Beginning [#1; CZ HPFF]

XXXII.

„Cože?!"

Vyjeveně jsem zírala na Lily a přemýšlela, jestli se netrefila do hlavy. Třeba když se byla podívat na trénink famfrpálu, tak ji nechtěně trefil potlouk nebo z té lásky přepadla z tribuny. Určitě by to dávalo větší smysl než to, co mi právě řekla.

„I James to říkal," hájila se a při vyslovení jména mého nevlastního bratra se zatvářila tak zamilovaně, že si to nejspíš ani neuvědomovala.

Otočila jsem se na Annie a Alici, které v pokoji byly taky. Ty se však tvářily, jako by si myslely totéž.

„Jak jste na takovou pitomost mohly přijít?" zeptala jsem se a změřila si je pohledem. „Vždyť je to absurdní. On má holky jen na zábavu, ne na vztah."

„Tak to bylo," zavrtěla hlavou. „Neříkej, že sis nevšimla, že s kluky tráví všechen svůj čas. Nechodí za holkama."

„To ještě nepotvrzuje tu vaši teorii," namítla jsem. „Třeba ho to jen přestalo bavit."

„Vy se k sobě opravdu hodíte," povzdechla si Annie. „Oba dva jste tvrdohlaví, až je překvapující, jak moc."

„James se Siriusem mluvil," řekla Lily, „a řekl mi, že se odpovědi vyhýbal. Co to asi znamená?"

„Tohle vážně nehodlám dál řešit," oznámila jsem jim a zvedla se z postele.

„Kam jdeš?"

„Projít se," odpověděla jsem a utekla z koleje dřív, než mě stihly zastavit.

Tentokrát jsem však nešla ven, jen jsem se procházela po chodbách. Přemýšlela jsem, jaké to bude, až vyjdeme školu. James, Sirius a Lily půjdou na výcvik bystrozorů, Annie chce na Odbor záhad a Remus s Peterem chtějí někam na ministerstvo, ale ještě neví přesně kam.

A já? Já se rozhodovala mezi bystrozorstvím, léčitelstvím a nebo úplně něčím jiným, nad čím jsem původně ani nepřemýšlela. Práce bystrozorky se mi samozřejmě zamlouvala, ale nechtěla jsem se unáhlit. Vážně mě to láká natolik, abych tomu zasvětila život?

A tak jsem začala přemýšlet i o klidnější práci na Ministerstvu kouzel. Nechtěla jsem jenom pořád sedět na zadku v kanceláři, proto se mé možnosti trochu ztenčily, ale ne zcela. Pořád tam bylo dost práce, která by mě určitě bavila.

Povzdechla jsem si a zahnala myšlenky na budoucí práci. Mám ještě čas se plně rozhodnout.

Do mysli se mi vloudily myšlenky na rozhovor s holkami. Je pitomost, abych se Siriusovi líbila. Je pravda, že jsem si všimla, že tráví čas výhradně s kluky, ale to nic neznamenalo. Jak jsem řekla, mohlo ho to přestat bavit, nebo taky mohl dospět. I v knihách bylo, že se James i Sirius v sedmém ročníku změnili.

I když jsem se snažila přesvědčit samu sebe, že už ho nechci, tak to byla lež. Nejhorší to bylo, když k nám tehdy došel uprostřed noci s kufrem a zničeným výrazem. Bylo mi ho tak líto a probudilo to ve mně city, které jsem k němu už dlouho chovala a o kterých jsem si myslela, že už necítím.

Z mých úvah mě vytrhla něčí ruka, která se omotala kolem mého zápěstí a zatáhla mě do prázdné učebny, kolem které jsem právě procházela. Než jsem stihla vykřiknout, další ruka mi zacpala pusu. Vyděšeně jsem chtěla rukou hmátnout po hůlce, když jsem zaslechla tichý smích. Docela jsem se divila, že jsem ho přes zběsilý tlukot svého srdce slyšela.

Ihned mi došlo, o koho se jedná. Přestala jsem se vzpouzet a čekala. Obě dvě ruce zmizely a já se otočila. Přede mnou stáli James se Siriusem a nezastavitelně se smáli.