Heartfelt (H.S. cz)

#17

Konečně pátek. Niallovi jsem psala a dokonce volala, ale ignoruje mě. Popravdě...nedivím se mu. Asi by mě to taky naštvalo. Ale já za to přece nemůžu. Nemůžu za to, že Harrymu zase něco přelítlo přes nos a řešil můj osobní život.

Možná proto jsem se rozhodla, že dneska na tu party, o které mi říkala Alis, půjdu. Třeba tam bude Niall a já mu to celé vysvětlím. Doufám v to. Nebudu říkat Alis, že tam půjdu. Chci tam jít jen na chvíli, omluvit se Niallovi a zase odejít.

_

„Harry, Mio, pojďte sem," ukázal na nás Paul prstem v gestu, abychom za ním přišli.

Zmateně jsme se na sebe koukli a vydali se za Paulem. „Ano?" řekli jsme oba naráz.

„To, co jste předvedli minule, bude mít dohru, takže vám teď zadávám měsíční službu na úklid této místnosti," ukázal kolem sebe.

„Cože?" vyhrkla jsem. To nemyslím vážně. S Harrym chci být co nejmíň a on nám dá ještě společnou službu? Mnohem radši bych to odřela samotná.

„Každý den, po dobu měsíce se po tréninku zdržíte a uklidíte všechen nepořádek, co tu bude," mrkl na nás a odešel.

„Super," zamrmlala jsem otráveně.

„Neříkej, že ti moje společnost vadí," zašklebil se na mě.

„Jo, vadí," kývla jsem s nezájmem hlavou a vzdálila se od něj.

„Nech toho," přišel zase ke mně.

„Čeho jako?" nadzvedla jsem jedno obočí.

„Toho, že děláš, že o mě nemáš zájem. Vím, že máš," nakrčil nos.

„Máš moc velké ego," protočila jsem oči. Ups.

„Budu dělat, že jsem to neviděl," řekl naštvaně. Zase jsme u toho starého Harryho. Proč ho dokáže vyvést z míry jenom hloupé protočení očí?

„Fajn," řekla jsem nezúčastněně. „Teď jdeme zkoušet," kývla jsem hlavou a chytla ho za zápěstí.

„Fajn, co máme dělat?" stoupli jsme si doprostřed parketu.

„Já vlastně nevím," rozhlídla jsem se okolo sebe, ale všichni si tančili, co chtěli. Každý něco jiného.

„Pff," vyprskl Harry smíchy.

„Coje?" koukla jsem jeho směrem. Stála tam Lana a Lucas se držel za rozkrok.

„Asi špatná zvedačka," nepřestával se smát. Podívala jsem se na něj s úžasem v očích. Hlavu měl zakloněnou z toho smíchu a držel se za břicho. Vypadal tak uvolněně a pěkně. Musela jsem se usmát. Konečně vypadal, jako normální kluk. Ne jako ten badboy, který všechny propaluje pohledem je drsný. Tento moment byl normální obyčejný kluk. Kéž by byl takový pořád.

„Tak jo, zajdu se zeptat, co máme dělat," uchechtla jsem se a rozešla jsem se za Paulem.

„Paule?" oslovila jsem ho.

„No?" otočil se na mě zmateným pohledem.

„Co máme zkoušet?" zeptala jsem se narovinu.

„A to se mě ptáš po hodině, co máte zkoušet?" vydechl a plácl se po čele.

Nevinně jsem pokrčila rameny a usmála se.

„Ach bože," zavřel oči a zaklonil hlavu. „Zkoušíte si dneska všechny tance. Je na vás, čím začnete," poslal mě pryč.