Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

12. kapitola - Domluva

Když Harry splnil přání své kamarádky a lehce s Ronem zatřepal, aby přestal chrápat, rozhodl se konečně splnit svůj úkol. Namířil zmuchlaným kouskem pergamenu obsahujícím zprávu na blonďákovu lavici a vyměřil trefu tak, aby papír proletěl jen kousek od Dracova obličeje a upoutal tak jeho pozornost. Pak se jednoduše napřáhl a hodil.

Nebelvírův trénink z famfrpálu byl zúročen na přesné střele a pergamen s grácií prosvištěl kolem Dracova ucha a dopadl kousek od jeho ruky, která spočívala volně na lavici a konečky prstů lehce přejížděla po nějaké rýze na desce stolu. Když si blonďák uvědomil, že kolem něj něco proletělo a nyní to leží na lavici před ním, nejprve sebou trochu polekaně cukl. Pak se napřímil a nenápadně se rozhlédl po třídě. Když zrakem zakotvil na Harrym, Nebelvír se pousmál a kývnutím hlavy mu naznačil, že si má vzkaz přečíst.

Draco na něj prvně vrhl zděšený pohled, ze kterého bylo možné jasně vyčíst myšlenky pochybující o Harryho zdravém rozumu. Následně se znovu rozhlédl po místnosti, zdali si jejich neverbální konverzace nikdo nevšiml. Jediný, kdo se na ně díval, byla Hermiona, která momentálně tikala pohledem mezi oběma mladíky, jako by byla na tenisovém zápase. A podobný pohyb dělal i Zmijozel, když se střídavě díval na Hermionu a Harryho, snaže se od tmavovlasého zjistit, zdali je dívčino vědění špatná či nepodstatná věc. V tu chvíli hnědovlasá čarodějka dramaticky protočila oči a začala si hledět svého. Zmijozel se tedy pustil do rozbalování pergamenu. Trochu s nevolí se začetl do Harryho vzkazu.

Potřebujeme si promluvit. Komnata, dnes o půl páté. Včerejšek nemusí být ani vzpomenut, chceš-li. H.

Draco se po dočtení díval z první věty na poslední. O čem by s ním, u Salazara, potřeboval Potter mluvit, když ne o včerejšku? Trochu pohodil hlavou a nechápavě se zamračil. Jestli mu ta dutá nebelvírská hlava hodlá dělat nějakou přednášku... Obličej stáhl do nelibé grimasy. Obrátil pergamen na nepopsanou stranu a vytáhl si svůj brk.

O čem?

Napsal na něj stroze a přímě, načež zmuchlal útržek zpět do kuličky. Tu pak pomocí jednoduché neverbální magie dolevitoval k Harryho lavici. Když si černovlasý vzkaz převzal a rozbalil ho, musel se ušklíbnout. Typický Draco. Natáhl se pro brk a vedle blonďákovy otázky dopsal:

O příštích několika dnech. Musíme předejít tomu, aby se podobné situace opakovaly.

Pak papír opět zmuchlal a stejným způsobem jako předtím jej doručil ke Zmijozelovi. Když si Draco následně vzkaz přečetl asi potřetí, uznal, že na Harryho slovech něco je.

Fajn. Budu tam.

Pro svou odpověď využil poslední volný kousek pergamenu a doručil jej zpět k Harrymu. Ten po přečtení vzkazu na Draca kývl. Do konce hodiny se pak oba dva opět věnovali jen svému a druhého si nevšímali.

***

Když se Harry ve stanovený čas dostavil do komnaty, Draco na něj již čekal. Seděl v okenním výklenku a koukal se ven na bradavické pozemky. Nevypadal, že by Nebelvírův příchod zaregistroval, a proto polekaně nadskočil, když jej dotyčný pozdravil.

„Čau," zamumlal nazpátek a odvrátil hlavu od pobaveně se smějícího černovláska.

„Promiň," zasmál se ještě jednou Harry a ramenem se opřel o zeď vedle okna. Hlavu si též položil na stěnu a zvídavě si Draca přeměřil. Jakmile se na něj Zmijozel otočil, jeho zvědavost byla ta tam. „Chtěl jsi mluvit, tak mluv," promluvil stroze blonďák a opět se pohledem zaměřil na krajinu venku.

„Nepůjdeme si na to sednout společně na gauč?" navrhl Harry. „Myslím, že to potřebuješ," poznamenal potom, když viděl Dracův pohled.

„Ne," řekl prostě Zmijozel, a když už chtěl Harry něco namítnout, zarazil ho. „Sem se vejdeš taky," řekl, více se narovnal a přitáhl si kolena blíže k trupu, aby tak udělal ve výklenku více místa.

Nebelvír se neubránil upřímnému úsměvu. Vyškrábal se do otvoru a sedl si naproti Dracovi. Zaujal stejnou pozici jako blonďák. Bylo to sice těsné, ale oba se do výklenku vlezli. A když o okamžik později Draco sám od sebe propletl jejich nohy, bylo sezení mnohem příjemnější. Narušil tak totiž jejich osobní prostor a rozšířil místo, na kterém se mohli rozvalovat.

„Tak mluv, ať už to máme za sebou," vybídl ho netrpělivě.

„Chci se s tebou domluvit na nějakých pravidelných setkáních, Draco. Pod pravé účinky lektvaru se dostáváš, jen když jsme dlouho od sebe. Kdybychom si to nějak šikovně rozvrhli a domluvili se, tak by se to vůbec nemuselo stávat." Harry se zkoumavě díval do blonďákova obličeje a studoval jeho reakci. Viděl všechny stíny emocí, které se mu prohnaly tváří, a mohl si všimnout toho, jak se Zmijozel uvnitř snažil přesvědčit sám sebe.

„Fajn. Ještě něco?" ozval se aristokrat po chvíli.

„Ne... Teda, vlastně jo. Jo," trklo Harryho, když na okamžik koukl ven z okna a pohled mu spočinul na vzdálené věži famfrpálového hřiště. „Oba máme v týdnu tréninky. Vy nejspíš standardně dva týdně – nevím, myslím –, ale my máme čtyři. Mimo čtvrtku a neděle bereme navíc i pátek a sobotu. Za necelé tři týdny hrajeme zápas s Mrzimorem. Musíme se intenzivně připravovat, proto trénujeme o dva dny týdně více. Trošku to komplikuje celé naše setkávání. Jsem kapitán, nemůžu je vynechat."

Draco kývl na znamení toho, že Harryho slova bere na vědomí. „Středa a neděle," prohodil pak.

„Ehm... co?" zeptal se nechápavě Nebelvír, ale těsně před začátkem Dracovy odpovědi mu to došlo. 

„Máme trénink my," vysvětlil mu druhý mladík. „Jeden týdně bych mohl zanedbat. Oni to pochopí," upozornil pak narážkou na fakt, že celé jeho družstvo bylo u toho, když padl do spárů nevydařeného pokusu s nápojem lásky, který si na něj Pansy připravila. „A vzhledem k tomu, že v neděli máme trénink oba dva, a to hned po sobě, bylo by lepší, kdyby šlo o ty nedělní. Zkrátíme tak dobu, kdy budeme každý jinde," navrhl chytře.

„Páni," lehce se zasmál Nebelvír. „Překvapuješ mě," poznamenal.

„Čím konkrétně?" zatvářil se ironicky blonďák.

„Před chvílí jsi podstatě navrhl na to, jak spolu trávit více času. Myslel jsem, že se budeš všemožně snažit, abys se mnou byl co nejméně," fascinovaně se na něj Harry zadíval.

„Tak radši nemysli, Pottere," zakroutil Draco hlavou v nechápavém gestu. „Možná, že jsem v mnohým kretén, ale mám nějaký pud sebezáchovy a svou hrdost. Trávení času s tebou je především v mém zájmu, takže jestli se nechci zase zbláznit a vyvádět před tebou takový hovadiny jako včera, holt to nějak přežiju," pronesl vážným a rozhodným hlasem. Pak odvrátil svůj zrak od Harryho obličeje k výhledu ven. „Už je to maximálně jen jedenáct dní, s dneškem dvanáct," poznamenal. „To se dá zvládnout," zamumlal tiše a slova adresoval spíše sám sobě.

Naši dva chytači se konečně domluvili! Co říkáte na Dracův ústupek? A jak vnímáte jejich postupné sbližování? Přijde vám, že je takhle dostačující? ;) Děkuji za veškerou odezvu, moc si toho vážím! :)

Makkakonka