Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

34. kapitola - Zahleděnost

 To dopoledne měli v rozvrhu zrovna - u Nebelvírů velmi neoblíbenou - dvouhodinovku lektvarů. Ačkoliv si Harry byl vědom toho, že by se na ní měl soustředit na Snapeův výklad – už jen pro dobro své koleje a pro udržení všech bodů, které Nebelvír zrovna měl; ale ani zdaleka to nedokázal poté, co mu Draco včera nastínil situaci ve Zmijozelu. Nachytal už poněkolikáté sám sebe, jak starostlivě sleduje blonďákova záda, jako kdyby na něj někdo měl každou chvílí seslat nějakou kletbu. Děkoval nebesům za to, že vedle Draca povětšinou sedí Blaise a Pansy, každý z jedné strany, jako by snad i oni měli o svého kamaráda strach.

Harry si nemohl pomoct, ale potenciální nebezpečí od Zmijozelů viděl prostě všude. Vzhledem k tomu, že z nich nespouštěl oči celé dopoledne, kdykoliv některého z nich potkal, mohl si na rozdíl od ostatních všimnout toho, že se něco děje. Pochyboval, že by se v Bradavicích našel ještě někdo takový, co by se z vlastní vůle pořád zaobíral sledováním jejich chování, ale on si prostě nemohl pomoct.

Nevěděl, jak to ve Zmijozelu chodí, ale včerejší výklad některý zmijozelských pravidel, kterého se mu dostalo od Draca, jej v podstatě ani nijak nepřekvapoval. Vždy věděl, že jsou háďata dobře organizovaná a mají svůj skrytý vnitřní systém. Ovšem teď si uvědomoval, že v něm vidí změnu. Možná si jí všiml jen proto, že vesměs věděl, co hledat, ale byla tam, a vyvolávala u něj obavy o Draca.

Avšak blonďák ho velmi překvapoval. Nedával na sobě znát žádné znepokojení či strach. Tvářil se nadmíru spokojeně, což v jeho případě vlastně znamenalo, že byl jeho výraz stejný jako normálně. Když kolem něj prošel někdo ze Zmijozelu, kdo mu dával najevo pohrdání, Draco nad ním ohrnul nos ještě více. Tak, jak to uměl jenom on. Harry se však nemohl zbavit pocitu, že je to vše jenom fraška. Hra, kterou Draco baví okolí. Byl vcelku zvědavý na jejich dnešní obědové setkání. Moc by za to nedal, že bude blonďák velmi rád, když si od toho všeho bude moct na chvilku odpočinout.

Také si nešlo nevšimnout toho, jak někteří Zmijozelové studují krk šedookého. Vždy, když Harry zaznamenal něco takového, pocítil, jak se mu červeň hrne do tváří z vědomí, že to viditelné znaménko na Dracově krku má na svědomí on. Zároveň ale cítil i jakýsi zvrácený druh pýchy. Každý teď může obdivovat jeho dílo na Dracově kůži. Zatoužil, aby to tak mohlo být už napořád, aby byl jediný, kdo bude mít svolení dělat blonďákovi milostná znaménka, a zároveň jediný, komu bude Draco za svůj život patřit. Ano, představa budoucnosti po boku mladého Malfoye byla sice trochu zvláštní, ale měla své kouzlo. A byla v ní výzva, která Harry Pottera velmi lákala.

Černovlasý Nebelvír nyní nedělal nic jiného než to, k čemu využíval každou volnou chvilku dnešního dne. Bedlivě sledoval situaci mezi Zmijozely a ještě pečlivě hlídal blonďatou hlavu svého přítele. Stejně jako vždy nakonec skončil u studování světlých pramenů vlasů a kochal se tou nádhernou barvou, obdivoval jemnost, která byla viditelná už od pohledu, a pozastavoval se nad neobvyklým leskem. Možná by se jednou Draca mohl zeptat, jaký šampon používá. Možná. Někdy. Časem.

„Harry!" potichu zavyla skrz zuby Hermiona a razantně kopla svého kamaráda do holeně, čímž ho vyvedla z myšlenek. Když to úplně nepomohlo, neodpustila si i nepříjemné dloubnutí loktem do Harryho žeber.

„Co je?" polekaně a především bolestně sykl černovlasý.

„Snape," zašeptala dívka, ale téměř přitom nehnula rty, jak se snažila být nenápadná.

Harry urychleně pohledem vyhledal postavu svého profesora lektvarů. Zrak mu nejprve padl na tmavý černý hábit, a když se odvážil podívat i více nahoru, setkal se s hlubokýma černýma očima, které na něj zíraly s nefalšovanou nenávistí. Avšak na rtech pohrával vítězný povrchní úšklebek, a tak Harrymu bylo už předem jasné, že zase připravil svou kolej o několik bodů.

„Ptal se tě na-" začala Harrymu potichu tlumočit Hermiona, avšak Snapův hlas ji zarazil.

„Není třeba panu Potterovi napovídat, slečno Grangerová." Tikl pohledem nazpět k Harrymu. „Nuže, pane Pottere, odpovíte mi na mou otázku?" povytáhl své obočí a zvysoka se na černovlasého mladíka zadíval.

„O-Omlouvám se, pane," vykoktal Nebelvír poněkud vyvedený z míry, protože neměl absolutní potuchy, na co se ho Snape ptal, „a-ale asi jsem ji přeslechl," pokorně se snažil svého profesora aspoň trochu obměkčit. Jediným důvodem byla naděje na méně krutý trest, tedy v podstatě ubrání méně bodů Nebelvíru.

„Škoda," ohrnul ret Snape, než zprudka a velmi rozhořčeně vykřikl: „Odebírám Nebelvíru patnáct bodů za vaši nepozornost, Pottere! Snad vás to naučí poslouchat můj výklad," dodal o poznání klidněji. „Příště byste laskavě také mohl odtrhnout zrak od pana Malfoye. Jistě se pak budeme moci lépe soustředit!" pronesl chytře, než se dravě otočil ke svým zmijozelským studentům. „Někdo další?" vyštěkl do placu, očekávaje odpověď na svou otázku. 

Ale Harry už se znovu nesoustředil. Věděl, že Snape svými řečmi o jeho pohledech na Draca – Merlinžel také pravdivými – akorát nasadil celé situaci pořádnou korunu. Všiml si, jak blonďákova bledá pokožka na lících zlehka zrůžověla a jak se šedé oči nenápadně rychle koukly přes rameno, aby se tak akorát setkaly se zahanbeným pohledem nebelvírského hrdiny. Poté Draco stočil svůj pohled v sloup a odvrátil se.

„Ty si fakt nedáš pokoj," zaslechl Harry nespokojené mumlání své kamarádky, která přitom stíhala zběsile mávat svou paží ve vzduchu, aby na sebe strhla profesorovu pozornost. Naštěstí s tím hned přestala, protože ten ji jako vždy milostivě přehlédl a vybral raději někoho ze svých zmijozelských svěřenců. Její brblání na Harryho účet tak ihned nahradilo nové směřované na osobu Severuse Snapea a jeho nespravedlnost, nadržování Zmijozelu a spoustu dalšího.

„Je pořád stejná, že?" S jistou hrdostí v hlase pronesl tiše Ron sedící z druhé strany vedle Harryho, kývaje hlavou směrem k Hermioně, aby jeho kamarád mohl pochopit, na co naráží a o kom mluví.

„Jo, v tomhle určitě," ušklíbl se zlehka černovlasý a krátce zatřásl hlavou. „Ona jo," dodal pak téměř neslyšně a jeho pohled opět spočinul na Dracových zádech a vlasech. Ron si jeho pohledu nemohl nevšimnout. „A on?" zeptal se s pobaveným podtónem v hlase.

Harry se ani nepozastavil nad tím, na co se ho to Ron vůbec ptá, a jak hypnotizován sledoval svého prince, tak se mu na tváři rozlil široký úsměv a on se pobaveně uchechtl. „Ne," zasněně odpověděl, „on stejný určitě není."

Snad se vám vůbec první kapitola NL se Severusem líbila. Moc jich už nebude, jestli vůbec nějaké. Nemám v plánu jej více zahrnout do děje, ale kdo ví. Spontánní nápady jsou občas nepředvídatelné. :D Doufám, že se vám část líbila. Budu ráda za každou odezvu. :)

Makkakonka