BANG.

Hluboký les

Rebecca: Po tvářích mi tekly slzy jako o závod. Snažila jsem se ale nezvlykat a dýchat.. to bylo pro mě hlavní. V ruce jsem pořád držela tu pistol, kterou mi dala. Nejradši bych ji tu někde nechala a šla bez ní, ale někde jsem cítila, že ji ještě budu potřebovat.. že se mi bude k něčemu neurčitému hodit.  Rozhodla jsem se počkat tu tedy do rána.. pak se mi snad povede dostat se někam do civilizace, a odtamtud bych mohla už vše nahlásit na policii. 

Opravdu jsem se dočkala svítání. Nejsem si jistá jestli jsem vůbec na chvíli usnula, ale to mi bylo fuk. Jakmile se trochu více rozednilo, pokusila jsem se vstát. Hned na poprvé se mi to povedlo, i když mě dost bolely nohy ze včerejšího utíkání. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Opět se mě zmocnil strach. Co když  mě odněkud teď sleduje a za chvíli bude chtít zaútočit?.. Pořád jsem kolem sebe koukala jako ten největší psychopat. 

Nekoupala jsem se jakou dobu.. Měla jsem vlasy mastné, jen sepnutou gumičkou do volného culíku. Poslední dobou skoro nespím, tudíž mám pod očima velké kruhy..mé oči jsou také červené z pláče.. vypadám jako nějaký zombík. Lidé by mě nepoznali, kdyby mě viděli. To by tu nějací lidé také museli být. Podle sluníčka bych to tipovala na sedm hodin. Pokoušela jsem se ignorovat strašidelné zvuky lesa, jen jsem si vybrala směr a  šla tam kam mě mé bolavé, poškrábané a naprosto zničené nohy nesly. Neohlížela jsem se. Jen jsem kulhala dopředu s nadějí.. že za pár chvilek najdu východ z lesa a tam i město.

Kyle: Vrátil jsem se zpátky domů. Teď moc dobře vím kde je. Utekla do lesa. Tam se s ní přeci nebudu nahánět. To je hloupost a já pod takovou úroveň neklesnu. To bych nebyl já. Les je dost hluboký na to, aby se v něm dokázala ztratit. Zvlášť když neví kde je, a pravděpodobně neví ani kudy jde. Je naprosto mimo. A nezbývá už jí moc sil. A proto nemá nejmenší šanci přežít. Buď ji zabijou podmínky, a nebo já až ji najdu. Jiná možnost tu není. 

Utíkání se mi nelíbí a ona se o to pokusila znovu. Nu, bude potrestána. A mé tresty jsem většinou vysoké. Naštvala mě tak moc, že její trest bude mučení v lepším případě. V tom horší smrt. Kdyby ta holka nebyla tak hloupá a dělala to co se jí řekne.. Je to její vina. Může si za svou chybu sama. A tak za ní zaplatí. 

Rebbeca: Zakručelo mi v břiše a já se za něj chytla. Začalo mě bolet, protože jsem měla opravdu hlad. Kolik mohlo být tak hodin? Mé nohy mě už skoro neposlouchaly a chtěly zastavit. Já ale věděla, že kdybych zastavila, tak se už nebudu schopná zvednout. Musela jsem jít tedy svým pomalým zombím tempem dál.

Myslela jsem si že to zvládnu, ale ne. Mé nohy se nezastavily. Podlomily se. Švihla jsem s sebou rovnou na zem.Párkrát jsem zamžikala očima, ale skoro jsem nic neviděla a mé oči se pomalu zavíraly. 

****

Ahojky:3

Je tu další část :*

Doufám, že se Vám líbí :P

Piště komentáře, votujte, moc mě to těší♥

Jste zlatíčka, miluju Vás :* :*

Děkuju! ♥

Byee:3