Heartfelt (H.S. cz)

#16

„O víkendu je party a hádej co! Ty semnou půjdeš!" zazubila se na mě v hodině geografie Alis.

„Nemyslím," zakroutila jsem hlavou.

„To nebyla otázka," uchechtla se.

„Taky to nebyla odpověď. Jen jsem ti řekla, že nikam nepůjdu," pokrčila jsem rameny a vyplázla na ni jazyk.

„Hej, ty seš čím dál tím ví vostrá," dala si ruce v bok a zamračila se. Pobaveně jsem se na ni koukla, až jsme se nakonec obě začaly smát. Učitel nás napomenul, ale my ho moc nevnímali. Je pravda, že od doby, kdy se více bavím s Alis a hlavně Harrym jsem trochu více odvážná.

„Fajn, tak si to aspoň pořádně rozmysli," řekla už klidně Als.

„Dobře," kývla jsem hlavou na souhlas.

_

Konečně oběd.

„Nechápu, jak mi mohl dát Efko (5), kurva," rozčilovala se Als, při čemž držela papír v rukou a máchala mi s ním před obličejem.

„Ukaž to," vzala jsem si ho a pořádně se na něj koukla. „Děláš si srandu?" začala jsem se smát přes celou jídelnu, až se na mě pár lidí otočilo.

„Co?" zamračila se nechápavě.

„Proč si napsala, že odmocnina ze 100 je 1?" nepřestávala jsem se smát.

„A není?" zkřivila obličej.

„Ne," nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. „Asi máš F právem," zasmála jsem se a papír s testem ji podala zpátky.

„Oh, běž do prdele," papír s naštváním zmuchlala a hodila někam za sebe. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a dál jedla svůj oběd.

Na stole mi zavibroval telefon. Odemkla jsem ho a rozklikla zprávu.

Niall: Ahoj, máš dnes čas? Usmála jsem se, při té sms, ale nic extra. Nevyvolalo to ve mně takový pocit, jako u Harryho. Aghhr. Zase na něj myslím. Rychle jsem zatřepala hlavou.

„Myslím, že nemáš," zachraptěl nade mnou hluboký hlas. Harry.

„Čteš si rád cizí konverzace?" vzhlédla jsem na něho a mobil zamkla. Odepíšu mu později.

„Vlastně mě nezajímají," pokrčil ramena. Mračil se. Co se mu zase stalo?

Povzdechla jsem si a otočila se zpět na Alis. Chtěla jsem protočit oči, ale nechtěla jsem riskovat, že by to viděl Harry.

„Vlastně mám čas," řekla jsem jen tak do vzduchu. Židle vedle mě se prudce odsunula a Harryho tělo na ní dopadlo.

„Máme trénink," řekl naštvaně.

„Jo, do půl 7," mrkla jsem na něj. Nevím, jestli jsem ho chtěla naštvat, nebo proč to dělám. Možná jsem mu chtěla jenom dokázat, že semnou si zahrávat nebude. Nechci, aby si myslel, že si semnou může hrát, kdykoli se mu zachce.

„S tvou nešikovností na parketě tak do půlnoci," vzal si svůj oběd a naštvaně odešel.

„Co to zase bylo?" sledovala Als Harryho se vzdalující se záda.

„Já nevím, asi má dvé dny," pokrčila jsem rameny, jako by mě to nezajímalo. Pravda však byla jiná. Zajímalo mě, co ho zase žere. Proč se najednou chová tak hnusně. Co jsem mu udělala? Nialla jsem se chystala stejně odmítnout, protože jsem po tréninku unavená. Niall!

Vzala jsem telefon a naťukala rychlou zprávu.

Já: Ahoj, promiň, ale mám trénink, snad jindy:)