Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

11. kapitola - Starosti

Když se Harry probudil, čekala na něj prázdná a chladná postel. Se zamručením se převalil na druhý bok a jedno po druhém otevřel obě oči. Promnul si je a snažil se zaostřit na místo vedle sebe. Když však blonďáka nenašel v posteli, doufal, že bude někde jinde v komnatě. Proto se natáhl pro brýle na nočním stolku a nasadil si je. Lokty se zapřel do matrace a ještě trochu rozespale se porozhlédl po místnosti. Nikde nikdo.

Neochotně vstal a dovolil, aby se jeho bosá chodidla dotkla studeného kousku parket na podlaze. Zatvářil se rozmrzele, a co nejrychleji přešel k toaletě, která v komnatě zůstala ještě od včerejšího rána, kdy Draca postihly vedlejší účinky lektvaru a on se musel vyzvracet. Byla jediným místem, kde by blonďák mohl být, nacházel-li by se stále tu.

„Draco?" zkusil to Harry a lehce zaklepal na zavřené dveře. Nic se neozvalo. Nebelvír lehce uchopil kliku a pootevřel. Toaleta byla prázdná stejně jako zbytek jejich příbytku.

Černovlásek si slabě povzdechl a pomalu došel nazpět k posteli, na kterou se následně ztěžka posadil. Bylo mu jasné, proč Draco odešel. Vůbec se mu nedivil. On by nejspíš udělal to samé. Nejenže by se styděl sám za sebe, ale také by pro něj bylo těžké čelit tomu druhému. Sám to takhle považoval za lepší. Bude lepší, když si to oba nejdříve srovnají v hlavách sami se sebou, a až potom se podívají tomu druhému do očí. Navíc blonďák jednal pod vlivem lektvaru a nikoliv ze své vlastní vůle, což věc činilo na jednu stranu snadno odpustitelnější, ale na druhou mnohem složitější pro vlastní sebeúctu a hrdost. A to bude pro Zmijozela hlavní problém.

Harry se slabě pousmál a rukou si promnul krk. Jediné, co jej teď vlastně zatěžovalo, byl strach. Strach o Draca. Za uplynulé dva dny se Harry dostatečně poučil. On a blonďák spolu budou muset trávit více času, pokud budou chtít předejít podobným situacím, jako byla ta včerejší. Dlouhé odloučení druhého mladíka jen vyčerpává a po nějakém čase způsobí, že nad ním lektvar převezme veškerou moc. A Harry něco takového již nadále nesmí dovolit, tudíž s Dracem bude, i když si to Zmijozel nebude přát a bude se snažit odsunout vlastní potřeby do pozadí a nevšímat si jich.

Nebelvír si uvědomoval, co mu v noci Draco říkal, ale nějak nevěřil tomu, že by to všechno myslel doopravdy vážně. Spíše měl dojem, že z něj jen mluvil pocit zoufalství a bolesti. Až mu bude dobře, jistě na svá slova nebude brát zřetel, a proto raději bude sám vždy po ruce.

Harry nemohl říct, že by ho Dracovo chování vůči němu nemrzelo. Ačkoliv si uvědomoval, že Zmijozel nemá zlatou povahu a nosí nos pořádně nahoru, byl přesvědčen, že se v něm nějaké dobro nachází. A také sobecky doufal, že by se právě ona špetka dobra mohla časem prodrat napovrch. Pokud to bude v jeho silách, byl ochoten tomu napomoct. Jeho srdce si stále dělalo naděje na opravdový vztah s blonďákem.

***

Bylo úterý, a to byl den nejvíce společných hodin pro Harryho a Draca. Mladý Zmijozel se pokoušel Nebelvírovi vyhýbat, jak nejvíce to šlo. Ten jej naopak celý den pečlivě sledoval a kontroloval, takže si toho nemohl nevšimnout. Pořád vymýšlel plán, jak blonďáka jeho zarputilosti zbavit a o celé záležitosti si promluvit. Bylo to přeci především pro jeho dobro, které se u Nebelvíra nyní řadilo na první místo. Jako vhodná příležitost k Dracově kontaktování černovlasému přišla hodina dějin čar a kouzel, kterou jako obvykle učil profesor Binns - starý duch, jehož hodiny se vždy táhly ve znamení nudy a spících studentů.

Jakmile byla hodina těsně za polovinou, Harry lehce drkl loktem do Rona spícího na lavici vedle něj. Když se zrzek jen nespokojeně zavrtěl a dál pochrupoval, chopil se brku a na malý útržek pergamenu začal psát vzkaz.

Potřebujeme si promluvit. Komnata, dnes o půl páté.

Harry si po sobě vše několikrát přečetl, ale měl pocit, že tohle stačit nebude. Na Dracově místě by uvítal nějaké ujištění, aby neměl strach přijít a zpráva na něj působila přívětivě. Proto po chvilce rozmýšlení za obě věty dopsal ještě jednu, další.

Včerejšek nemusí být ani vzpomenut, chceš-li. H.

Nebelvír opomenul jistou krkolomnost, protože i přes ni bude dopis splňovat svůj účel. Odložil brk na lavici a pergamen zmuchlal do malé kuličky, aby se mu dobře házel. Draco seděl o dvě lavice před ním, v řadě po jeho pravici. Naštěstí pro černovlasého seděl na bližší straně lavice, přičemž tu druhou zabíral Nott, Theodore Nott. A jak to vypadalo, ten se právě věnoval naprosto stejné činnosti jako Ron. Jen s tím rozdílem, že měl hlavu zalomenou v podivném úhlu dozadu a ruce založené na prsou.

Draco sám zaraženě seděl v lavici a nepřítomně olupoval její hranu. Nespal. Nikdy to nedělal. Harry si toho všiml již dávno, na začátcích své posedlosti Dracovou osobou. Malfoy patřil k těm, kteří se jen nudili. I když ani to občas nebyl blonďákův případ. Vždy se - kupodivu - dokázal nějak zabavit. Zrovna ve chvíli, kdy se Harry už už napřahoval, aby po Zmijozelovi hodil svůj pergamen se vzkazem, ucítil nepříjemné dloubnutí do zad. Hermiona.

„Můžeš mi říct, co jako děláš?" zasyčela na něj sotva slyšitelně.

„Starám se," odpověděl jednoduše Harry.

„Tím, že mu píšeš zamilované vzkazy? Vždyť víš, co jsem ti říkala!" sykla opět dívka.

„To nejsou žádné zamilované vzkazy," schválně černovlasý použil její termín. „Je to obyčejná domluva."

„Domluva? A na čem, prosím tě?" zeptala se ironicky Nebelvírka.

„Hermi..." zaúpěl Harry. „Prostě si potřebujeme o něčem promluvit." Když viděl kamarádčino nadzvednuté obočí, dodal: „Ten lektvar ovlivňuje Draca jen v určitých podmínkách. Chci tomu předcházet, chápeš? Musím si s ním promluvit. A tady," pohodil rukou, ve které svíral pergamen, „je místo a čas."

„Fajn," zamumlala zřetelně neuspokojená Hermiona. „Ale až se něco pokazí, Harry, nechoď mi brečet na rameno, protože já jsem tě varovala," zašermovala s brkem, který svírala v ruce. „A drkni do toho prasete vedle tebe. Začíná chrochtat!" sykla ještě, sjíždějíc znechuceným pohledem spícího Rona, jenž ze spánku slabě pochrupoval.

Ahoj! Tak co říkáte na dnešní část? Bude Dracova reakce kladná a přistoupí na domluvu s Harrym, či nikoliv? ;) Můžete hádat, jak se celá situace ještě vyvrbí. A co si myslíte o Hermioně? Chápete ji, nebo vám naopak přijde, že to přehání? :D

Makkakonka