BANG.

Ach ten táta..

Ahoj. Takže předem se omlouvám že jsem hrozně dlouho další čast nevydala. Protože si tenhle příběh moc lidí nečte, myslela jsem si že je zbytečné se s tím psát. Tenhle příběh je pro vymýšlení totiž dost náročný. A když tu u jedné části vidím cca 12 přečtení tak mi to je docela líto.. Ale budu pokračovat dál. Tady je další část.
Becca: A co teď? Co když mi ublíží? Můžu mu věřit? Pořád jsem nehybně stála. Jen tep se mi o stokrát zrychlil. ,,Já.. Měl bys.. Možná.." Začala jsem nenapadně couvat a mém výrazu byl určitě vidět strach. Byla jsem vystrašená nejen proto co mi řekl že udělal.. Bojím se ho hlavně kvůli tomu že ho miluju.. Alespoň myslím. Chci pryč. Musím na vzduch.. ,,Já.. Půjdu se projít.." Kývnul a posadil se na postel. Já ho tam nechala a bez nějakého dlouhého kecání jsem šla ven..
Jsem tu asi dvě hodiny.. Divila bych se kdyby byl Kyle pořád u mě doma. Ale ještě nemám v plánu jít domů. Pořád nevím co mám dělat a co si myslet.. A co si mohl myslet on? Že když mi řekne že se něco takového děje že si to nějak nebudu brát? Rozplakala jsem se na louce na kterou jsem došla. To je přece hnusný.. Dělat takové věci.. A teď jsem do toho zatáhnutá i já. No. Nic s tím neudělám. Budu se muset smířit že můj život neni zrovna vata. Ale přece s ním nezůstanu..Jenže já ho nechci opustit. Sakra.. Budou akorát ještě větší problémy.. Je už docela velká tma..Rozhodla jsem se že půjdu domů.. Jsem moc zmatená.. To že by mohl být Kyle vrah?! To jsem opravdu nečekala. To bych více čekala že začnou padat trakaře. Proč musím mít vždycky takovou smůlu?..Povzdechla jsem si a konečně dorazila zase domů. Bohužel byl otec doma.. A já přišla docela pozdě domů. ,,Becco.." Řekl tím hnusným, naštvaným hlasem. ,,A-ano?.." ,,Pojď sem." Už mi zase začínalo být zle. Šla jsem pomalu do kuchyně. ,,Kde je večeře. Kde jsi byla!" A už to jelo.. Nadávky, facky.. Skončila jsem opět na zemi.. Říkal něco v tom smyslu.. ,,Ty děvko malá! Chtěl jsem to zkusit po dobrém! Na tebe ale nejde být hodný!" Takže je to zase.. jako vždy, moje vina. ,,A švihej! Dělej! Neválej se mi tady!! Pohni! Mám hlad jako vlk! A žádnou večeři jíst nebudeš!! ,,To bolí.." Řekla jsem potichu.. Bohužel to slyšel. ,,Ty si ještě budeš stěžovat??! Za vlasy mě vytáhnul na nohy a doslovně dotáhnul do kuchyně. Sténala jsem, ale stejně by to bylo ještě horší. Rychle jsem mu udělala něco k večeři a odešla s kulháním po schodech do pokoje..
S uslzenýma očima jsem otevřela dveře! ,,Co tu ještě děláš?" Řekla jsem vystrašeně! Zůstala jsem stát ve dveřích jako přikovaná. Slzy mi na tváři trošku uschly, takže ani nejde moc poznat že jsem brečela. Ale kdybych k němu měla přejít, tak pozná že kulhám. A to by nebylo dobré.. Protože by se vyptával, co se stalo. ,,Pojď ke mně prosím.." Řekl docela smutně Kyle. Polkla jsem a vydala se k němu co nejmíň kulhavým krokem.. Jenže když jsem chtěla už skoro naposledy došlápnout na tu nohu.. Podlomila se mi a já spadla na zem jako hruška. Kyle ke mně hned přiběhl a pomohl mi vstát.. Pak mě vzal do náruče a položil na postel! No.. To bude ještě zajímavé.