Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

19. kapitola - Zásadní otázky

Harry ani nevěděl, kdy se tak vůbec stalo, ale Draco v jeho náruči usnul. S nosem zabořeným do jeho trička a s rukou stále přehozenou přes jeho břicho. Evidentně mu tak bylo dobře a nejméně stejně dobře se cítil i sám Harry. Na tváři měl usazen drobný úsměv. Potěšeně sledoval, jak mu blonďák leží na hrudi, studoval jeho spící tvář a kochal se pohledem na dokonalý obličej. Bylo krásné vědět, že může Draca nestydatě okukovat a on mu za to nevynadá. Po čase ucítil únavu i on sám. Netrvalo dlouho a i on začal podřimovat.

Zatímco oba mladíci v komnatě nejvyšší potřeby spali, Hermiona netrpělivě poposedávala u dlouhého kolejního stolu ve Velké síni po boku Rona a nedočkavě vyhlížela, až se dovnitř přiřítí Harry. Chystala se mu dnes u oběda říct jistou novinku, kterou by snad započala svůj pečlivě promyšlený plán. Ve skutečnosti velmi pochybovala o tom, že Harrymu prozradí novou informaci, avšak byla si jistá, že jej dokáže vyhecovat k tomu, aby se jisté věci změnily.

Hlavním předmětem konverzace měla být Ronova sestra, Ginny. Hermiona dobře věděla, jaké city rusovláska k nebelvírskému hrdinovi chová, a dokonce měla jeden čas pocit, že by jí je snad mohl sám chlapec opětovat. Očividně se spletla, avšak hodlala to ještě zkusit. Ginny by byla pro Harryho skvělou partií. Je to úžasná dívka, krásná, chytrá, má ráda famfrpál a Harry by nemusel mít strach, že by s ním byla jen díky slávě, protože ji znal a věděl, jaká je.

Když se černovlasý odnikud nevynořil po celou dobu oběda, hnědovlasá čarodějka začínala být mírně dopálená. Netrvalo jí to příliš dlouho, aby jí došlo, s kým že to Harry bude. Vadilo jí, že její kamarád tráví s Malfoyem poslední dobou mnohem více času, než by měl. A lektvar brala jen jako výmluvu. Vždyť se přece Harry zmínil, že nefunguje tak, jak má. Tak proč tedy s Dracem byl, když nemusel? Dívka ke své vlastní škodě neznala podrobnosti situace, která díky lektvaru nastala, a ještě více se divila, že Malfoy Harryho doposud nevypakoval ze svého života.

Byla to jen čiročirá náhoda, když Hermiona během svého uvažování zaletěla pohledem ke zmijozelskému stolu, avšak výjev, který tam na ni čekal, ji jednoznačně zaujal. Zmijozelští nejspíše řešili něco velmi důležitého. Celý stůl si špitáním předával nějaké informace a reakce na ně byly různorodé, jak Hermiona usoudila z rozličných výrazů každého ze studentů.

***

Harryho z lehkého spánku probudilo drobné vrtění se těla na jeho hrudi. Něco nesrozumitelného zamručel a instinktivně sundal svou paži z Dracova ramene. Blonďákovy jemné vlasy jej zašimraly na bradě, když se Zmijozel odkutálel z jeho hrudi.

„Pottere?" uslyšel pak své příjmení vyřknuté Dracovým, lehce nakřápnutým, hlasem.

„Hm?" dostal ze sebe v odpověď, aniž by otevřel oči.

„Pottere..." pronesl nyní Zmijozel tvrději a šťouchl jej do žeber.

„Co?" zamumlal černovlasý.

„Vstávej," drkl do něj blonďák znovu. Na to už se zelené oči podívaly na svět. Tedy, spíše na rozespalého Draca ležícího na zádech kousek od něj s roztomile rozčepýřenými vlasy na zátylku. Harry se podepřel na loktech a zkoumavě si jej přeměřil.

„Co je?" nakrčil Zmijozel čelo, když si všiml Nebelvírova pohledu.

„Jak ti je?" odpověděl mu otázkou druhý mladík.

„Fajn," ušklíbl se jemně blonďák. „Už mě nic nebolí," dodal.

„Opravdu?" podezíravě se na něj Harry podíval.

„Opravdu," protočil oči Zmijozel a rozhodil na posteli ruce do stran. „Pamatuju si to..." hlesl po chvilce ticha rozvážným hlasem. „Všechno..." Natočil hlavu k Harrymu a zadíval se mu do tváře. Než stačil Nebelvír vymyslet vhodnou odpověď, Draco opět promluvil. „Děkuju," drobně se usmál.

„Za co?" dostal ze sebe nyní Harry značně nechápavě.

„Za péči?" zasmál se blonďák a otočil se k němu celým tělem. Hlavu si podepřel rukou.

„Za péči?" zopakoval po něm s úsměvem Harry.

„Jo, za péči," ukázal mu Zmijozel své bílé zuby v milém úsměvu. Nebelvír nad tím zakroutil hlavou „Pottere?" zvážněl najednou blonďák. „Víš... něco mi nejde do hlavy." Harrymu zmizel úsměv z tváře a s obavami na Draca pohlédl.

„Proč to všechno děláš? Nemáš mě rád a já nemám rád tebe. Měli bychom se nenávidět a štvát, ale my se tu namísto toho chováme spíš jako... kamarádi s jistejma výhodama. Mohl si mě v tom nechat. Nemusel ses o mě starat, když jsem ten lektvar vypil a vlastně ani nikdy potom. Tak proč? Proč to děláš? Nevěřím, že bys do těch svých hrdinských sklonů zahrnoval i moji maličkost," objasnil mu blonďák své myšlenky.

„No..." Harry si nervózně odkašlal. Absolutně nevěděl, co na to odpovědět. Pravdu sice znal, věděl, jaké city k Dracovi chová, ale na druhou stranu také věděl, že mu ji nemůže říct. Zatím ještě ne. Mohl tušit, že se blonďák jednou zeptá, ale nenapadlo ho, že by to mohlo přijít takhle brzy. Nakonec se rozhodl z toho vyvléknout tím nejhorším způsobem a zároveň nejlepším úskokem, který znal. Zamluvit to a odpovědět na otázku otázkou. I když si podvědomě uvědomoval, že mu to u Zmijozela neprojde, rozhodl se to zkusit. „Vlastně, i já něčemu nerozumím. Proč ty sám se chováš takto přátelsky? Myslel jsem, že se budeš snažit mi to co nejvíce znepříjemnit."

Draco se uchechtl. „Možná proto, že tě potřebuji. Ačkoliv si to strašně nerad přiznávám, ale je to tak. Nač se tedy snažit o hádky, kterými bych tě od sebe mohl akorát odehnat? Já se musím chovat umírněněji, jinak bych mohl přijít o to, co vyžaduji, ale ty... ty to dělat nemusíš. A já chci znát důvod, proč to i přesto děláš," pustil se do vysvětlování svých myšlenkových pochodů.

„Navíc, nikdy předtím bych neslyšel, že bys měl něco s nějakým klukem, ale já," ukázal Draco prstem na sebe, „kluk určitě jsem a ty se chováš, jako by ti tento fakt vůbec nevadil. Což je samo o sobě také hodně zajímavé, nemyslíš?" Tázavě nadzdvihl obočí a zvědavě se na Harryho koukal.

Svou otázku položil vstřícně, tentokrát se totiž Nebelvíra opravdu nechtěl dotknout nebo ho nějak urazit. Ne. Nyní chtěl jen znát pravdivou odpověď na své dvě otázky. Proč se Potter chová tak mile, když si to nezasloužím a proč ještě nedal najevo nesouhlas s tím, že jsme oba stejného pohlaví a chová se tak, jako by mu to vůbec, ale vůbec nevadilo?

Ahoj! Vítám vás u další kapitoly. Co na ni říkáte? Líbila se vám? Zajímají mě vaše predikce do budoucí kapitoly - myslíte, že Harry řekne Dracovi pravdu o svých citech, či nikoliv? Svěří se mu, nebo bude jeho láska stále ukryta jen a jen v jeho srdci? ;)

Makkakonka