Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

7. kapitola - Všechno špatně

„Harry! No konečně, už jsem začínala mít strach. Ron mi všechno řekl. Jsi v pořádku?" vychrlila na svého kamaráda Hermiona, sotva se černovlasý Nebelvír přiblížil k jejich místu u stolu. Ten se s povzdechnutím svalil po dívčině pravici. „Ale jo..." hlesl.

„No, kámo. Nevypadáš na to," konstatoval ihned zrzek sedící vedle dívky z druhé strany.

„Jsem zmatený, jasný?" nahnul se Harry dopředu, aby přes Hermionu na Rona viděl.

„A rozcuchaný," dodala dívka s tichým smíchem.

Harry se zatvářil zmateně a nejistě si rukou přejel po vlasech, čímž si je rozčepýřil ještě víc. Hermiona se opět zasmála a lehce jeho vlasy prohrábla svými prsty. Vrátila je tak na jejich právoplatné místo.

„Divoká noc?" poznamenal zrzek a se smíchem se zakousl do svého chleba. Kdyby Harryho pohled mohl zabíjet, ležel by nyní Ron mrtvý na zemi.

„Harry..." povzdechla si Hermiona a její tón byl plný vážnosti. „Proč jsi nám nic neřekl?" Zornice černovlasého se rozšířily pod náporem překvapení. „Ano, Ron mi řekl i o tvé... příliš nadšené reakci, ze které se všichni dovtípili, jak se věci mají," konstatovala jeho kamarádka prostě. 

„Nevím," pokrčil Harry rameny po chvilce přemlouvání sebe samotného, jestli by nebylo lepší vstát a na místě Ronovi jednu neubalit.

„Víš, že to nemá budoucnost," podotkla Hermiona potichu a ochranně se na svého kamaráda zadívala. „Budeš jen nešťastný, jestli s tím něco neuděláš. Nemůžeš do něj být zamilovaný. Ne do něj. Zbytečně se jen trápíš." Smutně zakroutila hlavou.

„Myslíš, že to nevím, Hermi? Jenže ono nejde se jednou ráno probudit a říct si, že už zamilovaný nejsem. Nejde to odstranit žádným mávnutím hůlkou, víš?! Na takové kouzlo totiž ještě nikdo nepřišel!" Harry se zkroušeně chytil za hlavu a opět si rozcuchal vlasy. „A o to hůř se toho půjde zbavit, když se stalo, co se stalo."

***

„Pottere!" pronesl se třídou naštvaný hlas profesorky McGonagallové, která se již notnou chvíli pokoušela upoutat Harryho pozornost. Už od začátku hodiny působila velmi nabroušeně a studenti se snažili dělat vše, aby ji nenaštvali ještě víc. Všichni, až na Harryho. Ten byl celý den myšlenkami někde úplně jinde. Hermiona do svého kamaráda drkla loktem a Harry se překvapeně rozhlédl kolem sebe. Když mu došlo, že se všechny oči v místnosti upírají jen a jen na něj, zmateně se podíval do tváře své vyučující. Ona mu však pohled vracela rozlíceným obličejem a očima metajícíma blesky.

„Pr-promiňte, paní profesorko," pronesl se značným zakoktáním, nevěda, čím se provinil.

„Po hodině se za mnou stavte, Pottere. Řeknu vám zadání vašeho školního trestu," naštvaně zasyčela Minerva a dlaní lehce udeřila do stolu.

Když byla místnost po hodině zcela prázdná, stál Harry kajícně u učitelského místa a snažil se své profesorce na přeměňování omluvit za svou nepozornost. Ron s Hermionou na něj čekali na chodbě a společně s ním doufali, že se mu podaří starou McGonagallovu obměkčit upřímnými slůvky. „Paní profesorko, já se moc omlouvám, ale dnes jsem prostě nějak mimo. Nemůžu se pořádně soustředit," připustil se značným sebezapřením.

„Dnes se mě snažíte akorát všichni vytočit, Pottere! Začalo to ráno s těmi zmijozelskými třeťáky a skončilo to vámi! A jelikož jste o mnoho rozumnější než oni, půjdete si trest odpykat dnes večer ke mně. Hromada papírů na mém stole čeká jen na vaše přetřízení. A u vás si aspoň můžu být jistá tím, že nenaděláte více škody, než užitku. A teď jděte! Očekávám vás v sedm."

„Ale pa-paní profesorko, já dnes večer nemůžu. Mám... mám už něco v plánu. Je to důležité," snažil se Harry o odložení trestu. Věděl, že dnes večer bude muset být s Dracem, jestli nechce, aby někdo na mladém Zmijozelovi odhalil jeho problém. Ačkoliv si to s blonďákem vyloženě neřekli, věděli, že se dnes večer opět setkají v komnatě.  A podle Harryho mínění jen večer nebude stačit.

Verdikt profesorky zněl však jasně. Byla rozhodnutá dostát svým slovům z hodiny. Ani u Chlapce-který-přežil přece nemůže udělat výjimku a vzít je zpět! „To mě nezajímá, Pottere. Odejděte a vraťte se až v sedm!"

***

Harry netrpělivě přešlapoval po tmavé podlaze v komnatě nejvyšší potřeby. Očima hypnotizoval vyčarované hodiny a v duchu odpočítával každou vteřinu, po kterou na Draca čekal. Pokud se chce dnes i navečeřet, má blonďák pouhou necelou hodinu a půl na to, aby se dostavil a udělal to, co bude potřebovat. Když se po dalších několika minutách začaly otevírat dveře a Zmijozel vstoupil dovnitř, Harry na něj okamžitě začal chrlit nové informace.

„Na dnešní večer jsem dostal trest. Máš zhruba hodinu," řekl striktně a chtěl ještě pokračovat, ale pohled na Draca sotva stojícího na nohou jej zarazil.

„U Merlina, co se ti stalo?!" Harry se ihned rozešel ke zmoženému mladíkovi. Draco udělal jen jeden vrávoravý krok dopředu a spadl na jeho hruď, přičemž úlevně vydechl. „Myslel jsem, že to nebude potřeba. Evidentně jsem se mýlil. Čím více jsem to prodlužoval, tím více jsem šílel," zamumlal do Harryho oblečení. I přestože mu dotyk s Nebelvírem přinášel ztracenou energii, sotva stál na svých vlastních nohou. A černovlasému to neušlo.

„Jak ses sem dostal?" vydechl, seznávaje, že Draco ve svém stavu není schopný ani pořádně chodit.

„Blaise s Pansy mě sem dovedli. Nebo spíše napůl donesli," pronesl a pak se najednou uchechtl. „Měl jsi vidět její obličej."

Harry se škodolibě pousmál, ale spíše jen v duchu. Ve skutečnosti se na jeho tváři jen mírně zvlnily rty. „Pojď si lehnout. Máme jen hodinu," nabídl Dracovi a poprosil komnatu o nějakou postel, která se malém okamžiku také objevila. Skvěle zapadala k ostatnímu nábytku v místnosti. Patřila k těm modernějším a již od pohledu člověku spíše sloužila k pouhému válení, než k opravdovému spánku.

„Hmmm..." zamručel Draco, ale nevypadal, že by byl schopný k posteli dojít. Celkově nevypadal, že by byl schopen nějakého pohybu. Nebelvír si povzdechl. „Chyť se mě," nakázal mu poté.

„Co?" zamumlal nechápavě Draco.

„Chyť se mě kolem krku," poručil mu Harry, načež tak Zmijozel s menším zamrmláním učinil. Černovlasý jej podebral pod zadkem a vyhoupl si ho do náruče, načež se ho blonďák pevněji chytil krku a zabořil svůj obličej do jeho ramene. Nebelvír se mezitím rozešel k posteli, na kterou Draca následně opatrně položil. Sám si o chvíli později lehl k němu.

Hned, jakmile tak učinil, se mu Draco stulil jako zraněné štěně na hruď. Harry jej opatrně objal kolem ramen a odolával pokušení zasunout druhou ruku do jemných blonďatých vlasů. „Bylo ti ještě špatně?" staral se.

„Hm..." zamručel na souhlas Zmijozel. „Ale už ne tolik, jako ráno. Jen mě nesnesitelně bolela hlava a lektvar na utlumení vůbec nefungoval."

Harry se nad jeho prohlášením mírně zavrtěl starostí. „Byl jsi na ošetřovně?"

V odpověď se ozvalo nesouhlasné zamručení a ostré: „Ne."

„Proč?" vydechl se starostí v hlase Nebelvír.

„Protože. Říkal jsem ti to snad ráno, ne?" začal blonďák měnit tón na slabě podrážděný.

„To ano, ale..." snažil se Harry namítat, ovšem Draco nic podobného nechtěl slyšet. „Žádné ale, neřeš to. Že jsem vůbec něco říkal, že?"

„Promiň," omluvil se s povzdechem Nebelvír, a aniž by si to uvědomil, začal přejíždět prsty po Zmijozelově paži.

„Hm..." opět zamručel blonďák, tentokrát na přijmutí omluvy. Více se stulil do Harryho objetí a užíval si jeho přítomnosti, i když to bylo malé části jeho já naprosto proti srsti.

Harry dostal trest, díky kterému nebude moct trávit s Dracem celý večer. Co myslíte? Bude lektvaru stačit, když spolu zůstanou takto krátce? Nebo se přikláníte k tomu, že se Harry na celý trest vykašle a raději zůstane jen s Dracem i za cenu zloby profesorky McGonagallové? ;) 

Makkakonka