BANG.

Mohu dovnitř?

Kyle: Je tak krásná.. umýval jsem jí záda.. Byla ze mě úplně mimo, a to se mi líbilo.

,,Já už jsem.. umytá.. mohu jít pryč?"

Řekla mi hrozně vážně, ale já ji nechtěl nechat jen tak odejít. Zvlášť ne teď."

,,Notak.. já vím že mě chceš."

,,Ne! Nech mě!!"

Vrazila mi facku a mně to podklouzlo. Spadnul jsem na dlaždičkách a ona mi zdrhla! Sakra! Rychle se začala oblékat a přitom zdrhala pryč z koupelny!

,,Vrať se!! Ty víš že si tě najdu! Notak!"

Rebecca: Ani na chvilku jsem se nezastavila. Nemyslela jsem na nic jiného, než na útěk. Já to zvládnu. Zkoušela jsem si věřit. Byla jsem co nejrychleji to šlo oblečená, a pak jsem okamžitě vyběhla z baráku! Můj dech skoro nestačil, měla jsem pocit, že mi mé srdce vyskočí z hrudi, ale nezastavovala jsem se. Neohlížela jsem se. Prostě jsem jen doufala a běžela co nejrychleji to šlo. Běžela jsem prostě jako o život. Tentokrát to nebylo ale jen jako. Věděla jsem, že jestli zastavím, tak se tam budu muset vrátit, nechal by mě ve sklepě, a stejně mi nadále rozkazoval. Věděla jsem, že bych to nezvládla, a proto jsem musela utéct, i kdyby cokoliv.

Utekla jsem někam daleko a po nějaké době jsem se konečně ohlédla. Nikdo za mnou neběžel.. a tak jsem mírně zpomalila. Už jsem jen lehce popobíhala. Srdce se mi pořád klepalo, i když teď tedy už o hodně pomaleji. Šla jsem nějakým lesíkem a vůbec jsem nevěděla kde jsem. V dálce jsem uviděla nějaký baráček. Venku bylo molo a nějaký rybníček. Ten dům vypadal dost strašidelně. I přes to všechno jsem se k němu vydala. Počasí nebylo zrovna nejteplejší. Už se pomalu stmívalo, a tak jsem doufala, že mě to co tam bydlí nechá přespat.. někde uvnitř.

Když jsem k tomu baráčku došla, vyšla jsem pár schodů na verandu. Pak jsem zaklepala na malé staré rozvrzané dveře. Docela dlouhou dobu mi nikdy neotvíral. Zkusila jsem zaklepat tedy znovu. Pořád nic. Zkusila jsem tedy otevřít ty dveře, ale nešlo to. Byly zamčené. Už jsem tedy chtěla odejít a hledat si místo na přespání někde jinde, ale dveře se najednou otevřely. V nich stála malá stařenka. Vypadala mile.

,,Co potřebuješ?"

Řekla takovým vysokým docela pisklavým hlasem.

,,No já jen.."

Ohlížela jsem se okolo. Měla jsem špatný pocit z toho, že mě někdo sleduje, a ten někdo by mohl být právě Kyle.

,,Mohu dovnitř?.."

Ta paní odstoupila od dveří a já jsem tedy prošla. Hned mi bylo lépe.

,,Co tedy potřebuješ?.. Tvé jméno?"

,,Já.. jsem Becca. Rebecca. Těší mě.."

Podala jsem ji ruku a ona mi s ní ochotně potřásla.

,,Dobrá tedy, co potřebuješ Rebecco?"

,,Mohla.. mohla bych tu prosím přespat?.."

,,Odkud jsi?"

,,Utíkám.."

Přiznala jsem.. ptala se mě tedy i na další otázky ohledně mě, a pak nakonec svolila.

,,Můžeš spát tady v obýváku na gauči..nebude to problém?"

Mile jsem se na ní usmála.

,,Určitě ne. Mockrát Vám děkuju."

,,Nemáš hlad?"

Sice mi přišla hrozně podezřelá a docela divná, ale nakonec jsem jídlo přijala. Dala mi polévku, a byla velmi dobrá. Bála jsem se, že mě otráví, ale tady přece nejsem v pohádce.

,,Proč tu bydlíte.. tak sama?"

Zeptala jsem se té babičky.

,,To se nebojíte?"

Povídali jsme si ještě nějaký čas, a pak jsme usoudili, že půjdeme spát..

****

Ahojte, je tu další část:33

Doufám, že se líbí:3

Napište komentář, potěší:33

Mějte se, byee :*