BANG.

215

Rebecca: Zajistili mi tu pro jistotu pokoj. Jen pro jistotu samozřejmě. Asi tu pár dní zůstanu dokud se něco nestane. Zatím mě tu nechali o samotě. Měla jsem možnost přemýšlet. Bála jsem se.  Vůbec nevím co mám dělat. Pokud tu bude Kyle, já budu žít v obavách..Nemohu žít pokud žije on. Ale pokud nebude žít on.. tak já..

Sakra! O čem to přemýšlíš Becco!

Napomenula jsem sama sebe při takovém pomyšlení..

Ale.. na druhou stranu.. Proč ne.. Když může on.. Já přece taky. Každý může, že jo? Takže i já. I já..

Je další den ráno a já už vymýšlím plán jak se ho zbavit. 

Přišla za mnou doktorka a ptala se jak mi je. Samozřejmě jsem ji odpovídala na všechny otázky kladně, i když opak byl pravdou. Bylo mi to fuk. Jediná věc o kterou mi právě teď šlo, bylo zabít Kyla. Právě teď jsem si ani na okamžik nepřála, aby v té nemocnici, kde pravděpodobně je umřel. 

Celý den jsem byla zalezlá v pokoji a promýšlela.. přemýšlela.. a chtěla jsem realizovat. Pokusila jsem se od doktorek které tu byly zjistit nějaké informace o Kylovi. Jestli ho policie našla. Jestli už vědí v jaké nemocnici je. 

,,Policie stále nic neví.. ale já si logicky myslím, že jel do té nejbližší nemocnice. Nechápu proč je nemůžou propátrat. Třeba tu na kraji města. Víte jakou mám na mysli, ne?"

Sama pro sebe jsem se usmála, ale s vážnou tváří jsem ji odpověděla. 

,,Ano, stoprocentně."

Když odešla, můj plán byl dokonale promyšlen. Jestli to vyjde, umře. Jestli ne, umřu já.

V noci jsem se nenápadně vykradla ven z nemocnice a rovnou jsem si to zamířila k té nemocnici na kraji města. Po dost dlouhé době jsem se tam dostala. Cestou jsem se zastavila v nějakém krámku. Zjistila jsem, že tam nejsou kamery. Hledala jsem domácí potřeby. Nože.. Bylo mi to jedno. Jestli mám být potrestaná za vraždu, tak můžu být potrestaná i za krádež. 

Nůž jsem na místě rozbalila. Kolem mě nebyli žádní lidé, takže to nevypadalo tak divně. Podařilo se mi schovat nůž opravdu nenápadně za kalhoty. Mám takový pocit, že jsem se i pořezala. Byl dost ostrý, což bylo ale jen dobře.  

Nikdo si mě nevšiml a já se dostala ven z obchodu. 

Teď jsem už na sto dvacet procent mířila k nemocnici. Nenápadně s nožem za kalhotami. Každý krok mě bolel. Má noha musela být pořezaná jako blázen. Jen co jsem sklopila hlavu, abych se podívala, jak ta noha opravdu vypadá, viděla jsem na svých černých džínách ještě tmavší, mokrý flek. Byl mi jasný od čeho je, ale snažila jsem si toho nevšímat, i když to opravdu hodně bolelo. 

Právě jsem stála před nemocnicí. Myslela jsem, že mi odumře noha. Nadechla jsem se a vstoupila dovnitř. Mé srdce se mi opravdu moc rychle klepalo. Bála jsem se ho vidět, ale na druhou stranu jsem byla natěšená, až se zbavím svého největšího nepřítele. 

Šla jsem ihned na recepci, kde stála nějaká mladá husa. Žvýkala žvýkačku, a podle všeho jí byla tahle nemocnice opravdu dost ukradená. 

,,Dobrý večer.. mohu se vás zeptat kde má pokoj Kyle Hemsword?"

Zeptala jsem se mile a bylo mi jedno jestli tu opravdu je. Byla jsem si tím prostě jistá.

,,Ano, samozřejmě."

(Správně by si mě měla nejdřív ověřit, ale to bylo fuk).

,,Je to pokoj 215 v třetím patře. Výtah je hned za rohem."