Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

20. kapitola - První záblesk

„No..." Harry si nahlas odkašlal a bral si tak nepatrné množství času navíc. Z tohohle se musel nějak šikovně vykroutit. Nemohl přece Dracovi říct pravdu, ne teď! Jednak na to nebyl ani jeden z nich připravený, jednak nebyla vhodná příležitost. „Na tom, že jsme oba kluci, není nic špatného. A-" Byl přerušen blonďákovým smíchem a následnou otázkou.

„Líbí se ti kluci?" nadzdvihl Draco obočí a vcelku roztomilým způsobem nakrčil čelo. Vytušil, že se nejspíš své vytoužené odpovědi jen tak hned nedozví. Nyní ležel na boku natočený k Harrymu a hlavu si podpíral rukou. Z výšky se díval na Nebelvíra, který spočíval na zádech a při mluvení zíral někam ke stropu. Viděl, jak se po jeho otázce černovlasý trochu zarazil a jak hluboce polkl.

„Možná...?" zašeptal tiše a jeho odpověď zněla spíše jako otázka. Nevadilo by mu přiznat barvu, nestyděl se za sebe. Více měl strach o to, aby si díky tomu blonďák nedomyslel pravdu. Ale zase... nebylo by špatné něco naznačit, nebo snad ano? Harry byl zmatený z toho, co vůbec chce. V jeho mysli se setkávaly dva různé protipóly, jež se přely o to, co dalšího sklouzne z jeho rtů, jaká slova příště opustí jeho ústa.

Jeden tvrdil, že je absolutní hloupost  Dracovi něco naznačovat. Nevyplatí se to a dost možná to přinese více škody než užitku. Přece ještě nechce, aby Zmijozel věděl pravdu. Co by potom dělal, kdyby ho Draco vážně pochopil? Ale druhá část Harryho mysli chtěla, aby chlapec své city vykřičel klidně do celého světa a kašlal na všechno a všechny. Říkala mu, že má nyní příležitost, tak ať ji kouká pořádně využít.

Obě dvě Harryho strany se přely o nadvládu a Nebelvír tak nevědomky delší chvíli mlčel a rozostřeně koukal na strop. Draco jej vesele pozoroval. Neubránil se pobavenému úsměvu, když viděl, jak se mu podařilo přivést svého soka do rozpaků.

„Možná..." zopakoval tiše Harry a několikrát zamrkal, jak se probral ze zamyšlení. Zkoumavě koutkem oka pohlédl na Draca vedle sebe a očekával nějakou reakci, avšak blonďák si jen tiše prohlížel jeho obličej a na tváři se pohrával lehký úsměv. Když si všiml jeho pohledu, nadzvedl jeden koutek úst o něco výše a slabě zakroutil hlavou ze strany na stranu. „Ach, Pottere..." zamumlal tiše, načež sebou plácl zpět do peřin a napodobil Harryho polohu.

***

„Dobrá práce!" zakřičel Blaise na své spoluhráče z famfrpálového týmu, když se i poslední z nich snesl na svém koštěti na zem. Jelikož se Draco – pro něj z pochopitelných důvodů – nedostavil na dnešní trénink, chopil se vůdčí pozice on sám. „Zkuste si teď taktiku zpětných přihrávek!" rozkázal ostatním. Jakmile se všichni hráči vznesli do vzduchu, pohodil koště stranou a rozběhl se k jedné z tribun, k níž před několika vteřinami dorazila viditelně rozhořčená Pansy a zběsile na něj mávala, aby přišel za ní.

„Co se děje?" vydechl ztěžka, když konečně stanul před dívkou.

„Průser," vyštěkla ta nervózně. „Někdo je viděl."

„Co?" dostal ze se nechápavě Zabini a na čele mu naskočila drobná vráska.

„Někdo viděl Draca s Potterem, určitě dnes, jak se Draco sesypal. Ví to celá naše kolej. Včetně Theodora," sdělila mu Pansy pohřebním hlasem.

„Včetně Theodora?" zopakoval po ní chlapec a jeho čelisti se pevně semknuly k sobě.

„Jo..." potvrdila mu Zmijozelka.

„To není moc dobrý..." Zabini si protřel rukou tvář a na okamžik se zahleděl do dálky. „Co chceš dělat?"  pohlédl poté na Pansy s jasně patrnou otázkou v očích.

„Já nevím," vyštěkla zoufalstvím dívka a rozhodila rukama do stran. „Proto jsem přišla za tebou," odpověděla pak už mírněji. „Musíme Draca varovat. Jinak ho Theodor zničí. Víš, že jakej Nott je a že se obklopuje jen lidmi, kteří sdílí jeho názory a postoje! Když to teď vědí, Draco na sebe musí dávat pozor. Je jen otázkou času, kdy se mu pokusí něco udělat, nebo ho začne vydírat s tím, že se to dozví Dracova rodina. Musíme s tím něco udělat." Její tón se změnil na trochu plačtivý. „Draco je přeci náš přítel. A nesmí doplatit na mou chybu."

***

V komnatě již delší dobu vládlo mlčení. Draco a Harry leželi vedle sebe, každý uvězněn ve svých myšlenkách. Zároveň však svou přítomností rozptylovali jeden druhého. Bylo jen otázkou času, kdy to jeden z nich nevydrží a přesune svou pozornost na chlapce vedle sebe. A možná kupodivu byl tím jedním právě Draco. Nejspíš za to mohla Zmijozelova větší akčnost a zvyklost na společnost, ale ať už se tak stalo díky tomu, nebo díky Harryho větší zadumanosti, opravdu to byl mladý aristokrat, kdo se ošil a s otázkou v očích se zahleděl na svého dočasného společníka.

„Pottere..." zakňučel znuděným hlasem, když se na něj Nebelvír pouze nechápavě podíval, a pak se opět začal věnovat bílému stropu nad nimi. „Já se nudím. Pojď, pro Salazara, něco dělat..." zamručel nespokojeně.

„A co tu chceš jako dělat?" povytáhl Harry ironicky obočí.

„Já - já nevím, aspoň bychom si mohli povídat, ne? Je tu strašný ticho..."

„Ty si se mnou chceš povídat?" nadzdvihl hlavu černovlasý a zaraženě se podíval na Draca. „Ty se mnou?" zopakoval pak ještě pro jistotu, jako by se snad na poprvé mohl splést.

„Jo!" zakňučel trochu podrážděně blonďák, ale jeho tón jej ihned přešel. „Zní to blbě co?" povzdechl si potom. „Jestli nechceš, nebudu tě nutit. Jen... je tu fakt nuda."

„No, pokud neskončíme u stejného tématu jako minule..." odpověděl potichu Harry.

„Copak?" zasmál se blonďák. „Bylo ti to nepříjemné? Neříkej mi, že se slavný hrdina Potter stydí při mluvení o sexu." Na poslední slovo dal schválně větší důraz.

Harry si sám pro sebe něco zamumlal o tom, že se vůbec zmiňoval. „Nestydím se, jen..."

„Jen?" zopakoval po něm Draco, a dal tak najevo svůj zájem o pokračování.

„Jen je mi nepříjemné mluvit o tom s tebou." Černovlasý polkl.

Zmijozel se téměř až sladce zasmál. „Jsi téměř jako malé dítě, Pottere," odpověděl a na chvíli se odmlčel. „Myslím, že zrovna se mnou bys o tom měl momentálně mluvit co nejvíc, vezmu-li v úvahu všechno, co máme díky tomu lektvaru za sebou."

„Hm..." vydal ze sebe neutrálně Harry.

„Co je s tebou, u Salazara?" lehce zavrčel Draco a na čele se mu objevila vráska od zamračení. „Jindy s tebou bývá větší zábava..." hlesl téměř až smutným hlasem, který donutil Harryho, aby se zadíval do blonďákovy tváře.

Když na sobě Zmijozel ucítil jeho pohled, koukl se na oplátku na Harryho. Několik vteřin si beze slova navzájem koukali do očí, než se blonďák s úšklebkem rozmluvil. „Mám nápad."

Ahoj! Vítám vás u další části. Copak asi našeho Draca napadlo, hm? ;) A jako jak velkou hrozbu vnímáte Theodora Notta? Bude pro příběh ještě důležitý, nebo se vše uhraje do outu, a tak se na něj zapomene? ;)

Makkakonka