BANG.

Rozumíme si?!

Kyle: ,,Krásné ráno princezno." Řekl jsem ji s úsměvem, když jsem ji políbil na čelo a ona otevřela oči. Mile se na mě usmála a já ji přinesl snídani do postele. Možná je to celkem vyčůrané.. ale opravdu si jí v tuto chvíli potřebuji dát na svou stranu. A hlavně nemám ani trochu čas. Potřebuji pátrat po tom Palovi. A zrovna moc času na to nemám. 

Nasnídali jsme se a oblékli. ,,Musím se ještě upravit." Řekla mi Becca omluvně a odskákala do koupelny. Moc věcí tu neměla, a tak když vyšla měla své vlasy sepnuté v culíku a na puse měla lesk na rty. Voněla krásně po jahodách, ale nalíčená nebyla. I přes to byla nádherná. Jí prostě nikdo ublížit nemůže..nesmím to dovolit. 

,,Nechceš jít dneska ke mně?" Pokusil jsem se to vzít ze začátku mile. Nechci ji ublížit.. ale to bude muset být poslušná. ,,No já..dneska..Asi ne..Měla bych jít spíš domů.." ,,Potřebuji ti něco fakt ukázat! Prosím, smutně koukám!" Udělal jsem svůj okouzlující úsměv, ale na ní to stejně asi moc nezabralo. ,,Opravdu bych měla jít domů..mohl by jsi mě tam odvézt?" Usmála se na mě, ale já ji chvíli pořád ještě přemlouval. Nenechala se. Není přece tak důležité jít domů. Miluju jí.. a ona neví co potřebuji, a kdybych jí to řekl tady, tak se na mě vykašle už rovnou. A to si nemůžu dovolit.

 ,,Fajn.. odvezu tě tedy domů." Kývla a vyšla ze dveří. Namířila si to rovnou k autu. ,,Prosím, dáma první." Choval jsem se jako správný gentleman a otevřel jsem jí dveře od auta, aby si mohla nastoupit.

Při cestě jsme víceméně mlčeli, ale když jsem zatočil jiným směrem než je její dům, divně se na mě podívala. ,,Proč to objíždíš?" Zeptala se nechápavě. ,,Já to objíždím? Fakt? Ani jsem si nevšimnul.. No to nevadí." Její pohled mi prozradil, že se jí nechce mi věřit.  Nedivím se jí. Ví o mně to co nikdo jiný. Nemůžu si dovolit, nechat ji být. 

Zastavili jsme u mě před domem. To už ale začala nadávat. ,,Děláš si ze mě srandu??" Rozhazovala u toho rukama. Nevím, asi jí štvalo, že jsem se u toho smál. ,,Co-.. co je?..To neni vtipný.. Odvez mě domů.. něco jsem ti řekla ne?!" Nadzvednul jsem obočí ve formě to-myslíš-vážně? Polkla. Měla strach. ,,Klid. Nic se ti nestane. Víš kdo jsem.. ale prostě.. chci ti jen něco ukázat. Pak tě domů odvezu.." Měl jsem skřížené prsty, ale to nevěděla. Takže jsem..vlastně lhát mohl..Naštvaně se na mě podívala a pak po dlouhém přemlouvání kývla. No vidíš.. a ani to nebolelo.

,,Tak jsme tu." Usmál jsem se a pak se začal trošku mračit.. ,,Tak, co jsi mi chtěl ukázat, ať už můžeme jet? Nevím, ale nechci aby se o mě táta ještě více strachoval. Což už stejně bude. Je skoro jedna hodina odpoledne!" ,,Promiň Becco.. ale.. myslím, že se bude strachovat ještě o trošku víc.." Vykulila oči a chtěla něco pravděpodobně vykřiknout, ale srazil jsem jí ke zdi a pusu jí překryl mou rukou. ,,Shh kočko.." Křivě jsem se usmál. Její srdce tepalo jako o život. ,,Nic se ti nestane. Chci po tobě jen jedno. Zůstaneš tu se mnou.. Je to pro tvoje bezpečí, ale říct ti to v hotelu, zdrhneš mi. Nebo.. spíš se o to pokusíš. Ale to by mohlo být pro mě moc nebezpečné. Tak jsem to udělal takhle. To jsem ale hlavička co?" Jednou volnou rukou jsem si poklepal na hlavu a usmál se. ,,Budeš prostě dělat to co po tobě budu potřebovat, a hlavně. BUDEŠ TADY." Řekl jsem jí to hláskovitě do ucha. ,,Rozumíme si?" Nepatrně kývla a já ji pak zavedl dolů do sklepa. ,,Promiň.. ale teď mám moc práce, takže budeš muset pro dnešek zůstat tady. Doufám že do večera dostaneš rozum, a možná tě nechám být už dneska se mnou nahoře. Když budeš rozumná. Miluju tě Rebecco." Zamknul jsem jí tam a pak beze slova odešel tam, kde mám teď dost těžkou práci.

****

Ahojkyy! Je tu další pondělí, takže další část příběhu :P Doufám, že se líbí :* Začíná se to trošku rozvíjet 3:)

Byeee :*