BANG.

Útěk?

Rebecca: Opravdu mě odvázal a já se mohla konečně hýbat. Vzal mě za ruku a vedl mě chodbou někam na záchod (pravděpodobně). Koukala jsem se všude možně, jen abych našla nějakou zbraň. Musím utéct.. nezvládám to.

,,Nevím jak dlouho to bude trvat.. takže když tak si tam pro mě zajdi, nebo já nevím co bys měl kdyžtak dělat."

,,Budeš ráda, jestli tam budeš moct jít sama."

,,Alespoň na tom záchodě mi prosím dopřej soukromí."

Řekla jsem jen a zašla do místnosti se zrcadlem, umyvadlem a záchodem. Nahmatala jsem světlo a rozsvítila ho. Docela jsem se divila, že fungovalo, ale ano.

Vykonala jsem svou potřebu a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Vypadá příšerně. Jsem slabá, hubená.. umyla jsem si ruce a opláchla si obličej. V tuto chvíli mi bylo jedno jestli je ta voda z toho umyvadla pitná. Stejně jsem se jí napila. Vypila jsem jí hodně. Nebyla zrovna dvakrát nejchutnější, ale stále to byla voda. Potřebovala jsem doplnit nějaké ty tekutiny.

,,Co tam děláš tak dlouho?!"

Ozval se za dveřmi ten nepříjemný hlas.

Musím myslet.. rychle myslet. Je to moje jedinečná šance jak utéct, přeci jen jsem pořád naživu. Na jak dlouho?

Vzala jsem do svých slabých rukou to těžké zrcadlo a stoupla si ke dveřím.

Je to moje jedinečná šance. Jedinečná šance.

Opakovala jsem si v podvědomí stále dokola a dokola.

,,Prosím Kyle.. pomoc mi otevřít ty dveře.. jsem tak slabá.. sotva je unesu.."

Mluvila jsem tak zničeně jak jen to šlo. Klepalo se mi celé tělo. Musí to vyjít!

Kyle mi na to skočil! Otevřel mi dveře a já jsem po něm doslova hodila to zrcadlo. O jeho hlavu se roztříštilo na milion kousíčků! Viděla jsem jen krev a to jak zavírá oči. Okamžitě spadnul na zem a já měla šanci utéct. Nikdo jiný tu nebyl. Nikdo tu nehlídal. Ohlédla jsem se na ležícího, omráčeného Kyla a běžela pryč. Nevěděla jsem kudy! Jen jsem se pořád nezastavovala a běžela, až se mi podařilo najít východ. Sice tu byla tma, ale mé oči si rychle přivykly.

Nevím jak dlouho jsem běžela, ale po nějaké době jsem zakopla a spadla únavou. Pokoušela jsem se zvedat, ale ani na třetí pokus se mi to nepovedlo. Jsem tak slabá. Běžela jsem podél silnice, ale žádné auta tu nejezdily.

Čekala jsem a ležela na zemi snad hodinu. Konečně tu projelo auto. Okamžitě si mě všimlo a zastavilo. Z toho auta vystoupil poměrně mladí kluk. Tipovala bych mu tak 20 a šel ke mně.

,,Jste v pořá.. Boha! Notak.. pojďte."

Zavřela jsem oči a cítila jak mě bere ten neznámý do náruče a pokládá do měkkého auta.

Kyle: Bzučelo mi  v hlavě a cítil jsem jen zlost a bolest. Ona mi zase utekla. Když se mi podařilo posadit se chytil jsem se za hlavu z které mi vytékala hromada krve. Musím se okamžitě dostat do nemocnice. Jestli ji nikdo nenajde, nepřežije tu dlouho. Je slabá. Únava ji zkolí za mě. Měl jsem pořád v kapse telefon, takže jsem ho vytáhnul a pokusit se vyťukat telefonní číslo záchranářů.

,,Dobrý den.."

Řekl jsem, když mi to konečně zvedli.

,,Dobrý den, jak vám mohu pomoci?"

Řekl jsem vše potřebné k tomu aby mě našli a zůstal jsem tam ležet.

****

Ahoojte :P

Je tu další část. Díky škole stíhám příběhy psát tak, jak vycházely i předtím. Jsem za to ráda:3

Doufám že se líbí:33

Určitě votujte a komentujte :P

Byee :*