BANG.

Zjištění

Rebecca: Nevím jak dlouho tu jsem, ale prostě po nějaké době jsem začala slyšet zvuky. Nemyslím myši a jinou havět.. ale zvuky podobné krokům.

,,Halo! Jsem tady! Pomoc! Prosím!"

Rozkřičela jsem se najednou. V hlavě jsem sice věděla, že to žádná pomoc ani omylem nebude. Kdo by lezl do tohohle opuštěného, hnusného, starého baráku.. 

,,Mlč! Stejně tě tu nikdo nenajde!"

Okamžitě jsem ztichla když jsem uslyšela Kylovo hlas. Neviděla jsem ho, ani když si mé oči na tmu už celkem přivykly. 

Snažila jsem se koukat všude okolo.. slyšela jsem hlasy. Ozývaly se všude! Motala se mi hlava a nakonec jsem upadla. V dálce jsem si ještě všimla světla baterky. 

Když jsem se probudila ležela jsem na nějakém měkkém místě. Byla to postel. Chtěla jsem si promnout oči, ale mé ruce se nemohly pohybovat tak, jak jsem chtěla. Byly přivázané. Nade mnou svítila malá žárovka, takže jsem lehce viděla kolem sebe. 

Cítila jsem přítomnost ještě někoho. Byl to stoprocentně Kyle.

,,Pusť mě prosím.."

Zakňučela jsem do prázdnoty. 

,,Víš že tu někde jsem."

,,Proč mě tak trápíš?!"

,,Zasloužíš si to. Smrt by pro tebe nebyla velký trest. Ty mě o to budeš prosit. Budeš mě prosit o to, abych tě zabil."

,,Proč já.."

Z očí mi tekly slzy. On se na mě nechutně usmíval. V hlavě se mi promítly vzpomínky na to, když jsem ho poznala. To co mi o sobě řekl. Vidím ho teď tak z jiného pohledu. Je mi to líto. Nikdy bych si nemyslela že je doopravdy takový. Lidi klamou. Všude je samá lež.. klamy. 

****

Ahojte, omlouvám se za krátkou část, ale nějak to dnes nejde..:/

Pokud to půjde během týdne vydám ještě jednu část, ale nic neslibuju..

Tak se mějte krásně, a bye :*