Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

56. kapitola - Snaha

Harry celou dobu stál necelé dva metry od Draca a doufal, opravdu doufal, že jeho přítomnost dokáže nějak vycítit. V jednom okamžiku se chtěl blonďáka dotknout, v dalším jej vzít za ruku, ale bylo to nemožné. Nejen protože jej Draco prosil o odstup, ale také proto že kdyby udělal sebemenší krok vpřed, bylo by to nepřeslechnutelné a on na sebe nesměl upoutat pozornost dříve, než bude nutné.

„Jistě by to byla dobrá cesta, jak své znamení získat, otče, ale je tu menší zádrhel," slyšel Draca říkat. Jeho hlas byl i nadále sebejistý, avšak Harry by klidně vsadil i svůj život na to, že uvnitř Draco žádnou sebejistotu necítí. Spíše naopak. Za těch několik dní, co se Zmijozelem strávil, se už naučil, že Dracova slova a pocity jsou z větší míry v rozporu. Zvláště v situacích, kdy se blonďák musí rozhodnout, zdali má mluvit tak, jak to cítí, nebo tak, jak jej to učili.

Podněcování, které Harry slyšel z Luciusových úst, jej ani moc nepřekvapilo. Starší Malfoy byl vždy prospěchář a s každé situace se snažil vytřískat maximum tak, aby uspěl především on a jeho zájmy. Takže skutečnost, že chce Dracovy situace využít, jej nepřekvapovala. Nebo aspoň ne tolik, nakolik by měla. A patrně jen jistá připravenost na něco takového jej přinutila, aby se nyní držel zpátky a nešel Luciusovi dát jasně najevo, že se žádné předávání informací konat nebude. Dracovi věřil bez jediného zapochybování o jeho loajalitě. On by svému otci přece nic neřekl, ne? Prozřel a je teď na Harryho straně. Rozhodl se vzepřít, tak... Harry si ihned zakázal myslet na něco takového, jako by byla Dracova případná zrada. Dal mu svou důvěru a tak to i zůstane, děj se co děj. A Draco ho nezklame. Určitě ne.

„Zádrhel?" zopakoval po Dracovi chladně Lucius a ironicky pozdvihl obočí. „Pokud v tom nějaký vidíš, tak si ho vytváříš jen ty sám. Z mého pohledu tu žádný není. Prostě mi řekneš, co ses o tom Potterovic klukovi dozvěděl, a pomůžeš tím našemu Pánovi zničit ho jednou pro vždy. Není na tom nic těžkého, synu. Jen informace, předat informace. Máš je teď z první ruky a určitě nám posloužíš lépe než Severus. On by se k němu nikdy nedostal tak blízko, jako jsi nyní ty. Nuže, řekneš mi je?"

Místem se rozhostilo ticho, které bylo přerušováno jen pravidelným padáním dešťových kapek. Draco se před svou odpovědí zhluboka nadechl, přičemž sbíral odvahu a sílu ze všech částí svého těla k tomu, aby dokázal patřičně odporovat. Ani na chvíli nezaváhal se svou odpovědí, ani na okamžik nepomyslel na to, že by snad s návrhem svého otce souhlasil a přijal tyhle službičky pro Voldemorta. Ale říct své rozhodnutí nahlas a poprvé říct ne na rozkaz od svého otce, bylo těžké.

„Ne," vydechl a razantně zakroutil hlavou. „Ne, nic ti neřeknu." Odvážil se pohlédnout do otcova obličeje, ve kterém se mísilo překvapení s hněvem a nevírou v Dracův vzdor. Než však stihl Lucius plně uvěřit tomu, co slyší, Draco pokračoval: „Nestojím o žádné znamení, otče, nestojím ani o žádné jiné uznání z Voldemortovy strany a už vůbec nechci, abys ho nazýval naším pánem, protože... mým pánem nikdy nebude. A já -" nedořekl, jelikož ho přerušil Luciusův křik.

„Ty zmetku, jak se opovažuješ něco takového vůbec říct?" Malfoyovy oči zářily agresí a vztekem. Jednou rukou chytl Draca za límec, druhou mu zaryl stále rozsvícenou hůlku do krku. Draco pod náhlým výpadkem otce vpřed zavrávoral a ustoupil o dva kroky dozadu, než zase získal ztracenou rovnováhu. Harry v tomto okamžiku sevřel ruce v pěst a hůlku držel v pohotovostní pozici.

„Jsi můj syn, rozumíš?! A jako můj syn se taky budeš chovat! Nestrpím, abys opovrhoval naším Pánem! Uvědomuješ si vůbec, kde bychom bez něj byli? Je naším údělem stát mu po boku a pracovat pro něj! Jen tak se dočkáme nějaké prosperity! Nebudeš tu o něm mluvit, jako by byl nějaká opovržení hodná špína a už vůbec nebudeš vyslovovat jeho vznešené jméno, rozumíš?!"

Vzteky s Dracem zatřásl a mladý Zmijozel cítil, jak se mu hrot otcovy hůlky bolestivě zarývá do jemné kůže a odírá ji. Avšak náhle se Luciusovo chování změnilo. Jeho oči se rozšířily v poznání. Pustil límec Dracova hábitu a odstoupil od něj s rukama zdviženýma, jako by se popálil. „Ten kretén ti dočista vymyl mozek, nemám pravdu? Tohle nemáš ze své hlavy. Můj syn by nikdy nic takového neřekl," nervózně se uchechtl.

„Harryho do toho netahej. On za nic nemůže. Je to moje rozhodnutí!"

„Harryho..." odfrkl si Lucius nad oslovením, které Draco použil, a zakroutil hlavou. „To je výborný... To jste spolu chrápali, nebo co?" obořil se na něj a zase přikročil nebezpečně blízko.

„Já, ne, to..." zakoktal se Draco. Náhlost takové otázky a vůbec celkový Luciusův postoj, který nenaznačoval žádné znechucení a spíš mu připadal jako smířený s faktem, jej překvapily. Než se stihl rozumně vyjádřit, otec se mu vysmál do obličeje.

„U svaté Morgany, myslíš si, že mě zajímá, co děláš se svou prdelí? Za svou smrtijedskou kariéru jsem toho viděl a dělal spoustu, takže tohle mě už ani nepřekvapuje, ale ty se teď urychleně vzpamatuješ a uděláš to, co ti říkám! Zapomeneš na cokoliv, co mezi tebou a Potterem bylo! S tvou pomocí ho předhodíme Pánovi, je ti to jasný? Pomůžeme mu vyhrát tuhle válku a pak se budeme hřát na výsluní!" Luciusova hůlka byla opět přitisknutá na Dracově krku. „Nebudu kvůli tobě riskovat, že se zase něco posere. Máme příležitost a my se jí chopíme, rozumíš? Rod Malfoyů bude zase stejně slavný jako kdysi. Vrátí se nám naše váženost a všechno, o co jsme přišli!"

„Byly to tvoje chyby, které nás o to připravily," sykl Draco a snažil se ignorovat bolest na svém krku. Ta však byla vzápětí pryč a nahradila ji mnohem ostřejší na levé tváři, díky které se Dracova hlava otočila na stranu. V Harrym se v tomto momentě začala vařit krev, a tak se jen těžce podřizoval Dracovu nenápadnému gestu rukou, které mu naznačovalo, že má zůstat tam, kde je, ať už je to kdekoliv.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš!" vřískl Lucius zlostně. Popadl Draca za hábit a silou jej přirazil ke kmenu stromu, pod kterým stáli.

„Zkusil jsi už někdy popřemýšlet nad tím, kdybys mu přestal sloužit? Vím, že už to neděláš, protože chceš, nýbrž protože musíš! Podlézáš mu, jak můžeš, ale stále ses mu nezavděčil! To, co ty vidíš jako šanci na prosperitu, já považuji za naši zkázu. Tak už,u Salazara, pochop, že to, co děláš, nás akorát tak zničí! Každému, kdo se na celou věc podívá aspoň trochu realisticky, je jasné, že on tuhle válku vyhrát nemůže! A až prohraje, nebude tě čekat nic jiného než Azkaban, jestli jej budeš i nadále podporovat! A nejen tebe! Matka i já bychom tě následovali, kdybychom ti stáli po boku! Více šancí na získání své vážnosti budeš mít, když se přidáš k nám, k Harrymu! U Voldemorta už zpátky nic nezískáš!"

Dnešní kapitola o něco dříve, než je obvyklé - abyste si ji stihli přečíst před tím, než se mi opijete. ;) Děkuji vám, že povídku čtete! Jsem moc ráda, že vás baví a doufám, že ji dočtete až do konce, ke kterému se pomaličku polehoučku blížíme. Na více než deset kapitol už to nevidím. ;)

V novém roce se můžete ode mě těšit na několik nových povídek. Chystám pro vás nejen Drarry příběhy, ale také Larry povídky a pravděpodobně se odvážím i na další páry! Pokud chcete být o všech novinkách informovaní, není lepší cesty, než mi dát sledování. Přeji vám hodně štěstí a úspěchů v nadcházejícím roce 2017! :)

Makkakonka