Nápoj lásky - Drarry (CZ) ✓

63. kapitola - Teorie

Dostat se ve sklepení k Dracovi bylo složitější, než očekával. Již od začátku mu bylo jasné, že se nebude jednat zrovna o procházku růžovým sadem, ale stále si myslel, že nebude těžké někoho ze Zmijozelů přemluvit k tomu, aby mu Draca zavolal. Inu, pletl se. Už jen úšklebky na tvářích všech vycházejících ven ze zmijozelské klubovny, či naopak jdoucích dovnitř, mu signalizovaly, že jejich případná odpověď na žádost o laskavost bude záporná. A když se Harry nakonec snížil k podplacení nejmladších studentů, i ti jej překvapili svou zmijozelskou zatrpklostí vůči Nebelvírům. Nebo snad jen Harrymu Potterovi?

Úlevy se mu dostalo až s vychytralou zmijozelskou prvačkou, nanejvýše druhačkou. Malá slečna jej sice zkásla o dvojnásobek nabízeného, ale Draco před ním stál s otázkou v očích a rukama založenýma na prsou během kratičkého okamžiku, takže Harryho galeony nakonec vniveč nepřišly. Když zakroutil nad Dracovou nevyřčenou otázkou hlavou, Zmijozelovo obočí vyletělo vzhůru. Než se však stihl nadát, držel jej Harry za ruku a utíkal s ním přes celý hrad na místo, kde vždycky nalezli společný klid. A jakmile byl posazen na pohovku v komnatě nejvyšší potřeby, dozvěděl se, co má Harry na srdci.

Sarkasticky pronesené jako vážně? byla jeho jediná reakce, která spolu se zalapáním po dechu následovala po Harryho vylíčení nadmíru fantastické historky. Nechtělo se mu Nebelvírovým slovům věřit, ale vážnost zelenookého i jeho neochotné přikývnutí hlavou jej vyvedlo z omylu. S prudkým výdechem se zády opřel o pohovku a s úšklebkem zíral před sebe.

„Myslel jsem, že se jí dá věřit!" rozhořčeně prskl Draco, když po několika promlčených vteřinách konečně znovu promluvil. „Myslel jsem, že je to tvoje kamarádka!" Jeho naštvanost se stupňovala spolu s nevírou v Hermionin čin. Netajil se tím, že jej její přemilé gesto rozčílilo. Nebelvírka zradila jeho důvěru, a co víc - Harryho důvěru! Věděl, že jej Hermiona stále nemá v lásce, ani on k ní zrovna dvakrát velké sympatie nechoval, ale snažil se! Kvůli Harrymu se již několikrát kousl do jazyka a raději držel jazyk za zuby, než aby utrousil poznámku na její adresu jako za starých časů. Pokoušel se s ní vycházet co nejlépe a respektoval ji jako Harryho kamarádku, jako kamarádku svého kluka! A ona pak udělá tohle...

„To jsi nebyl sám," zkroušeně zamumlal Harry. I jej Hermionino chování mrzelo. A i když si uvědomoval, že nemusel nechat věci dojít až takhle daleko, že se mohl ohradit proti jejím slovům, zalhat či se prostě jen vypařit, sotva začala narážet na to, na co neměla, ale stále měl pocit, že jej hnědovlasá čarodějka zkrátka podrazila. Myslel si, že dokáže respektovat jeho přání a že se nebude nikde a s nikým dělit o své informace ohledně jeho vztahu s Dracem, ale ona ne... vytáhla všechno na světlo světa při první příležitosti! Samozřejmě, dokázal svým způsobem chápat její rozhořčení z jeho absence na oslavě, zvlášť když se na ni ani nepřišel podívat, ale bylo něco takového pádným důvodem pro takovouto zradu?

„Omlouvám se ti," s upřímnými slovy toužícími po odpuštění se otočil k Dracovi, aby se na něj mohl dívat zpříma. „Vím, že jsem měl možnost ji zarazit či jakkoliv umlčet a neudělal jsem to." Provinile sklopil oči do klína a polkl při očekávání Dracova rozsudku.

„Ale jdi do háje, Harry! Nebuď vůči ní takovej... takovej ochranářskej!" Draco máchl rukama a nakonec pěstí udeřil do měkkého polstrování pohovky. „Zbytečně tu teď svaluješ chybu na sebe. To ona za to může, jasný?! Dala nám slib. Co nám, na mně ani tak nesejde, ale především ho dala tobě! Nejste náhodou nerozluční kamarádi již od prvního ročníku? Nebyla náhodou ona vždycky ta, která za tebou stála, i když se celej svět obrátil zády k tobě? Uvědomuješ si vůbec, jak moc tě teď vlastně podrazila?! Něco se s ní muselo stát, Harry. Tohle přece není normální."

„Co tím chceš říct?"

„Já nevím. Třeba... napadlo mě, jestli třeba nepřešla na druhou stranu," zatvrzele si blonďák založil ruce na prsou.

„Hermiona?! Draco, stále je to Hermiona Grangerová, o kom mluvíme! Tvrdit něco takového je šílené," kroutil Harry divoce hlavou.

„Neříkám, že je to pravda, jen že mě to napadlo. Proč by jinak dávala všanc vaše kamarádství? Už v době, kdy jsme spolu ještě nebyli za dobře, jsem si všiml toho, jak je výjimečné. Kupříkladu čtvrtý ročník, Harry, turnaj - i Ron s tebou tehdy nemluvil, ale ona zůstala!"

„Nebyla taková, dokud nevěděla, že jsem se do tebe zamiloval. A když jsem se s tebou začal díky lektvaru sbližovat, její nevole rostla. Nemá tě ráda. Sice mi již několikrát slíbila, že se pokusí mírnit a smířit s představou, že jsem si mezi všemi vybral tebe, ale... nikdy je nedokázala splnit." Černovlasý si povzdechl a ramena mu pod tíhou zklamání poklesla.

„Hm," nepříliš zaujatě informacemi zamručel Draco a hloubavě se na Harryho zadíval. „A co když, co když jí vadím, protože by tě nejradši měla pro sebe? Víš, co myslím... Není do tebe třeba taky zabouchnutá?" Další teorie opustila Dracova ústa.

„Cože? Vždyť chodí s Ronem!" zděsil se Nebelvír.

„Proč by to nemohla být jen zástěrka?" prozíravě povytáhl Draco obočí.

„Pro Melrina, vždyť ví, že jsem gay! A chtěla mi dohodit Ginny! A – to je prostě postavené na hlavu, Draco. Ne, tak to nemůže být. Spíš si myslím, že je to nějaká její tendence mě chránit, nebo něco takového. Stále si o tobě myslí, že jsi syn svého otce. Že jsi stejně arogantní, stejně panovačný a plný stejné nenávisti. Nevěří v to, že bys mě mohl... že bys mi mohl mé city upřímně oplácet."

„A proto nám radši takhle zavaří, jo?" odfrkl si blonďák.

„Třeba už jí došlo, jakou pitomost udělala," nadějně zadoufal Harry.

„To nic nemění na tom, jakou odezvu to vyvolá. Vsadím se, o cokoliv chceš, že nyní už o nás ví celé Bradavice. A když ne celé, tak jejich většina určitě."

„Vadí ti to?" sklesle se optal Harry. Doposud svůj vztah skrývali především kvůli Dracovi. Co když ještě není připravený, aby se o nich všichni dozvěděli? Co když se ještě nechce všude vystavovat s nálepkou přítel Harryho Pottera? Co když vůbec nechce, aby si jej lidi s Harrym spojovali? Už chtěl hlavou zatřást nad svými absurdními myšlenkovými pochody a vypudit je tak pryč z mysli, když jej Draco okřikl, jako by mu viděl do hlavy a věděl, nad čím uvažoval.

„Ani na to nemysli! Jediné, co mi na tom všem vadí, je to, že to přišlo tak nečekaně. Ale rozhodně nemám v úmyslu cokoliv popírat, jasný? Jednou už jsem zkrátka tvůj kluk a teď, když to všichni už vědí, nebudu to tajit. Navíc, má to i svá pozitiva. Přeci jen – jak jsi sám řekl – vybral sis mě mezi těmi všemi, mě – Draca Malfoye... To je něco, na co můžu být hrdý," pyšně pronesl blonďák a přelezl si ze svého místa na Harryho klín. Objal jej kolem krku a Nebelvírovy ruce automaticky spočinuly na jeho útlých bocích. „A taky jsem."

Upřímně doufám, že tuhle povídku co nejdříve dopíšu. Nejenže mě už začíná štvát, jak dlouho na ní pracuji, ale také mám poslední dobou pocit, že mi brání v rozjezdu při psaní dalších povídek. Je tu nedopsaná už strašně dlouho. 

Chtěla bych v nejbližší době zamakat na všech zbývajících kapitolách, postupně je zveřejnit a udělat za tímhle příběhem tlustou čáru. Kdyby se mi to podařilo, asi to poznáte - objeví se tu v takovém případě dvě kapitoly týdně. Nejmíň. 

Děkuji vám za všechny hvězdičky, komentáře a přečtení! Moc si jich vážím! :)

Makkakonka