Heartfelt (H.S. cz)

#43

Nemůžu uvěřit tomu, že vážně čekáme na letadlo! Je to neuvěřitelné. Stojíme tady s dalšími 2 páry, které letí s námi do Evropy a Paulem, který je snad nervóznější, než my všichni dohromady. A znovu – neuvěřitelné!

„Lásko? Proč se tak klepeš?" vyrušil mě Harryho hlas těsně vedle mě, čímž mě vyrušil z transu. Podívala jsem se na své ruce, které se vážně až nekontrolovaně klepaly. Stiskla jsem je v pěst a zhluboka se nadechla. Bojím se.

„Já, uhm," polkla jsem a zavřela oči.

„Podívej se na mě," položil mi dlaně na ramena a koukal mi do očí. Poslušně jsem otevřela oči a zadívala se do jeho smaragdově krásných očí. „Zvládneme to, ano? Věřím ti a ty zase mě, ne?" jemně se usmál. Jistě jsem přikývla. Věřila jsem mu. „No, tak vidíš, není se čeho bát," ujišťoval mě a přitom nepřerušoval oční kontakt. „A když to nevyhrajeme, tak se nic nestane. Je to naše první soutěž. Takových ještě bude," mávl rukou a odfrkl.

„Dobře," trošku jsem se uklidnila a vydechla všechen zadržovaný vzduch z plic. „Děkuji," stoupla jsem si na špičky a políbila ho. „Ale je tady ještě menší problém," nakrčila jsem nos a na prstech ukázala míru.

„Jaký?" nadzvedl jedno obočí.

„Bojím se létání," zašeptala jsem zahanbeně.

„Ooo," zamumlal a přitáhl si mě do objetí. Hlavu jsem zabořila do jeho svalnaté hrudi a vdechla jeho vůni. Dokonalá. „Jsem tady s tebou, dobře? Poletíme společně," cvrnknul mě do nosu a následně na něho políbil.

„Jasně," usmála jsem se a dala mu letmou pusu. „Jsi to nejlepší, co mám," šťastně jsem se usmála.

„Miluju tě," řekli jsme oba naráz. Zasmáli jsme se a pak znovu políbili.

_

Drtila jsem Harryho ruku v té své. Nesnáším létání!

„To zvládnem," šeptal Harry. „A když ne, umřem společně," pokrčil ramena, jakoby nic. Zhrozeně jsem se na něho podívala. Jak si z toho může dělat srandu?

„Cože?" vypískla jsem.

„Klid, dělám si srandu, jasně, že to přežijeme," zasmál se. Když si všiml, že se nesměju, přestal. „Byl to vtip, určitě neumřeme. Teda, nevím to na sto procent, ale na takových devadesát určitě, nebo vlastně..."

„Buď zticha!" zarazila jsem ho.

„Dobře, možná bych měl přestat mluvit, máš pravdu," pokýval hlavou.

„Určitě bys měl přestat mluvit," zamračila jsem se. Nechtěla jsem být protivná, nebo zlá, ale vážně se bojím a tímhle mě neuklidnil. Jak to, že na soutěž mě dokázala takhle dobře uklidnit a u létání to nedokáže?

„Promiň," odvrátil pohled.

„Ne," vydechla jsem. „To ty promiň, jen se bojím vzlétnutí," propletla jsem si s ním prsty a položila hlavu na jeho rameno.

„Víš, musím ti něco říct," přerušil mě Harry. Vzhlédla jsem na něj a čekala, co mi řekne. „Taky nemám moc rád létání," vydechl.

„Vážně?" narovnala jsem se a koukala mu do očí.

„Vážně," sklonil hlavu. „Proto jsem nevěděl, co ti mám říct. Zároveň jsem totiž uklidňoval sebe a to mi moc nejde," opřel se o opěradlo a ztěžka dýchal.

„Miluju tě," natáhla jsem se a políbila ho.

_

„Nejhorší část dne máme za sebou," zhluboka jsem vydechla, když jsem se dostala ven z letadla. Konečně. Bylo to utrpení, vážně.

„Jo, jdeme se ubytovat," propletl si semnou prsty a vydal se pryč z letiště.

_

Když jsme byli ubytovaní a měli všechno zařízené, rozhodli jsme se, že se půjdeme projít na pláž. Rozhodně jsme neměli v plánu se koupat, protože je tady zima a na koupání to určitě není, ale to nám nevadilo.
Dneska máme volno a zítra je první soutěž. Pokud postoupíme, budeme mít další den finále, ve kterém můžeme vyhrát finanční odměnu, nebo se sbalit a s nově nabitými zkušenostmi odejít domů.

„Dokonalé," vdechla jsem čerstvý vzduch a zaposlouchala se do šumu moře.

„Hmm," odsouhlasil Harry a udělal to samé.

„Tohle jsem potřeboval," promluvil a tím i porušil to uklidňující ticho, které mezi námi panovalo. „Odpočinout si od toho všeho. Od toho blázince. Prostě se sebrat a odejít," přivřel oči, jako by to byla pro něj slast. Konec konců, asi taky že je.

„Já taky," musela jsem prostě souhlasit. Tihle situaci vystihl perfektně.

_

Celý den jsme nic nedělali. Prostě se jenom poflakovali, prozkoumávali okolí a sem tam si zašli na nějaké to jídlo. Musím uznat...vaří tu fantasticky.

Večer jsme byli hodně unavení, takže jsme se rozhodli jít brzo spát.

ZÍTRA nás čeká obrovská příležitost a tu s nesmíme nechat ujít!