BANG.

Bojím se..

Rebbeca: Nevím co mam dělat. Jsem vyděšená.. On je totiž velmi nebezpečný. Do čeho jsem se to sakra zapletla. Proč si na tohle nemůžu dát bacha!! Copak není můj život pestrý dost? Já bych řekla že jo.
Táta není doma, a jediné co můžu udělat je utíkat.. Co nejdál to jde.. A hlavně utíkátdo té doby než ho přestane bavit hledat mě.
Vyběhla jsem do pokoje a přinesla si tužku a papír. Sedla jsem si na gauč do obýváku a na klín jsem si vzala ten papír. Pod něj jsem si podložila ještě knížku, aby se mi na něj lépe psalo. Žužlala jsem tužku a netušila kde začít. Co si o mně pomyslí.. Bude mě chtít taky hledat? Udá mw na policii? No.. Hlavní je pro mě to, že mám málo času a s tím psaním bych si měla pospíšit.
Ahoj tati,
Píšu ti tento dopis, protože je mi jasné že más o mě teď strach. A já ho mám také. Chci ti jen říct, že jsem se zapletla se špatným člověkem, a teď jsem na to právě doplatila. Jediná věc která mi teď už zbývá je utéct. Budu utíkat dokud se nebudu moc vrátit domů. Chci aby jsi věděl že to není kvůli tobě, i když jsem k tomu někdy měla sklony. Až si tenhle dopis přečteš už budu dávno někde pryč. Prosím, nedávej to na policii a nikomu to neříkej. Slibuju, že na sebe dám pozor. Věřím, že se o sebe dokážeš postarat i bez mé pomoci.
Navždy na tebe budu vzpomínat. A jestli až tohle skončí se nakonec už neshledáme, měla jsem tě ráda tati.
Sbohem tvá zlobivá dcera Becca.
Když jsem dopsala tenhle dopis a podepsala se, brečela jsem už jako blázen. Nemám čas, musím pryč. Opět jsem vyběhla schody nahoru a v rychlosti jsem si vytáhla jen nějaky středně velký batoh a tam si naházela pár věcí ze skříně. Utíkala jsem do koupelny a stejně tak jsem naházela do batohu věci i od tamtud. Pořád jsem nemohla přestat brečet.
Když byl můj batoh kompletně plný podívala jsem se ze dveří ještě naposledy do svého pokoje, který jsem viděla možná naposledy, a nebo ho uvidím opět za hodně dlouhou dobu. Zavřela jsem dveře a setřela si z tváří své slzy. Odcházela jsem. Jako opravdu. Takhle jsem si to nepředstavovala, ale jiné řešení mě opravdu nenapadá. Když jsem zamknula barák a byla jsem už venku, rozeběhla jsem se co nejrychleji to šlo. Musím běžet rychle hlavně z toho důvodu, že kdybych jen šla, otočila bych se a běžela zpátky domů, a to okamžitě, ale já to zvládnu. Nic jinrho mi nezbývá, takže to zvladnou musím.. Jinak nepřežiju.
****
Ahooj! Je tu zase pondělí a tak další část! Snad se vám příběh líbí :P
Byee :*