Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

27. kapitola - Žárlivost ku prospěchu

Ať už Draco žárlil nebo ne, to, co viděl, mu jen nahrálo do karet. Byl rozhodnutý využít toho proti Potterovi, až se konečně uráčí přijít z večeře sem, do komnaty, kde nyní Draco seděl rozvalený na posteli a přemýšlel, jak vhodně začít na Nebelvíra útočit. Pokud chtěl započít svůj plán proti Nottovi, Pottera k tomu neprodleně potřeboval. Asi poprvé vůbec byl Draco vděčný za lektvar. Hodlal jej použít jako výmluvu, kdyby se Harrymu něco nezdálo. Ale teď... po tom, na co se díval ve Velké síni, by byla velká škoda nesehrát takovou malou nevinnou žárlivou scénu.

Když se ve dveřích objevilo rozcuchané černé hnízdo, blonďák nahodil co nejvíce rozmrzelý, dotčený a naštvaný výraz. V hlavě si stále opakoval, že lektvar v důsledku způsobuje jaksi jen tělesnou touhu po tom druhém, takže se už smiřoval s tím, že bude muset po Potterovi časem vystartovat, aby dosáhl toho, čeho chce. „To je dost," rýpnul si, sotva na něm spočinuly zelené oči.

„O-Omlouvám se," zakoktal se Harry evidentně zaražený Dracovým rozpoložením. „Zdržela mě Ginny," uvedl potom důvod své opozdilosti, aby snad aristokrata trochu obměkčil?

„Viděl jsem," zamručel Draco, dávaje do hlasu co nejvíc ublíženosti a tvrdosti dokázal.

Harry se nad tím lehce zamračil, pak však přešel k posteli a posadil se vedle Dracových stehen. „Děje se něco?" zkoumavě na blonďáka koukl, když v tom se setkal s ostrým pohledem šedých ocelových očí.

„Jo," vyprskl Draco podrážděně. Vždy byl dobrý herec a teď se mu to náramně hodilo. Zatím jeho hlas ani jednou nezakolísal, tvář stále zůstávala bez náznaku pravdy. Svou levou ruku položil na Harryho stehno a opřel se o něj, když se k překvapenému Nebelvírovi více naklonil. „Chci, aby sis uvědomil, Pottere, že při nejmenším ještě týden tu máš mě, a ne žádnou Weasleyovou, rozumíme si? Takže žádný cukrování s tou zrzavou nádherou, žádný očumování její prdele, když tu máš tu mou, jasné?" vrčel blízko Harryho obličeje než se – tentokrát dobrovolně – nalepil svými rty na ty černovlasého. Plánoval Potterovi věnovat svou zatím nejžhavější líbačku vůbec.

Harry se v první moment nezmohl na nic víc, než že si v hlavě neustále opakoval jednu jedinou větu. On snad žárlí! Menším zklamáním pro něj byl fakt, že to musel připsat účinkům lektvaru. Co vlastně mohl čekat? Mělo mu být jasné, že k něčemu takovému časem dojde. Zvlášť po té zkušenosti s Pansy. Sice to bylo něco jiného, ale přesto se to svým způsobem až příliš podobalo dnešnímu podivnému chování Ginny. Harry stále nechápal, proč se tak vůbec dělo. To na něj Ginny něco zkoušela či co? Nakonec se  jal oplácet blonďákovi jeho hladové polibky, kterými ho Draco postupně začal zahrnovat.

Posunul se na posteli více do jejího středu a Zmijozela si přitáhl blíže. Už dávno se rozhodl, že jej nehodlá příliš krotit, pokud k nějaké takovéto situaci dojde. Pokud chce, aby k němu Draco začal něco cítit, bude dobré, když bude vědět, jak se s ním může mít. Proto mu nebránil ani tehdy, když mu blonďák vylezl na stehna a obkročmo se na ně posadil, zatímco v zubech skousl jeho spodní ret. Nevšiml si, kdy přesně Draco zamotal své prsty do jeho havraních vlasů, ale perfektně si je to uvědomil, jakmile za ně řádně zatahal, a donutil jej tak zaklonit hlavu a odhalit krk.

Draco se vnitřně zarážel nad Harryho poddajností, ovšem jistým způsobem byl za ni rád. Ale začal pociťovat první nejistotu sám ze sebe. Pochyby o tom, zda je rozumné si s Potterem takhle zahrávat, se mísily s dalšími. Na mysl se mu vkradly i takové, které jej nutily pochybovat o sobě samém, o tom, zda je dobrý v tom, co dělá. Přeci jen to byla jeho premiéra a patrně kdyby něco podělal, Potter by si toho všiml a bylo by mu jasné, že tu něco nehraje. A pak se v něm také objevoval jeden zvrácený pocit, kterému se to, co nyní s Harrym dělal, velmi líbilo, který to těšilo a který si to náramně užíval. Především Potterovy ruce na svém pozadí. A Merlinvíproč se blonďák domníval, že to nemá s lektvarem ale vůbec nic společného.

Svými rty sjel po hraně čelisti až k Harryho odhalenému hrdlu a začal jej laskat. Sál jemnou kůži na krku, občas ji poškádlil zuby či lehkým skousnutím, až si nakonec vybral jedno krásné místo na tepně a tam začal s tvorbou pořádného znaménka lásky. To pojmenování bylo v jejich případě velmi ironické. Když své dílo dokončil, jazykem vytvářel mokré cestičky po celé ploše krku, a když se mu některé z míst opět zalíbilo, věnoval se mu více.

A Harry si nemohl stěžovat. Draco dle jeho názoru odváděl skvělou práci. Sic ho jeho počínání překvapilo, ale užíval si to. Užíval si jeho péči, protože pochyboval, že se něco takového bude v blízké době opakovat. Fakt, že zítra vše půjde dokonale vidět, mu moc nedocházel. Možná také díky tomu, že podvědomě věděl, že vůbec není těžké se všech značek zbavit. Stačí jedno kouzlo, jedno mávnutí hůlky a bude všechno  Dracovo dnešní úsilí pryč.

Když byl Zmijozel s Harryho krkem hotový, naklonil se k jeho uchu, jehož lalůček krátce stiskl mezi rty, než mu do ucha hlasem plným touhy vydechl: „Označkuj si mě taky." V aristokratově hlavě v tuto chvíli blikala jen jedna myšlenka. Jeho plán bude v háji, pokud Potter odmítne. „Chci, abys mi udělal cuflek, aby všichni viděli, že teď patříš ty mě, a já tobě..." mumlal ještě tiše napůl pohlcený v kouzlu okamžiku. Nějak se mu to vymyká z rukou, když to tak prožívá.

Harry pod tíhou tohoto přání prudce vydechl a dokořán otevřel oči, které doposud přivíral slastí. Hluboce pohlédl do blonďákových očí, než sklouzl k jeho rtům, na něž se krátce přisál. Pak sjel k jeho krku a po celou dobu se dotýkal bledé pokožky svým nosem. Chtěl by to udělat, tak moc to chtěl, když v tom mu v hlavě něco secvaklo. „Neříkal jsi tak náhodou, že nechceš, aby to kdokoliv věděl?"

Už začínáte Dracův plán chápat? ;D Otázkou zůstává, zdali se mu vydaří. Vypadá to totiž, že nám Draco něco nedomyslel a Harry ještě může celý jeho plán zkazit. :D Budu ráda za jakékoliv názory na tuhle kapitolu i příběh celkově! :)

Makkakonka