BANG.

Jeden z nás

Rebecca: Opravdu to nezvládám. Nevydržím tu už ani minutu. Jsem tu  přes 51 hodin. Nejedla jsem, nepila. Jsem slabá. Mám sucho v krku. Rychle hubnu..

Mám zavřené oči. Je těžké je mít otevřené. Pořád mi kručí v břiše. Potřebuju vodu.

Slyšela jsem nějaké zvuky. Nastražila jsem uši a pozorně poslouchala. Byl to Kyle. Po dvou dnech a pár hodin sem konečně opět přišel.

,,Jak se ti daří holčičko?"

Řekl tak hnusně jak to jen šlo. Nešlo mi moc mluvit.

,,Vodu.."

Vyputila jsem ze sebe.

,,Copak bys chtěla? Ty bys chtěla napít?"

Přistoupil blíž ke mně a zamával mi flaštičkou vody nad obličejem. Ví po čem právě teď prahnu.

,,Prosím.."

,,Cože? Nějak tě neslyším. Zopakuj to a nahlas."

Snažil se mě provokovat, ale právě teď bych udělala cokoliv za kapku něčeho pitného.

,,Nechce se mi dát ti tuhle vodu. Dám ti svou ,,vodu" Taky tě to trošku zasytí kotě.."

Začínalo mi docházet o čem to mluví!

Ze svých zbylých sil jsem se snažila hýbat co to šlo, abych se nějak dostala z těch provazů!

,,Pusť!"

Přišel přímo ke mně a stáhnul si kalhoty. Zavřela jsem pusu a snažila se kroutit hlavou. Neměla jsem vůbec sílu. Žádnou možnost obrany jsem v tu chvíli opravdu využít nemohla. On mě svou velkou tlapou donutil mít hlavu tak, jak si přál.

,,N-ne prosím.."

Řekla jsem polohlasem tak, abych nemusela tak moc otevřít pusu.

,,Jestli mě kousneš tak tě zbiju tak, že mi budeš skučet z každého malého pohybu ještě za měsíc!"

Polkla jsem..

,,Otevři pusinku."

Rukou mi rozevřel pusu a já jsem ji jen nechala povolenou. Neměla jsem sílu se bránit. Dokud budu naživu, musím dělat to, co mi nakáže.

Bez jídla a bez pití nemám šanci přemýšlet nad nějakým plánem. Tak moc bych si přála utéct pryč od něj.. Měl pravdu. Budu si přát smrt..
proč mě nezabije? Prosím..

Musela jsem udělat tu nechutnou věc.

,,Tak naaa, pij!!"

Ještě víc mi prsty rozevřel má ústa, dokud do nich nenakapala ta bílá tekutina..

Když se on zvednul, já jsem se pokusila otočil lehce na bok a okamžitě jsem všechno vyzvracela. Ani nevím co jsem mohla zvracet, když jsem nic nejedla.

Byla jsem špinavá, unavená.. naprosto zničená.

Slyšela jsem jen jeho hnusný smích..

Z očí mi tekly slzy jako o závod. Prosím.. zastavte to někdo.

Musím si najít nějakou záminku k tomu, aby mě alespoň na chvíli pustil. A pak musím utéct.

O další dva dny později.

Byl na mě milej a dal mi chleba. Sice jen kousíček a slabej krajíček, ale alespoň něco. Napila jsem se dokonce i vody. Dočerpala jsem svou energii a jsem připravená utéct. Jsem připravená zorganizovat svůj plán. Vím, kde má svou pistol. Dokonce vím, kde tu jsou záchody. Vím kudy pryč.

Když jsem si byla jistá, že tu někde je zakřičela jsem z toho co to šlo.

,,Potřebuju čůrat."

Za pár minutek přišel do toho hnusného pokoje.

,,Co jsi říkala?"

,,Říkala jsem, že potřebuju čůrat."

,,A co já jako s tím?"

,,Můžu si někam zajít?"

,,Jsi si jistá, že se postavíš?"

Zasmál se mi do obličeje.

,,Tak mě to nech zkusit. Víš že ti v tomhle stavu stejně neuteču."

Říkala jsem to všechno takovým unaveným hlasem, aby to vypadalo opravdu tak, jak mu nalhávám.

,,Dobrá."

Teď je moje možnost. Buď přežiju já a nebo on. Jinak to nepůjde.

****

Ahoojte♥

Je tu další část:3

Doufám, že se vám líbí :P

Také už nezbývá moc částí do konce příběhu:D

Tak dystak votujte komentujte, budu jen ráda:3

Mějte se, byeee :*