Beginning [#1; CZ HPFF]

XVII.

Prázdniny ubíhaly rychlostí světla. Hned na začátku jsem vypracovala všechny úkoly, které nám profesoři na léto dali, abych na to nemusela celou dobu myslet. Stejně jsem neměla nic na práci, kromě psaní dopisů.

Dopisovala jsem si v podstatě se všemi, takže mi skoro nic neuniklo. Od Lily jsem se dozvěděla, že jí James poslal několik dopisů, ve kterých ji opakovaně zve na rande a vypisuje, jak je krásná a úžasná.

James se v dopisech přiznal, že jí psal, a dušoval se, jak tentokrát určitě uspěje. Neuspěl.

Wendy zase psala, že se konečně dala dohromady s Marcem, který chodí do stejného ročníku, jako my, do Nebelvíru. Ke konci roku se docela sblížili a byla to jen otázka času.

Bohužel, Annie byla někde na dovolené, takže jsme si psát nemohly, jenom párkrát na úplném začátku prázdnin.

S Remusem jsem si hlavně psala o škole a různých předmětech, ze kterých bychom měli psát NKÚ. Zajímalo mě, jestli mi někdy řekne, že je vlkodlak.

Ale abych pravdu řekla, tak to umí perfektně krýt. Bledost ve tváři ale den před, v den a po úplňku skrýt nedokázal. Někdy dokonce zůstal na ošetřovně, což jsem si domyslela z toho, že se někdy neobjevil na vyučování.

Byla jsem ráda, že má kluky, kteří mu o úplňku pomáhají a nenechali ho v tom.

Jako poslední jsem si psala s Luciusem a Najou. Rodiče byli doslova nadšení, když se dozvěděli o mém vztahu s Luciusem a vůbec neváhali, když jsem se jich ptala na to, zda bych k nim mohla odjet ještě před plesem.

Takže jsem si teď balila všechny věci, které budu potřebovat jak do školy, tak na ten čas, který strávím v Malfoy manoru. Do školy jsem měla nakoupené od začátku srpna, kdy přišel dopis z Bradavic. Ten den jsem si také koupila společenský hábit, který jsem opatrně složila do kufru, aby se nepomačkal.

Měla jsem ještě pár minut k dobru, když jsem ještě naposledy kufr zkontrolovala, takže jsem ze skříně vytáhla dobře schovaný notebook, na který jsem si za celou tu dobu ani nevzpomněla. U něj jsem měla i mobil.

Přece jen, kouzelníci takové věci nepoužívali a zatím ani neexistovaly. Zajímalo mě, jestli ještě vůbec pojedou.

Obě dvě k mému překvapení byly stále trochu nabity. Rozklikla jsem v mobilu galerii a začala ji projíždět. Při první fotce se mi vlily slzy do očí.

Byla to fotka ze dne před tím, než mě našel Brumbál. Do fotoaparátu se na mě usmívala má o rok mladší kopie a moje tehdejší nejlepší kamarádka.

Byly jsme spolu denně a užívaly si prázdniny, jak jen to šlo. Bývaly jsme dlouho do noci venku a potom půl dne prospaly.

Jedna neposlušná slza se mi vykutálela z oka a tvořila mokrou cestičku na mém líci. Hbitě jsem ji setřela. Přemýšlela jsem, co právě teď dělá? Co jí řekli, když jsem tak beze slova zmizela? Zapomněla už na mě, nebo si na mě někdy vzpomene?

Zavrtěla jsem hlavou a raději mobil zase vypnula. Neměla bych si připomínat něco, co už je za mnou a akorát mi to přivádí smutek.

Uklidila jsem všechno zpět do skříně a zavolala Essie. Požádala jsem ji, aby mi odnesla kufr do haly, odkud jsem měla použít přenášedlo. Jakmile tak učinila, zamířila jsem právě tam.

------------------

„Páni," vydechla jsem, když jsem se objevila před branou Malfoy manoru. Viděla jsem to na fotkách, ale ve skutečnosti je to snad ještě větší.