Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

22. kapitola - Dívčí plán

Harry si svým pohledem přeměřil blonďákovu tvář. Šedé oči s trochou výčitek uvnitř se upíraly někam ke stropu komnaty, růžové rty byly semknuty do tenké přímky díky myšlenkám, které se aristokratovy honily hlavou. Ačkoliv Harryho původním záměrem bylo zjistit, nebo aspoň při nejmenším odhadnout, na co by tak Zmijozel mohl myslet, jako vždy nakonec skončil u přemítání o tom, jak velmi je Draco krásný.

Miloval jeho tvář. Byla, jako by ji tesali sami andělé a na tomto faktu se neměnilo nic ani tehdy, když se Draco mračil či vztekal. Láska Harrymu nedovolovala pohlížet na něj jinak než jako na přenádherné stvoření. Přijímal jeho nedostatky a chyby jako součást jednoho velkého balíčku, který je i přesto všechno naprosto perfektní.

„Draco," oslovil jej měkce a konečky prstů se lehce dotkl jedné z bledých paží. „Nechci, abys na to myslel. Vždyť jsme na tom stejně. Já to vím o tobě, ty to víš o mně. Nemusíš mít o své tajemství strach, hm? Ode mne se ho nikdo nedozví," snažil se druhého mladíka ujistit.

„Jdi do háje, Pottere. Neměl jsi to vědět," zamručel Draco podrážděně a otočil se k Nebelvírovi zády, zakládaje si ruce na prsou. „Nechápu, jak jsem se mohl tak blbě podřeknout," zamumlal si pak sám k sobě. „Máš na mě divnej vliv..." konstatoval zkroušeně.

Harry si tiše povzdechl. Bez dalších slov se posunul blíže k němu a natiskl se na jeho záda. Ruku si obmotal kolem jeho pasu, bradu si položil na blonďákovo rameno. Zmijozel sebou nejprve vztekle cukl ve snaze ze sebe Harryho shodit, ale ten jen upevnil své sevření a znemožnil mu tak veškerý další pohyb.

Draco hrdelně zavrčel, avšak ustal ve své snaze Nebelvírovi utéct, načež se Harry sám pro sebe musel uchechtnout nad jeho chováním. Pod svýma rukama cítil, kterak se Zmijozel stává stále povolnějším, až se nakonec nechal bez odporu objímat opálenými pažemi. Po chvíli se Harrymu dokonce zdálo, že se i o něco více natiskl k jeho hrudi. On sám si zabořil nos do blonďákových vlasů a lehce vdechoval jejich šamponem nasládlou vůni, která mu na tváři vytvářela trochu přiblblý úsměv.

„Je to divné," ozval se po několika minutách mlčení Draco. „Odteď ještě víc."

„O čem to mluvíš?" zašeptal potichu druhý mladík kousek od jeho ucha. Nebylo třeba mluvit nahlas. Několik blonďatých vlasů se mu při řeči přilepilo na rty, jelikož v nich stále nechával položený obličej. Na okamžik oddělal ruku z Dracova pasu a prstem si je jemně sdělal dolů.

„O nás..." Zmijozel se na malý okamžik odmlčel, ale pak se uchechtl. „Je zvláštní, že mě lektvar spojil dohromady s tebou. Vzhledem k tomu jací jsme, kým jsme..."

„Třeba to tak mělo být," pousmál se Harry a nechal svůj hlas zastřít podivným oparem jemnosti a vstřícnosti.

„U Salazara, Pottere... Nechceš se mě rovnou zeptat, jestli věřím na osud?" nakrčil nos Zmijozel. „Zníš tak sentimentálně," zakroutil hlavou v ironickém duchu a ruce si založil pod spánek.

„A věříš?" zasmál se Nebelvír, načež se mu dostalo pohoršeného pohledu z Dracovy strany a následného protočení oněch nádherných šedých očí. „No tak, Draco, nekaz to!" nadhodil Harry hravý úsměv a lehce prsty pošimral blonďákův bok v místě, kde se vyhrnovalo oblečení a odkrývala bledá kůže.

„Nech toho," ohnal se po něm se smíchem Zmijozel, když jej Harryho dotyk polechtal. „Tak sakra, Pottere!" vykřikl, když Nebelvír své předchozí gesto zopakoval , a rukou jej odehnal. „Jdi do háje..." odhalil své bílé zuby v širokém úsměvu.

***

Ginny Weasleyová poklidně seděla u jednoho ze stolečků v knihovně a studovala potřebnou látku z vypůjčené knihy, když se k ní jako velká voda přihnala Hermiona a bez zeptání se usadila na židli naproti. „Ahoj," oslnila ji svým širokým úsměvem.

„Čau," zkoumavě si ji rusovláska prohlížela a snažila se z ní vyčíst příčinu jejího podivného chování. Pak sklopila svůj pohled zpět do knihy. „Co potřebuješ?"

„No..." protáhla tajemně Hermiona, přičemž se podivně podívala na učebnici položenou na stole. Snad poprvé v životě se na ni nesouhlasně zamračila a zaklapla ji Ginny před nosem. „Mám plán, jak tě dát s Harrym dohromady."

„Oh, aha," zaraženě ze sebe dostala rusovláska. Kamarádčin návrh ji překvapil. Sice se jedna část jejího srdce právě vznášela v nebeských výšinách, protože její vyvolený se zdál být zase o kousek blíž, ale racionální část jejího já ji nutila vidět věc i z druhé stránky. „No ale, jsi si jistá, že - že o mně stojí, Hermiono? Nerada bych, aby mu tvůj plán nějak... víš, jak to myslím... ublížil," posmutněle se pousmála.

„U Merlina, Ginny! Myslela jsem, že ti to udělá radost!" zatvářila se dotčeně druhá dívka, když viděla, že se Ronova sestra do jejího návrhu nezapálila natolik, nakolik s tím počítala. Pokud se Ginny cukne, je celý její plán na osvobození Harryho z Malfoyových spárů naprosto pokažený.

„Ano, já mám radost, ale..." oponovala jí Ginny nerozhodně.

„Ale?" zopakovala po ní její kamarádka, načež se jí dostalo jen bezradného zakroucení hlavou. „No tak, Ginny! Když to nezkusíš, tak nezjistíš, jestli o tebe náhodou nějaký ten zájem nemá! A i kdyby neměl, třeba ho takhle mít bude!" snažila se ji přesvědčit.

„Já o něj ale nechci přijít!" zakňourala druhá dívka. „Víš, že to nemusí vyjít. Ať už je to cokoliv, Hermiono! Kdybych neměla strach z toho, že případně pokazím naše kamarádství, už dávno bych něco zkusila," podivně se zamračila, jak se zatoulala ve vzpomínkách.

„Je to Harry, Ginny! U něj bych z tohohle strach opravdu neměla. Odpustí ti všechno," přesvědčivě na ni koukla. Nikdy dřív by si nepomyslela, že se někdy dostane do takovéto situace. Snaží se ukecat Ginny, aby se pokusila na Harryho zapůsobit, a to vlastně především kvůli tomu blonďatému zmijozelskému zmetkovi. A pak samozřejmě také proto, že jí Ronova rusovlasá sestra přijde jako vhodná partie pro Hrdinu. Ale sama sobě musela přiznat, že tohle je až ten druhý důvod, proč to dělá.

„Tak?" Propálila Ginny hlubokým pohledem. „Půjdeš do toho?"

Rusovláska se zatvářila nerozhodně. Má, nebo nemá? Její srdce touží po Harrym již dlouho, ale pokud by jej měla do něčeho nutit, raději zůstane ještě nějaký ten pátek sama a počká si, než přijde někdo, kdo jí pomůže se odmilovat. Ovšem za zkoušku také nic nedá. Když uvidí, že je Hermionin plán Harrymu nepříjemný, nechá toho. Nezahodí šanci. Ne, zkusí to.

„Jo," kývla hlavou a oplatila Hermioně její upřený pohled. „Půjdu."

Nuže, po dlouhých dvou měsících ahoj? Dlužím vám omluvu, obrovskou omluvu. Strýček blok si usmyslel, že mě opět navštíví a že se tentokráte trochu zdrží. No, už si asi začíná balit kufry na zpáteční cestu. Tuto část bych chtěla věnovat čtenářce, která mě svou zprávou konečně nakopla kupředu. Děkuji ti moc! Dalo mi to ten správný impulz. ;)

Uvítám nějaké ty další kopance i od vás. A třeba i huláky. Nebo můžete přijet a praštit mě něčím po hlavě, je mi to jedno. Pokud mi to pomůže vrátit se zpět ke psaní v plné síle, beru cokoliv. ;D

Makkakonka