Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

25. kapitola - Strategie

 „Ale, ale, podívejme se, kohopak to tu máme," bylo první, co blonďatý mladík uslyšel, když vstoupil do zmijozelské klubovny. Pansy nejistě postávala po jeho pravém boku, Blaise hrdě a vzpřímeně po levém. Nott seděl rozvalený v Dracově křesle u krbu, nohu důležitě hozenou přes druhou, ruce položené na opěrkách. Za ním jako gorily postávali Crabbe a Goyle.

Draco s hořkostí přemýšlel, čím je asi Nott podplatil. Že yb jin slíbil větší příděly jídla? Oči všech v místnosti je sledovaly, tikaly mezi příchozí trojicí a Theodorem, jehož tvář osidloval široký falešný úsměv. V blonďákových očích to byl spíše nechutný škleb, ale kdo by se slovíčkařil, že ano. Nastalé ticho přerušoval jen slabý praskot ohně z krbu. Nikdo ani nedutal. Všichni očekávali, co se bude dít.

Draco si byl jistý výsledkem této rozepře. Věděl, jak to dopadne, a už se smiřoval s tím, že on nebude tím, kdo z dnešku vzejde vítězně. Ovšem hodlal prohrát s grácií a v následujících dnech bude Potter jeho štítem. Jedinou útěchu mezi všemi nastalými problémy viděl v tom, že se vnitřní záležitosti Zmijozelu nikdy nerozšiřují ven. Stačí, když si pohlídá Zmijozel, na ostatní koleje bude moci kašlat. Přeci jen o starost míň. Nebo spíše o tři?

„Sám Draco Malfoy nás poctil svou návštěvou," uchechtl se Nott nahlas a dramaticky rozhodil rukou. „Jaká to čest," zasmál se. „Ovšem přijde mi, že tu někdo chybí!" energeticky se vyšvihl z křesla do stoje a rozmáchl oběma pažemi do stran. „Kdepak máš Pottera, Draco? No tak, kde je? Kde ho schováváš?"

Jako slídící pes se začal ohlížet do všech stran, jako by snad černovlasého Nebelvíra někde mohl zahlédnout. „Eh, já už vlastně vím!" změnil najednou intonaci na povznášející se tón s hraným potěšením z náhlého objevu. „Nechceš se otočit? Třeba bychom ho našli v tvém zadku!" Sám se zasmál svému vtipu a několik jedinců se k němu přidalo.

I Draco se zasmál, ovšem ne upřímně. Úšklebek zkřivil jeho rty. „Myslím, že tam ho hledat nemusíš. Kdybych hk amt až schovával, něco bych o tom věděl, nemyslíš?" Bitva začíná.

***

„Hej, Harry, kámo, počkej!" volal na černovlasého Nebelvíra Ron, když jej zahlédl na druhém konci chodby. Jakmile se oslovený zastavil a rozhlédl se, zamával na něj a pak se k němu rozběhl.

„Tak co, povídej?" nadhodil zrzek nešikovně téma k rozhovoru.

„Co mám povídat?" nakrčil Harry nechápavě čelo.

„Zvládli jste to? Však víš... s Malfoyem..." poslední slovo tiše zašeptal blízko Harryho obličeje.

Brýlatý chlapec se zarazil. „Jak to víš?"

„Slyšel jsem o tom mluvit Zabiniho s Parkinsonovou," pokrčil Ronald rameny, jako by se nic nedělo. „Prý se sesypal na chodbě po tom, co ho Parkinsonová políbila," uchechtl se.

„To je pravda," přikývl nakonec Harry.

„A? Je v pohodě?"

Harryho Ronova starostlivost překvapovala, ale svým způsobem za ni byl rád. Na rozdíl od Hermiony mu aspoň Malfoy nevadí, a to ho taky nemá příliš v lásce.

„Jo, teď už jo," odpověděl Harry, aniž by tušil, že Draco zrovna zažívá velmi krušné chvíle.

***

„Jsi jen manipulátor, Notte!" prskla naštvaně Pansy s nakrčeným nosem a propálila chlapce před sebou pohledem. „Prolhanej ubožák a nehoráznej parchant."

„Pansy!" sykl tiše a pobouřeně Draco vedle ní. „Nedávej mu záminky, nech to plavat."

„Být tebou, tak si dávám pozor na jazyk, Parkinsonová," zavrčel Theodor blízko jejího obličeje a za hábit si ji přitáhl k sobě. „Nebo by se ti taky mohlo špatně mluvit," tlumená výhružka určená jen pro dívčino ucho opustila chlapcova ústa. Pak ji pustil a přeměřil si ji pohledem stejně tak, jako Blaise, který stále postával vedle Draca. „Můžete být rádi, že jsem tak milosrdný a dám vám na výběr. Pokud se přidáte ke mně, odpustím vám, co jste řekli."

„K tobě?" zopakoval po něm s posměchem Zabini. „Ani mě nenapadne," odplivl si k Theodorovým nohám a s pozdviženým obočím se podíval na Draca, který se vedle něj nesouhlasně zamračil. „Co jako?"

Na to blonďák ještě více prohloubil své zamračení. Z jedné strany popadl Zabiniho, z druhé Pansy a s dopáleným výrazem na tváři se prodral skupinkou zmijozelských, kteří postávali u vchodu do chodby vedoucí k ložnicím. Své přátele tahal za ruce za sebou a vedl je přímo do jedné z chlapeckých ložnic, ve které – mimo jiné – spával on sám. Jakmile do ní rozrazil dveře, zamkl za sebou a pomocí kouzla jim zajistil soukromí.

„Můžete mi říct, co to jako děláte?" utrhl se na své přátele aristokrat.

„Stavíme se na tvou stranu?" odvětil Blaise a založil si ruce na prsou.

„Ale proč, u Salazara? Potřebujete se dostat do problémů?!"

„Jsme tví přátelé, Draco!" odvětila měkce Pansy a s oddaností se na něj zahleděla.

„A co jako?" ironicky protočil oči blonďák.

„Tohle přátelé dělají. Jsou v tom spolu. Pomáhají si. Aspoň tohle ses od Pottera a ostatních Nebelvírů mohl naučit," podotkla dívka a lehce posmutněla.

„Hele, Draco, měl bys být rád za to, že jsme se k tobě neotočili k zády jako ostatní. Mohli jsme, ale neudělali jsme to. Rozhodli jsme se, že budeme stát při tobě, tak nás od toho neodrazuj a važ si toho," zamumlal rozhořčeně Blaise.

„Já si toho vážím," snažil se namítnout Draco, „jen..."

„Jen co?" zopakoval po něm Zabini a naklonil hlavu na stranu ze zvědavosti, co z jeho kamaráda vyleze.

„Jen prostě nechci, abyste odnášeli mou neshodu s Nottem."

„Neshodu? Tak tomu říkáš?" uchechtla se Pansy a zakroutila nad tím hlavou. „Vyhlásil ti válku a přetáhl na svou stranu celej Zmijozel!"

„To možná ano, ale války nevyhrávají vojáci. Aspoň ne ty mé," ušklíbl se Draco a oči mu podivně zajiskřily.

„Ne? A co tedy?" podivil se Blaise.

„Lepší strategie."

***

„Hermiono, já fakt nevím, jestli je to dobrej nápad," zamumlala nespokojeně Ginny, když stála kousek od vchodu do Velké síně, kde se za chvíli měla začít podávat večeře.

„Teď to snad nevzdáš, ne?" zamračila se hnědovláska.

„Bude to vypadat divně. Většina lidí na večeři chodí v uniformách!" namítla její kamarádka. „A začíná mi být zima," zašeptala pak tiše, spíše sama k sobě.

Hermiona si nad ní povzdechla a pak si sundala svůj vlastní plášť. „Na, ale nezapínej ho, jasný?"

O něco více šťastnější Ginny si jej od ní přebrala a přehodila ho přes svá ramena. „Díky."

„A teď úsměv a jdeme," přikázala jí druhá Nebelvírka a společně se rozešly do Velké síně.

Střet Harryho s Ginny se blíží! A vztahy ve Zmijozelu dostávají značně zabrat. Myslíte, že se zpráva o Dracovi s Harrym přes Theodora opravdu donese až k Luciusovi? ;)

Makkakonka