Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

53. kapitola - Neviditelný plášť

Draco seděl sám na zemi v komnatě nejvyšší potřeby, nohy přitažené k hrudníku. Hlavu měl sklesle položenou na kostnatých kolenech, která si objímal pažemi. Harry před chvílí odešel s tím, že si musí pro něco dojít do nebelvírské věže, a tak Zmijozel v místnosti zcela osaměl. A samota spojená s úmorným tichem, které po Harryho odchodu nastalo, nepřinesla chlapci nic jiného, než prostor k přemýšlení nad všemi hrůznými scénáři, které později mohou nastat.

Blonďák věděl, že je naivní myslet si, že všechno půjde jako po másle. Otec se na něj zcela určitě neusměje, nepohladí ho po hlavě a neřekne, jak moc je na něj pyšný. Zvlášť, když o celé záležitosti nemá ucelené informace a už vůbec neví o tom, že už je Draco s Harrym zcela dobrovolně ze své vůle. Zmijozel také začínal být čím dál tím více skeptický, zdali je Harryho přítomnost v Prasinkách dobré rozhodnutí. Ano, pravděpodobně mu to dodá sílu vzdorovat a stát si za svým, ovšem přináší to s sebou také soustu rizik. Co když otec v záchvatu vzteku, který Draco považoval za něco nevyhnutelného, Harrymu třeba ublíží? Není lepší, když si celou záležitost odskáče jen on sám?

Na druhou stranu, kdo ví, zdali by se Draco v takovém případě dožil zítřka. Jak svého otce znal, v agresi je schopen čehokoliv. Navíc Lucius Malfoy přece není žádný svatoušek, že? Kolik lidí už mučil, kolik lidí už zabil nebo umučil k smrti? Fakt, že je blonďák jeho syn, určitě důsledky Luciova hněvu nezmírní. A on se bude hněvat, tím jsi byl Zmijozel jistý.

Možná by měl otci říct celou pravdu a zkusit ho zviklat? Přemluvit? Přesvědčit o tom, že na Voldemortově straně nemá jejich rodina žádnou budoucnost, že je Harry lepší volba? Ale to zní příliš nebezpečně. Je už předem jasné, že by jej Lucius ve chvíli, co by tato slova opustila jeho ústa, přinejmenším přizabil za to, že se vůbec opovážil na něco takového myslet. Svého otce znal moc dobře. Tedy hlavně po těch stránkách, které mu Lucius celý život ukazoval.

Za pokus by to ovšem mohlo stát. Pokud mu neukáže, že chce být v budoucnu šťastný, což momentálně zahrnuje chození s Harrym a jeho podporu i po politické stránce, tak šťastný nikdy nebude, protože mu Lucius bude neustále podstrkovat své ideály, postoje a rozhodnutí. Ale v takovém případě by se mohlo stát, že se jejich cesty rozejdou. Otec jej vydědí a syn s otcem budou stát naproti sobě, na opačných stranách. Je ochotný vyměnit rodinné zázemí za lásku k chlapci, kterého tolik let nenáviděl? Opravdu by se pro něj dokázal vzdát všeho, co nyní měl, jen kvůli němu? Podstoupil by tuto oběť, aniž by si cokoliv později vyčítal?

„Draco..." Lehký dotek na zádech ho donutil sebou cuknout a polekaně se podívat na člověka, který přerušil jeho tok myšlenek. Srdce mu zrychleně bušilo a uklidnilo se až s pohledem do známých zelených očí. Samozřejmě, kdo jiný by to také byl, že? Tady? Jedině on. Ani si nevšiml, kdy přišel.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit," jemně se na něj usmál Harry a posadil se vedle něj. Až v této chvíli si Draco všiml uzlíku látky, který měl Nebelvír v rukách. Hladká tkanina jako by laskala pokožku Harryho dlaní a stříbrolesklá barva navozovala v Dracovi pocit nostalgie, tak starodávně celá ta věc vypadala.

„Co to je?" nedůvěřivě se na látku zadíval, než zvedl oči k Harrymu. Kdyby nebyl v tak zasmušilé náladě, pravděpodobně by byl zvědavý. Takhle se ptal jen z principu. Nechápal, proč to sem Harry donesl a neznal ani účel té podivné věci. Pro tohle si musel Potter odskočit? Copak je nějaký kus látky tak důležitý?

Na Nebelvírově obličeji se objevil lehký úšklebek, když z Dracova hlasu slyšel všechno to odsouzení pláště jako zbytečné věci. Byl jsi jist, že blonďák změní názor, až mu vysvětlí, co to je. Nepochyboval o tom, že dnes v noci mu plášť opět dobře poslouží. Tedy, jim oběma. S jeho pomocí se dostanou ven z hradu, přičemž bude moct Harry jít s Dracem, aniž by Lucius tušil, že je tam též. S jeho pomocí bude moci na Draca dohlížet a chránit ho. „Neviditelný plášť," pronesl s hrdostí a pýchou v hlase a pobaveně sledoval blonďákovo vyklenuté obočí.

„Neviditelný plášť?" zopakoval po něm Draco, jako by jej považoval za hlupáka, který neví, co blábolí. Neviditelné pláště, které se normálně prodávaly, přece nevypadaly takhle a už navíc si mohly o neviditelném účinku nechat jen zdát. Byly to hloupé přehozy, které slibovaly neviditelnost, ale poskytly ji přinejlepším jen dětem při kouzelnické schovávané. Rozhodně si nezasloužily označení neviditelné. A všechno jen kvůli té hloupé legendě o třech bratrech, kteří se snažili obalamutit smrt. Bylo to už dávno, co příběh o relikviích smrti inspiroval výrobce plášťů k pokusům o vytvoření těch neviditelných, avšak doteď se nikomu nepodařilo vytvořit takový, který by svůj účel opravdu stoprocentně splňoval.

„Nevěříš?" uchechtl se Harry nahlas, avšak Dracově nevíře se nedivil. Možná, že on sám ještě příběh o relikviích neznal, a tak si neuvědomoval, co to drží v rukou. Neuvědomoval si to nikdo. Koho by také napadlo spojovat jeho plášť s nějakou báchorkou? Harry znal podstatu svého pláště a věděl, k čemu je dobrý, a to mu vždycky stačilo.

Jakmile zachytil Dracův pochybovačný pohled, rozložil plášť v rukou. „Tak se koukej," provokativně na Zmijozela mrkl, než se postavil a naučeným pohybem přehodil plášť přes sebe. V tom okamžiku zmizel Dracovi před očima a ten se nezmohl na nic jiného, než že se s pootevřenou pusou v údivu prudce otočil, aby snad Harryho našel někde jinde. Ale Nebelvír, jako by v místnosti vůbec nebyl. „To není možný," zakroutil nevěřícně hlavou.

„Ale je," další provokace byla slyšet v Harryho hlase, který se najednou ozval blízko Dracova ucha. Zmijozel se ihned otočil směrem, odkud ho slyšel, ale zase nic neviděl.

„To není vtipný, Potty," zavrčel, když se Nebelvír zasmál z místa vedle něj, kde před chvílí seděl. A zdálo se, že už se nikam nehne. Draco využil příležitosti a roztřeseně k němu natáhl ruku. Když se dotkl klouzavé látky, polekaně ucukl, ale vzápětí se zase vrátil a lehce ji uchopil, aby ji mohl stáhnout dolů. A plášť postupně sklouzl Harrymu do klína.

„Kdes ho vzal?" ohromeně vydechl Draco a fascinovaně se dotkl látky pláště.

„Dostal jsem ho od Brumbála, v prvním ročníku. Patřil mému otci," pousmál se Harry. „Pomůže nám proklouznout z Bradavic a zvládnout setkání s tím tvým," vysvětloval Dracovi, zatímco Zmijozel opatrně vzal plášť do svých rukou a na zkoušku pod něj strčil svou dlaň, která vzápětí jakoby neexistovala. 

Děkuji, že příběh čtete. Snad se část líbila! :)

Makkakonka