Beginning [#1; CZ HPFF]

III.

Ráno jsem se probudila brzy, hodiny na nočním stolku ukazovaly teprve šest. Protože jsem usnula brzy, spát se mi už nechtělo. Jen tak jsem ležela a přemítala nad včerejškem. Nebyl to jen sen, opravdu pro mě přišel Brumbál, aby mě vrátil mé biologické rodině, kteří jsou mimochodem kouzelníci.

Nakonec jsem vstala a přešla k balkonu. Vždycky jsem chtěla vlastní balkon, na kterém bych mohla trávit čas. Kachličky byly chladné, protože jsem měla pokoj otočený na západ, do zahrady. Mohla jsem tak ale pozorovat západy slunce.

Rozhlédla jsem se po zahradě. Byla prostorná a velmi dobře udržovaná. Nevěděla jsem, jestli se o ni starali jen skřítci, nebo i matka, ale určitě to brzy zjistím. Uměla jsem si představit, jak je plná lidí při nějakém večírku. Carrowovi patřili do čistokrevné osmadvacítky, tudíž jistě dodržovali tradice a čas od času pořádali nějaké večírky pro další takové rodiny.

Začala jsem si v hlavě přemítat jména, která jsem si pamatovala. Averyovi, Skrkovi, Lestrangeovi, Gauntovi, Malfoyovi a Blackovi...

Zarazila jsem se. Až teď mi došlo, s kým se určitě potkám, až nastoupím do školy. Možná i dřív, pokud bude nějaký večírek pro čistokrevné. Amycus s Alectou už dvě jména zmínili – Bellatrix a Lucius. A já věděla, kdo je narozený ve stejný den jako já – Sirius. A jelikož je mi čtrnáct, na podzim patnáct, narodila jsem se v padesátém devátém, takže jsme i stejný rok.

A k němu patří neodmyslitelně James Potter, Remus Lupin a Peter Pettigrew. I Lily Evansová sem patřila.

No, tohle bude ještě zajímavé.

-------------------------------

„Slečno, paní mě pro vás poslala. Snídaně je nachystaná."

Polekaně jsem zvedla hlavu od knížky, kterou jsem si začala číst.

„Dobře, děkuji, Essie." Skřítka se poklonila a zmizela. Přešla jsem ke skříni a vytáhla si oblečení. Nebylo by moc dobré, kdybych na snídani došla v pyžamu. Převlékla jsem se a zamířila do jídelny. Cestu jsem si naštěstí zapamatovala, a když jsem tam přišla, všichni už seděli u stolu.

„Dobré ráno," pozdravila jsem se a posadila se na židli, kde jsem seděla včera. Alecta, Amycus a táta se na mě jen usmáli.

„Dobré ráno," pozdravila mě máma s úsměvem. Jakmile jsem dosedla, objevili se domácí skřítci se snídaní. Všichni jsme si naložili a pustili se do jídla. Bylo to vynikající. Před tím jsem nebyla zvyklá snídat, jen o víkendech. Teď to bude každodenní rutina.

„Jak se dostaneme na Příčnou ulici?" zeptala jsem se zvědavě a nabodla na vidličku jahodu.

„Nejspíš letaxem," odpověděla máma a upila z šálku kávy. „A abych nezapomněla. Včera mi došla sova. Jedna známá se chce na chvíli sejít. Má stejně starého syna a na Příčnou ho vezme s sebou. Můžete si projít ostatní obchody, zatímco my si půjdeme někam sednout. Samozřejmě až po tom, co nakoupíme věci do školy," dodala.

„Dobře," přikývla jsem a v hlavě se snažila hádat, kdo by to mohl být. Bylo dost možností, až mi z toho šla hlava kolem.

-------------------------------

„Musíš si stoupnout do krbu, vzít si ten prášek, hodit ho pod sebe a říct místo, kam chceš," vysvětlovala mi matka postup. „Půjdu první a ty hned po mně." Jen jsem přikývla a vyčkávala.

„Příčná ulice." Zelené plameny vystřelily k jejímu tělu a pohltily ji. Musela jsem si zakrýt oči, abych neoslepla. Když jsem se podívala zpět, už tam nebyla. Vzala jsem si prášek do ruky a stoupla si tam, kde ještě před chvíli stála moje matka. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.