BANG.

Ještě horší..?

Kyle: Tak. Konečně jsem přiletěl. Teď už se jen dostavit do toho správného domu a vyzvednout si svůj ztracený "balíček." Jsem docela zvědav, jak se bude tvářit až mě spatří a já se těším až k ní přijdu a mile jí políbím. Řeknu jí jak moc jí miluju, a pak si ji odvezu zpátky domů. Musí si uvědomit, že mě bude poslouchat.. že mě musí poslouchat kvůli jejímu bezpečí. 

Rebecca:  Ona někam na chvíli odešla a já se ihned začala snažit dostat  se z těch provazů. Nesmím jít k němu zpátky.. nechci k tomu psychopatovi. Snažila jsem se ze všech sil.. až jsem uslyšela křupnutí. Skoro jsem nestihla zareagovat a skončila jsem na zemi.. ale volná bez provazů, které by mě tady držely! Neměla jsem pořád moc sil, ale i přesto jsem se zvedla na své nohy, a co nejvíc potichu jsem se porozhlédla jestli si toho ta otravná ženská nevšimla. Opravdu asi ne..

Po nějaké chvíli koukání okolo sebe jsem dokulhala až ke dveřím. Dýchala jsem jako splašený pes, a hlavně jsem byla už moc unavená. a ještě víc vystrašená. Bála jsem se, že mě najde a chytí.. a když mě chytí pošle a dá mě Kylovi.

Otevřela jsem dveře a jediný plán, který mě napadl, bylo zdrhat co nejrychleji pryč od toho baráku! Vystřelila jsem tedy ze dveří jak blesk a chvíli bez myšlení a asi i koukání běžela!

,,Ale ale.. utéct bys mi chtěl? Copak se ti nechce ke mně zpátky?"

Uslyšela jsem mně známí hlas! Rozklepala jsem se ještě víc! To ne! Jak to! Co tu dělá! Tak rychle se sem přeci nemohl dostat! Chytil mě! Chytil mi obě ruce a já se podívala na jeho pobavený výraz. Mé srdce mi tlouklo jako o závod! jestli mu teď neuteču, tak to bude jen pro mě o to horší! Snažila jsem se  osvobodit z jeho pevného sevření. Neměla jsem šanci.. a vzdala jsem to. Povolila jsem je a teprve pak začal zase mluvit.

,,Pojď do auta a začni se už konečně chovat normálně!"

Řekl to dost naštvaně a já neměla sílu se bránit ani slovně. Jen jsem ho následovala. Šel se mnou rovnou do auta, to znamená, že se s tou holkou už dávno na něčem domluvil. Takže tu byl už o dost dřív? Nechápu jak se sem mohl tak rychle dostat. Však jsem mu utekla tak daleko. Jsem tak daleko od domova!

Otevřel mi dveře od auta a já se posadila dozadu.  Teď jsem už totálně nahraná. Nemůžu se mu nějak bránit. Uvidíme se bude dál. Třeba to s ním opravdu nebude tak zlé.. a nebo to bude ještě horší než si myslím.. 

****

Ahooj, je tu další část čtenáři :P

Doufám že se líbí:3

Za vote a nebo komentáře budu velice ráda:33

Mějte se uvidíme se u další části :P 

Byee :*