BANG.

Domeček..

Rebecca: Koukala jsem na něj jak na blázna. Pro mě byl. 

,,Pojď."

Řekl mi a já jsem se zvedla z postele. Snad to nebude nic strašného. Věřit mu ale nedokážu. Přeci jen.. vím čeho by byl schopný. Nechce se mi být opět zavřená ve sklepě, takže se mu musím pokusit věřit. 

Šla jsem s ním do jeho pokoje, kde spí. 

,,Jen si tu vezmu pár věcí a pak už můžeme vyrazit."

,,Cože? Vyrazit? Kam? my někam pojedeme?"

,,Ano. Na takové jedno hezké místečko."

Zatvářil se strašidelně. Proč mám takový divný pocit, že to není dobrý..

,,Běž zatím ke dveřím, za chvíli jsem tam. A opovaž se něco zkusit."

,,D-dobře.."

Řekla jsem jen a odešla z jeho pokoje. Našla jsem dveře a čekala. Netrvalo to dlouho a byl tu též.

,,Jdeme?"

Nic jsem neříkala. Stála jsem jen kousek od dveří. On je otevřel a já prošla. Kyle šel hned za mnou.

,,Pojď k autu."

Pořád jsem mlčela a jen dělala to co říkal. 

,,Hodná holka."

Ignorovala jsem ho.

,,Sedni si dozadu."

Jeli jsme asi půl hodiny. S ním mi to v tom autě přišlo nekonečné. I když bylo otevřené okno, bylo mi teplo.. bylo dusno. Myslím, že jsem se i potila.

,,Jsi v pořádku tam vzadu? Nedělá se ti zle?" 

Stále jsem mlčela a přemýšlela kam to jedu. Stejně tu s ním nemůžu zůstat. Chci domů..

Kyle: ,,Vůbec nic netuší. Neodpovídá mi a podle mě je dost vyděšená. Ale o to mi jde. Snažím se k ní teď chovat jako ten nejhodnější kámoš na světě. Myslel jsem si, že by mohla žít se mnou. Miloval jsem ji. Ona mě ale podvedla. Chtěla ode mě utéct. A proto nebude s nikým. Bude pryč. Ona si nezaslouží žít se mnou. Ona si nezaslouží žít.

,,Řekneš mi kam jedeme?"

Zeptala se po docela dlouhé době, když sem mlčel a věnoval se řízení.

,,Uvidíš. Za chvíli tam budeme. Je to milé místečko. Budeš tam trávit většinu tvého zbývajícího času."

Ona mlčela. Jen jsem slyšel její o hodně zrychlený dech.

Rebecca: To snad nemyslí vážně! Nemůžu jet s ním! Nemám nejmenší tušení kam jedu! Jeho s masovým vrahem, který mi právě řekl, že mám nějaký "zbývající čas".

Po asi pětri minutách jsme zastavili. Když jsem vyšla z auta, stála jsem před velkou budovou. Byla stará a celá taková.. nezachovaná. Takové budovy jsem naposledy viděla v učebnici dějepisu, kde prý mučili vězně. A nebo v nějakém hororu..

,,Co.. co tady hledáme?"

Zeptala jsem se ho, ale on mě jen čapnul za ruku a táhl dovnitř.

,,Já tam nechci! Pusť mě!" 

Začala jsem se vzpírat! Moje síla ale byla pořád moc malá, takže jsem neměla možnost vyhrát.

,,Dělej!!"

Strkal mě před sebou a já si přála umřít.

,,Prosím..."

Přestala jsem se už bránit. Nemělo to cenu.

,,Neboj se! Sem patříš! Tady ti bude nejlépe!"

Z očí mi začaly kapat slzy. 

,,Néé! Pomoooc!"

Snažila jsem se na sebe někoho přilákat, ale nebylo tu ani živáčka.

,,Tady tě už nikdo nezachrání lásko."

Zabouchly se dveře od toho smradlavýho domu, a já jsem se ocitla ve tmě.

****

Ahoojte :P

Je tu další část:3

Doufám, že se vám líbí♥

Co s ní má tak Kyle v plánu? :P

Mějte se, byeee :*