BANG.

"profesionál"

Becca: Začala jsem neskutečně brečet. Co se to sakra stalo! Proč jsem tady! Proč jsem tak hloupá? Proklínala jsem sebe sama za to, že jsem s Kylem vůbec zapletla. Díky tomu jsem teď skončila v jeho sklepě. Musím odsud. Řekla jsem si hned jak se zaklaply sklepní dveře a Kyle si odešel bůhví kam něco zařizovat. Jak mě může zamknout ve sklepě a říkat že mě miluje?? Proč jsem mu sakra začala věřit. Je to mafián. A těm věřit prostě nikdy nemůžu. Je to pro moje dobro.. jo jasně. Dřepla jsem si na zadek na tu studenou zem. Brr.. Objala jsem si svá ramena rukama a pokusila se tím gestem zahřát. Slzy mi tekly po tvářích a já se je nesnažila zastavit.

Kyle: Tolik práce s hledáním jednoho blba. Už se těším až ho odprásknu. Jsem pryč ani ne hodinu a už mám o ní strach. Pak si ale uvědomím že jí mám vlastně zamčenou u mě ve sklepě. Docela se mi uleví. Bude naštvaná?.. No.. předpokládám že ano.

,,Dobrý den..Mohu se vás na něco jen v rychlosti zeptat?" Zastavil jsem nějakého chlapa, který mi připadal hrozně divný. Já jsem naschvál oblečený neskutečně obyčejně a tak, abych od sebe neodehnával lidi hned při prvním pohledě. ,,No.. jestli to nezabere dlouho.. docela spěchám.." Tvářil se skoro vystrašeně a docela koukal po okolí. Měl na sobě kapuci, a tak jsem mu do obličeje moc neviděl. Bylo mi to jedno. Jen jsem potřeboval zjistit nějaké bližší informace. ,,Neznáte nějakého Pala Linsera?" Řekl jsem to už neskutečně otráveně. Nebavilo mě se ptát skoro každého kdo tu někde poblíž projde, jestli neznají Pala Linsera. Zaťal pěsti. ,,Odkud ho znáte.. a co po něm chcete? Zeptal se docela uraženě. ,,Do toho vám nic není. Jen se ptám jestli ho náhodou neznáte, a nevíte kde by mohl být. Hledám ho." ,,Kdo jste?" Zvednul ke mně hlavu, a mně bylo naprosto jasné s kým mám tu čest. Měl pihy na tvářích a vlastně komplet na celém obličeji. Z kapuci mu vyletělo pár blonďatých vlasů. Nesmím se prozradit. ,,No.. jeho děda asi nebudu.. Prostě mu potřebuji něco vyřídit. Mám to za úkol. Jsem něco jako veřejná pošta." Řekl jsem jako největší vůl, ale bohužel to v téhle chvíli bylo to jediné co mě napadlo. Tady bylo moc lidí, takže i kdyby jsem ho chtěl zabít hned tady, bylo by to pro mě moc nebezpečné. A to si dovolit nemůžu. ,,Co mu chcete?" Jeho modré oči se mě snažily propalovat, ale byl to neskutečnej amatér. Na to, že je mu asi 28, vypadá dost mladě. ,,Víte o něm něco? Kde teď je a nebo tak?" ,,No.. jsem to já. Takže co mi máte vyřídit?" Snažil se působit profesionálně, a já bych se mu nejradši vysmál do obličeje. ,,Jéé.. Tak to vás rád poznávám." Podal jsem mu ruku na pozdrav. Opětoval mi ho, ale pořád se tak mrzutě mračil. Ten asi ze života radost moc nemá.. No, třeba jí bude mít alespoň ze smrti.

****

Ahojky. Je tu další část. Doufám že se líbí :*

Byee :*