školy," řekla jsem už normálně.

„Napíšu ti," pozvedl jeden koutek úst.

„Hmmm," zamrmlala jsem, zatím co jsem si nazouvala boty. Byla jsem pořád naštvaná, protože mi to mohl říct rovnou a ne, až jsem byla naštvaná.

„Jsi naštvaná," spíš poznamenal, než se zeptal.

„Ano, teď čau," rozhodila jsem rukama. „A školu bys takhle zanedbávat neměl," dodala jsem a vyšla na zahradu. Ještě jsem slyšela jeho pozdrav, ale to už jsem nereagovala.

„Oh, ahoj Gemm," krátce jsem ji objala a usmála se na ni, když jsem se s ní srazila u brány jejich domu.

„Ahoj Mio," úsměv mi vrátila tak, jako objetí. „Odcházíš?" zeptala se.

„Vlastně jedu do školy," pokrčila jsem ramena.

„A Harry nejede?" nazvedla obočí.

„Nevím," koukla jsem se na stranu. Nechtěla jsem jí říkat, že jede pro Nialla, protože jsem nevěděla, jestli to říct můžu.

„Mio," zamračila se. „Vy jste se pohádali," ukázala na mě prstem.

„Trochu jsme se chytli, ale to nic není," přiznala jsem nakonec a hluboce vydechla.