Heartfelt (H.S. cz)

#4

"Pane bože Mio! Máš tady něco, co vypadá aspoň trochu normalně?" rozčiluje se Al nad mým šatníkem.
"Nesázela bych na to," spokojeně jsem seděla na své posteli a pohupovala nohama v domění, že nic nenajde a já nikam nebudu muset jít.
"Tak fajn, dojdu pro něco mýho, ty se zatím namaluj," rozkázala mi.
"Nemaluju se," odporuju ji.
"Bože holka, už buď zticha!" zamručela a odešla z mého bytu.
S pokrčením ramen jsem se svalila na postel a čekala, co se bude dít.
_

Asi za 20 minut se bytem rozeznělo klepání. Šla jsem ji teda otevřít a pustit dovnitř.
"Sedni si sem," ukázala na jednu z mojich židlí.
Obešla mě okolo a zkoumavým pohledem mě projela od hlavy až k patě.
"Tak fajn, začnem, nejdřív tě namalujem a uděláme něco s vlasy," říkala spíš pro sebe.
Vytáhla si kosmetickou taštičku a vlasy mi sepla do vysokého drdolu. Na mou tvář nanesla trochu krému, pak make-up a nakonec pudr.
"Ať to není přehnaný, prosím," žadonila jsem.
"Neboj, bude to decentní jako ty," protočila nademnou oči a dál mi dělala řasy a linky.
"Taaaak, hotovo, ještě vlasy, šaty a bude to úplný konec," usmála se. Nejistě ji úsměv oplácím. Do čeho jsem se to uvrtala?? Pro boha!
"Ty Alis?" oslovila jsem ji, čímž jsem ji přerušila z vytváření čehosi na mé hlavě.
"Hmm," zabručela a dál se starala o mé vlasy.
"Jak víš kde bydlím?" nedalo mi to, prostě jsem se musela zeptat.
"Ha, mám svý zdroje, jde vidět, že tu jsi nováček," uchechtla se.
Fajn, ptát se ji, kde vzala moje číslo je asi zbytečný..
_

"Tohle si nevezmu, zapomeň na to!" kroutila jsem záporně hlavu, když mi podávala šaty, krátké skoro jako mé trička s krajkovaným vzorem.
"Mio! Jdeme na party, tohle si prostě vezmeš a tečka!" přemlouvala mě Alis.
"Nechci vypadat jako lehká..." nechala jsem to viset ve vzduchu.
"Vypadáš nádherně, teď si to obleč a nezdržuj nás," řekla jemně.
"Ještě jsem se ani neviděla, notak," zasmutněla jsem.
"Až se oblíkneš," mrkla a podala mi šaty. Se znechucením jsem si šaty vzala a šla se do koupelny převlíknout.
_

"Páni, seš fakt kus, sakra!" složila mi Als pochvalu.
"Děkuju?" řekla jsem nejistě.
"Teď se na sebe jdi kouknout!" zajásala.
Vydala jsem se teda do pokoje, kde mám obrovské zrcadlo, s Als v patách.
"Páni," vydechla jsem překvapením, jakmile jsem se spatřila. "Vypadám celkem pěkně," usmála jsem se. Bylo to vážně jemné a pěkné, jen mě zneklidňovala délka šatů. Připadala jsem si dost odhaleně. Byly totiž dlouhé asi nad kolena.
"Tak pojď už," chytla mě za ruku a táhla do předsíně. Podala mi boty na podpatku a já si je nazula. S tímhle problém nemám, protože jako tanečnice jsem na tohle zvyklá.
"Ale není mi 21, nikam mě nepustí," zkusila jsem ještě zaprotestovat.
Dostalo se mi jen hlasitého smíchu. Fajn, díky za ujasnění.
"Holka, ty seš vážně knihomolka. Je vidět, že v takových věcech seš nová," zakroutila hlavou.
"Jo," šeptla jsem.
"Stačí trochu zamrkat a zaflirtovat a pustí tě všude," mrkla na mě Als.
"Cože?" vypískla jsem.
"Klid, dělám si srandu," zasmála se Al.
Vydechla jsem, ale pořád nesvá a nejistá.
Každou chvíli jsem si stahovala šaty níž, jako by to mělo něčemu pomoc.
_

"Tak fajn, jdu pro něco k pití," řekla hned, jak jsme se dostali do klubu. Je až překvapivé, jak snadno se dostanete na nepřístupná místa.
Kývla jsem a stála na místě v rohu místnosti. Nevěděla jsem, co mám dělat.
"Ale ale, koho pak to tu máme?" otočila jsem se za hlasem a uviděla 2 smaragdy. Styles.
Všimla jsem si, jak si prohlédl mé tělo od vrchu až dolů. Ušklíbl se, ale nic neřekl.
Nijak jsem nereagovala, jen se otočila zpátky.
"Teď mě budeš jako ignorovat nebo co, kurva?" uchechtl se.
"Nech mě prosím na pokoji," řekla jsem rozechvěným hlasem.
"Pff, ještě mě budeš prosit o mou přítomnost," dostal se ke mě blíž a dýchl mi na krk. Co to je zase za přihloulou hru?
Nic jsem na to neřekla, tak se sebral a prostě odešel. Cítím, že tohle není konec jeho příromnosti. Tohle bude mít dohru...