Beginning [#1; CZ HPFF]

XXVII.

Překvapeně jsem sebou trhla, když se ozval domovní zvonek. Za okny panovala letní bouře, vítr se opíral o okna a déšť smáčel vše, na co dosáhl.

Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a zamžourala. Ze zbytku domu jsem nic neslyšela, takže James stále spal. Euphemie a Fleamont byli na nějaké misi, ze které se mají vrátit až koncem týdne, takže ti se ani vzbudit nemohli.

Vylezla jsem z postele, vzala do ruky hůlku a vyšla z pokoje. Mezitím, co jsem sbíhala schody, se ozvalo ještě jednou zvonění zvonku.

Zamračila jsem se. Kdo by mohl zvonit uprostřed noci a v takové bouřce?

Opatrně jsem vzala za klíček, odemkla a otevřela dveře. Jakmile jsem spatřila, kdo za nimi stojí, hned mi došlo, co se stalo.

Sirius s kufrem vedle sebe, zničeným výrazem ve tváři a promočený úplně na kost. Mělo mi dojít, že to je on. Konečně opustil svoji rodinu.

„U Merlina, Siriusi, pojď dovnitř!" vyhrkla jsem pohotově, aby nemusel stát v tom nečasu. Navíc jsem se bála bouřek, takže jsem nechtěla v těch dveřích stát ani já.

Vešel dovnitř a já zavřela dveře. Znovu jsem je zamkla a starostlivě se na něj podívala. Musela jsem dělat, že o ničem nevím.

„Co se stalo?" začala jsem vyzvídat.

„Už jsem tam nemohl zůstat," hlesl a sklopil pohled. Tak zničeného jsem ho nikdy neviděla. Svoji rodinu sice nenáviděl, ale odchod ho musel i tak ranit. Koho by neranilo, když se vůči němu obrátí celá rodina a nenávidí ho?

„Sundej si ze sebe to mokré oblečení," začala jsem ho úkolovat, „a běž do obýváku. Donesu ti něco náhradního a ručník. Taky vzbudím Jamese."

Na nic jsem nečekala a začala vybíhat schody do vrchního patra. Vrazila jsem do Jamesova pokoje bez klepání, přesto spal jak zabitý.

„Jamesi, vzbuď se," zatřásla jsem s ním, ale stále nic. Mohla jsem ho pokropit vodou, ale neměla jsem zájem o to, aby v domě byl další člověk mokrý do morku kostí. „Dělej, Dvanácteráku!"

To už zabralo. James, nejspíš s domněním, že na něj volá někdo další z Pobertů, protože jsou ve škole, se vyšvihl do sedu a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Na oči si dal brýle, které měl na nočním stolku, a přelétl mě pohledem.

„Niko? Co se děje?"

„Možná by tě zajímalo, že v obýváku je Sirius, promočený až na kost, s kufrem plným věcí a zničeným výrazem ve tváři, který odešel od své rodiny," vysvětlila jsem pohotově a sledovala, jak vyskočil na nohy. „Než tam budeš utíkat, tak mu vezmi suchý ručník a něco tvého na oblečení!"

James zabrzdil, přešel ke skříni, vytáhl rychle kalhoty a tričko, vběhl do koupelny, vyběhl s ručníkem a utíkal pryč z pokoje. Poté jsem slyšela jen dupot na schodech.

Pro sebe jsem se usmála a vyrazila za ním klidnějším krokem. Přestože jsem toužila vidět Siriuse polonahého, raději jsem šla do kuchyně. Asi těžko bych to vysvětlovala, když jsem mu sama řekla, aby se převlékl.

„Tami!" zvolala jsem a chvíli trvalo, než se vedle mě objevila domácí skřítka. Potterovi jich moc neměli, rozhodně míň než Malfoyovi, ale stačilo to.

Skřítka byla velice ospalá a protírala si unavené velké oči. Bylo mi líto, že jsem ji musela budit, ale neuměla jsem to s konvicí na čaj, kterou Potterovi měli. Každopádně jsem si momentálně dala za úkol to zjistit, abych nemusela nikoho dalšího v budoucnu otravovat.