Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

1. kapitola - Noční setkání

Černovlasá dívka si zastrčila jeden neposedný pramen vlasů za ucho a úlisně se usmála. Pečlivě se rozhlédla kolem sebe, a když ve zmijozelské společenské místnosti neviděla ani živáčka, rychle přešla k východu schovaným za obrazem. Obratně se protáhla na chodbu a rozešla se na místo, kde měla předem domluvenou tajnou schůzku. Celou dobu jí na tváři pohrával zlověstný úšklebek.

Když konečně dorazila do jednoho z temných zákoutí bradavických pozemků, začala detailně zkoumat okolí. Pohledem svých pichlavých očí přejížděla po temné noční krajině a snažila se zaregistrovat jakýkoliv sebemenší náznak pohybu. Po chvíli našla to, co hledala.

Důstojnou chůzí se rozešla k tmavé siluetě postávající pod korunou starého stromu blízko vrby mlátičky. V duchu se ušklíbla počínání dotyčného a ocenila jím jeho snahu skrýt se i v samotné tmě.

„Vidím, že se vám nakonec povedlo překonat strach a rozhodl jste se zásilku doručit osobně," začala povýšeným hlasem, když se dostala do blízkosti postarší osoby oblečené do otrhaného kabátu. Stoupla si vedle muže a ohrnula nos nad nechutností pachu, který z něj byl cítit. Nevonná směsice cigaret, alkoholu, potu a hospodského odéru ji dokonale ujistila o tom, kdo vedle ní stojí.

„Kdybych nedostal ty peníze navíc, vysral bych se na to," odfrkl si muž. „A rozhodně se to už nebude opakovat - ten strom mě málem zabil, holčičko. Kdyby se tak stalo, vyšlo by tě to mnohem dráž a nějaká ta modřinka by tě taky neminula," zlověstně se mu zablýsklo v očích.

„No, ale nestalo se tak, takže můžeme vynechat všechny tyhle povrchní kecy, které stejně nemají žádnou váhu, a přejít k věci. Máte ten lektvar?" uštěpačně spustila Zmijozelka.

Její společník přikývl a dívka jen velmi těžce rozeznala jeho gesto v neprostupné noci. Byla si však vědoma toho, že si muž nic jiného nemohl dovolit, a tak i ze slabých náznaků pochopila. Natáhla před sebe ruku.

„Nejdřív naval zbytek prachů," založil si ošuntělec ruce na hrudi.

„Nejsi v pozici, kdy by sis mohl vyskakovat," zahodila dívka všechny zdvořilosti. „Ten lektvar," zasyčela a stále nechávala nataženou ruku před sebou.

„Nejdřív chci prachy! Netáhnu se sem zbytečně jen kvůli nějaký podělaný lavičce lektvaru. Chci peníze a taky je dostanu," prskal kolem sebe muž.

„Tak podívej se, ty holomku, nejdřív navalíš ten lektvar a já se přesvědčím o tom, co mi vlastně neseš. Pak teprve dostaneš svoje podělaný prachy!" naštvala se dívka a vytáhla zpod hábitu hůlku. Namířila ji na mužovo hrdlo a hrot jako výstrahu zabodla pod jeho ohryzek. „Dej mi ten lektvar," zasyčela zlověstně.

Kdyby byl bílý den, bylo by možné v mužových očích zahlédnout notnou dávku strachu. Takto však Zmijozelka uslyšela pouze zbabělé odfrknutí, po němž její společník šáhl do jedné z vnitřních kapes svého kabátu a vytáhl odtamtud lahvičku se slíbeným lektvarem.

Dívka mu ji z úšklebkem vytrhla z ruky a s tichým lumos si posvítila na její nálepku. Pak namířila rozsvícenou hůlku do mužova obličeje.

„Co děláš, huso! Sklop to," zasyčel ten a jednu svoji ruku měl ochranně položenou na svém hrdle po zkušenosti z předchozího incidentu a druhou si stínil oči.

„Hodlám to vyzkoušet, nenechám se totiž podvést nějaký debilem, jako jsi ty." Zlý úšklebek na dívčině tváři nevěstil nic dobrého. V očích se jí nedobře zablýsklo.

„To nemyslíš vážně," zamumlal muž, když pochopil. Ustoupil o krok dozadu, ale narazil jen na holou kůru kmene stromu.

„To víš, že jo, hošánku." Dívčin úšklebek se ještě prohloubil. „Přeci... jestli je to to pravé, co jsem po tobě chtěla, tak ti to neublíží, nebo snad ano?" škaredě se zasmála a sjela jej arogantním pohledem. „Neboj se, zbabělče, dám ti jen čuchnout. Nepotřebuji, aby se do mě zabouchl někdo jako ty. Šetřím se pro někoho jiného."

V mužových očích se objevil lehký náznak úlevy, avšak i tak zde strach stále převažoval. Nakrčil svůj nos, když k němu dívka přistoupila. Hůlkou mu opět mířila na krk. V jedné ruce odzátkovala lahvičku a nekompromisně ji přisunula pod jeho nos. Jakmile si byla jistá, že se muž musel nadechnout výparů, ihned ji uzavřela, aby vzácná tekutina zbytečně dále neunikala.

Ustoupila o krok dozadu a hůlkou posvítila do mužových očí. Když v nich spatřila chtěnou mlhu, potěšeně si skousla ret. Přistoupila nazpět k němu a chtěla mu vlepit facku, aby se probral z lektvarového poblouznění, které naštěstí nedisponovalo hlubokými účinky, protože se ho pouze nadýchal. Měla ovšem co dělat, aby uhnula před mužovými ústy, které ji chtěly políbit. Znechuceně si odfrkla a napřáhla svou ruku, která se o zlomek sekundy později setkala s pichlavou tváří.

„Fajn," prohlásila. „Tady máš ty svoje prachy, debile." Hodila po něm malý váček s penězi.

Muž ho s úšklebkem potěžkal v ruce a slastně přivřel oči při lehkém cinkotu mincí uvnitř. „Vidíš, že to šlo, kočičko," zasmál se. „Musíš ho mít asi hodně ráda, když za to utrácíš tolik," poznamenal nakonec.

„Do toho ti nic není," řekla tvrdě dívka a obrátila se k odchodu.

„Jsem tvůj dodavatel, musím se zajímat," prohodil muž úlisným hlasem. „Nezapomeň, že ta sračka má omezené účinky. Předpokládám další objednávku." Slizký úšklebek zdobil jeho tvář.

„To se ještě uvidí," zasyčela pobouřeně Zmijozelka.

„Nikdo jiný je nevyrábí, aspoň ne takhle silné," odvětil otrhaný, jako by ji seznamoval se stavem počasí. Pohodlně se opřel o kmen stromu a založil si ruce na prsou.

Dívka se zhluboka nadechla a zlostně zaťala pěsti. S výdechem se snažila uvolnit. „Sbohem," vyprskla za sebe a přiměla své nohy do pohybu.

„Já bych raději řekl jen nashle, ale jak myslíš, holčičko," zamumlal si muž pro sebe a pak se s nechutí podíval na mlátivý strom nacházející se několik metrů od něj. „Tak jo," našpulil pusu v odhodlaném gestu a rozešel se k tajné chodbě do Prasinek, kterou se sem také dostal.

Černovláska se zatím rychlou chůzí přesunula do hradu s lahvičkou schovanou pod pláštěm. Na stejném místě měla položenou ruku, aby se ujišťovala o bezpečnosti drahého nápoje. Podařilo se jí nepozorovaně dostat nazpět do sklepení a proklouznout do zmijozelských komnat. Potichu se proplížila do své ložnice a lektvar si bezpečně schovala pod postel.

Se spokojeným úsměvem zalehla do peřin. Těš se, Draco Malfoyi. Zítra už budeš můj. Pansy se nevzdává. Ušklíbla se nad svou myšlenkou a zaslouženě zavřela oči.

Nový rok byl sice již včera, ale snad mi prominete jednodenní zpoždění. Přicházím s novou kapitolovou Drarry povídkou! Budu ráda, když mi do komentářů napíšete své pocity z první části. Snad vás příběh zaujal a zůstanete u jeho čtení. Pravděpodobně bude patřit mezi ty delší, ale věřím, že vám to vadit nebude. ;)

Přeji vám hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v novém roce 2016!

Makkakonka