BANG.

Musím.

Rebecca: Když jsem se probrala, má první myšlenka byla na smrt. Žiju vůbec? V tu chvíli bych opravdu radši byla mrtvá. Myslím, že jsem se probudila tam, kde jsem spadla. Možná je to dobře že mě nikdo nenašel. Stejně bych nikomu už nevěřila. Hmatala jsem kolem sebe, a díkybohu jsem nahmatala tu pistol. Mám ji! Mám tu pořád něco, co můžu využít. Nevím kolik v ní je nábojů. Jen vím, že teď  není nabitá. Co když mě Kyle hledá?..  Mám strach. S velkou námahou jsem se zvedla na nohy a rozhlédla jsem se. Nikde nikdo.. slunce pomalu zacházelo. Spala jsem tedy už docela dlouho. Má mysl mi říkala, že bych se měla vydat dál. Bylo to náročné, ale udělala jsem první krok, a mé nohy se pak posouvaly automaticky dál.. jak dlouho tohle ještě zvládnu? Než tedy najdu někoho.. něco..

Kyle: Už mě nebaví čekat! Půjdu ji najít sám. Jel jsem k tomu lesu a než jsem vstoupil, pořádně jsem si ho z venku prohlédnul. Měl jsem s sebou nabitou pistol. Zabiju ji. 

Hledal jsem dost dlouhou dobu, ale pořád nikde nikdo. Slyšel jsem tedy nějaké zvuky přírody, ale jinak nic zajímavého. Stejně se mě ale držel takový ten divný pocit.. že mě někdo sleduje. Zastavil jsem a podíval se kolem sebe. Nikoho jsem neviděl, ale začal jsem slyšet. Zavřel jsem oči a jen poslouchal. Když jsem je zavřel, nic už jsem neslyšel. Mám takový divný pocit.. že..

,,Do háje! Do prdele!" Zaklel jsem si pro sebe, když jsem uslyšel nabíjení  pistole!

,,Jestli nechceš přijít o svůj život! Tak mě přestaneš sledovat! Necháš mě být! A necháš mě žít svůj život! A ještě jo.. vyprovodíš mě odtuď!"

Zpátky se mi ale nasadil úsměv. 

,,Pomalu se otoč!"

Bylo mi jasné kdo mě našel. Udělal jsem co mi řekla. Díval jsem se Becce opět do očí. Byla umazaná a vypadala kompletně trošku jinak než dřív. 

Mířila na mě pistolí, ale já se jí smál do obličeje. Divíte se proč? Nejsem naivní, jen moc dobře vím, že by to sama nikdy neudělala. Vím to lépe jak ona.

Polkla a sotva stála. Ruka se jí klepala, div ji pistol nevypadla z ruky. 

,,Copak copak?"

Snažil jsem se jí ještě víc znervoznit. 

,,Uděláš co řeknu!!"

Křičela na mě z plných plic, zatímco já byl naprosto v klidu. 

,,Uklidni se.. jsi naprosto zničená. Já se o tebe postarám.."

Opravdu jsem to nemyslel vážně.. nechci ji pomoc. Ona si tu pomoc nezaslouží. Ale nějak ji k sobě zppátky dostat musím.. a tohle je docela inteligentní možnost.

Rebbeca: Nabídnul mi pomoc.. to dělal  předtím a jak jsem dopadla. Teď jsem ale ráda že držím tu těžkou zbraň a mířím na něj. Tak ráda bych vystřelila.. ale co kdybych nenašla cestu ven?

,,Notak.. odlož tu zbraň.. já ti pomůžu."

Říkal mi to jak malému děcku a má ruka se zbraní pomalu klesala dolů. On se usmíval.. bojím se, že jsem udělala chybu..

,,Super.. hodná.. pojď se mnou.. vyvedu tě odtuď ven a postarám se o tebe.. nechci ti ublížit.."

Kyle: Když jsem vyslovil tu větu:,,Nechci ti ublížit." Měl jsem pravdu. Nelhal jsem.. já ji nechci ublížit, ale musím.

****

Ahoooj:333 Je tu další část našeho rozvinutého příběhu :P

Jak se vám líbí?:O

Pište názory a komentáře:3

Mějte se fajn, byeee :*