Heartfelt (H.S. cz)

#7

Na hlasitý zvuj budíku jsem vylezla z postele a zamířila si to přímo do koupelny. Udělala jsem ranní hygienu a potřebu, oblíkla se a vyšla ke svému starému autíčku. Je to můj brouček. Cestou jsem se stavila pro nějaké bombony, žvýkačky a různé blbosti, protože to doma potřebuju. Když na něco dostanu chuť, tak neodolám.
_

"Ahoj Alis," usmála jsem se na ni a přisedla si k ní.
"Hmm," zabručela a hlavu si položila na lavici. Mírně jsem se zasmála.
"Někdo to tady přehnal s alkoholem," dloubla jsem ji do tváře. Zamračila se, ale nic neřekla.
_

"Máš hlad?" zeptala jsem se po vyučování Al, když jsme měly jít na oběd.
"Ne," udělala znechucený obličej.
"Ale já jo, tak jdeme," vyplázla jsem jazyk a rozešla se k jídelně. Alis mě poslušně následovala.
Vzala jsem si jen ovocný salát a šla se posadit ke stolu za Als.
"Jak dlouho si spala?" zeptala jsem se ji, při pohledu na ni.
"Asi 2 hodiny," vydechla zmoženě Al. Jenom jsem se zasmála a na vidličku napíchla kousek mandarinky. Než jsem si ji stihla dát do pusy, někdo mi ji snědl. Otočila jsem se na drzou osobu, že něco řeknu, ale jakmile jsem spatřila Harryho, sklapla jsem a otočila se zpátky na Al, která se jen smála.
"Dneska tady velím já," slyšela jsem jeeho chraplák zašeptat blízko mèho ucha. Mé tělo na něn reagovalo ihned husí kůží.
"Ještě nejsme na hodině," zašeptala jsem.
"Koukej, jak mě to zajímá," protočil očima.
"Stylesi, kde máš tu svou bandu idiotů?" vložila se do rozhovoru Al.
"Ani nevím," zamračil se, když si uvědomil, že tady opravdu nejsou.
"Přijď včas," prohodil směrem ke mě a zase odešel.
Zaraženě jsem se koukala na Al, která se smála.
"Co to jako je?" ukázala na mě a pak na odcházejícího Stylese. "Ty se ho bojíš?" zeptala se ještě.
"Ne...teda, nevím. Jen ho prostě neznám a nevím co si o něm mám myslet," zakroutila jsem hlavou a do pusy si dala kousek ananasu. Popravdě? Nevadilo mi, že tu vidličku měl v puse Harry. Možná se ho bojím, ale rozhodně neštítím. To bych s ním taky jinak nemohla tancovat.
"Myslím, že Harry je osoba, které se bojí většina lidí," zamyslela se nahlas.
"Proč?" nedalo mi ze nezeptat.
"Vypadá jako drsňák, chová se tak...nevím, prostě on a ta jeho parta postiženců, jsou na škole nejvíc oblíbení a nejvíc uznáváni," kývala znuděně hlavou na mou otázku.
"A ty patříš do jejich bandy?" zepala jsem se nejistě.
"Dá se to tak říct," vydechla.
Nechápavě jsem na ji hleděla a ona asi pochopila, že mi to jako vysvětlení nestačí. "Kdysi jsme měli s Harrym takovej zvláštní vztah," vyhýbala se mému pohledu.
Vzala si odemně jednu jahodu a dala si ji do pusy.
"Zvláštní vztah?" zopakovala jsem po ní.
"Prostě jsme se spolu jednou vyspali, na nějaké párty. Skoro si to nepamatuju, byla jsem totálně na šrot a on taky," položila si čelo na okraj stolu.
"Aha," řekla jsem zaskočeně. Tohle by mě teda nenapadlo.
Dále jsme to nijak neprobíraly a ja dojedla s jejím ujídáním ovocný salát.
_

Vešla jsem do zkušebny trochu dřív, abych se stihla dostatečně protáhnout a rozcvičit. Myslela jsem si, že tu budu sama, ale spletla jsem se. Pár smaragdových očí mě propalovaly.
"Ahoj," zašeptala jsem a svou vodu si odložila na židli.
"Čau," odfrkl. "Seš tu brzy," poznamenal.
"Já jsem se chtěla jenom pořádně rozcvičit," pokrčila jsem ramena.
Mé gesto zopakoval a pustil nějakou hudbu. Snad na mě nebude mluvit.

"Děláš to špatně," promluvil na mě, když jsem dělala protahování na záda.
"Jak?" zeptala jsem se.
Harry se zvedl ze země a přešel ke mě. Chytl mě za boky a pomohl mi se pořádně protáhnout. Jeho ruce mě příjemně hřály na bocích a mě naskakovala zase ta husí kůže. Mé tělo na něho neagovalo jinak, než mozek. Nechápu to.
"Když to nedotáhneš do konce, ten cvik pak nemá smysl," poukázal na fakt a já si připadala jako totální idiot.
"Děkuji," řekla jsem prostě a dál pokračovaka, dokud se nezačali sbíhat ostatní lidi.

"Tak jo, lidi," získal pozornost všech v sálu. "Dneska doladíme valčík," dal instrukce a pak přešel směrem ke mě. Chytl mě za bok a za ruku a rozpohyboval se na rytmus hudby. Všichni jsme se pozorovali v obrovských zrcadlech a tančili na okouzlující hudbu.
"Zkus se trocu uvolnit," zašeptal Harry u mého ucha. Cítila jsem jeho dech na mém krku. Dala jsem na jeho radu a snažila se trochu víc uvolnit.
"Ruce, Mio," napomenul mě a já hned ruce zvedla tak, jak jsem je měla mít. Tohle bylo poprvé, co mi řekl jménem! Páni. Myslela jsem si, že bude panovačný a hrát si na frajírka, ale chová se lépe, než když tady je Paul.
_

"Tak jo, to docela ušlo," řekl mezi pravidelnými nádechy na konci tance.
"Můžem si to dát ještě jednou a pak vás pustím domů," dořekl, načež všichni radostě kývli hlavami.
"Tak pojď," zašklebil se na mě a já se musela trochu zasmát. Harry se trošičku zasmál taky a chytl se mě.
_

"Páni, tohle bylo dokonalý," uznal po konci.
"Vážně?" přivřela jsem oči. Sice se zamračil, ale kývl na souhlas.
"Tak jo, můžete jít, díky za spolupráci," mávl na všechny a ostatní se rozešli. Já tam ještě chvíli stála a přemýšlela, jestli se mám Harryho zeptat, jestli nechce pomoc to tady všechno uklidit.
"Harry?" oslovila jsem ho nejistě.
"Hm?" zamručel a já začala litovat, že jsem se prostě nerozešla s ostatními.
"Nechceš pomoc?" zeptala jsem se skoro šeptem. "S úklidem?" dodala jsem, aby mu to bylo jasné.
"Ne, díky," vydechl.
Pokrčila sem rameny a odcházela pryč.
"Mio?" zastavil mě chraplavý hlas.
"Jo?"
"Možná bys mi přece jen mohla s něčím pomoc," stál a v ruce držel prázdné lahve od vody.
"Jo?" řekla jsem nejistě.
"Ještě mám hodinu s malejma, nemohla bys mi je pomoc spacifikovat?" podrbal se na zátylku.
"No jasně," usmála jsem se. Čekala jsem aspoň náznak úsměvu nebo tak ale nic. Jen s kamennou tváří děkovně přikývl.
Pohodila jsem svou tašku na zem a s Harrym čekala na malé děti.
"No a..." začal konverzaci. Zaujatě jsem na něj vzhlédla. "..máš ráda děcka?" zeptal se.
"Jo," odpověděla jsem jednoduše a usmála jsem se. "A ty?" chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se odvážila zeptat.
"Ne, všechno jsou to rozmazlený malý haranti," zakýval hlavou na znak nesouhlasu. Harryho slova mě celkem překvapila.
"Jsou tady, půjdu je pustit dovnitř," zvedl se a šel otevřít dětem dveře. Vyjeveně jsem na to koukala. Homada dětí se rozutíkala po sálu a začaly křičet a skákat. S Harrym jsme si na stejno povzdechli a postavili se k těm malým. Vzpoměla jsem si na mé sladkosti v batůžku, tak jsen pro ně došla. Zatřepala jsem s nima a všichni ztichli a koukali na mé ruce, ve kterých jsem držela balík bombónů.
"Dobrá práce," pochválil mě Harry.
"Tak jdem na to," řekla jsem odvážně a zhluboka se nadechla..