Beginning [#1; CZ HPFF]

XXXIV.

Styděla jsem se, tak neskutečně jsem se styděla. Na té oslavě, která nebyla jenom kvůli famfrpálu, ale hlavně kvůli mým a Siriusovým narozeninám, jsem se opila. A hodně.

Nikdy před tím jsem neměla takové výpadky z nějaké oslavy jako teď. Vždy jsem to zvládala tak, že jsem se opila, ale vše jsem si pamatovala. Teď však ne. Místy mám naprosté černo, jako bych prostě spala.

Jedno si ale pamatuju do detailů. Líbala jsem se se Siriusem.

Nejhorší však je, že je v pití zběhlejší než já, takže je velká pravděpodobnost, že si to pamatuje. A to by byl průšvih. Proto jsem se mu rozhodla vyhýbat. Záměrně jsem se držela víc holek než Pobertů, sedala si co nejdál od něj při jídle a ve společence jsem se zdržovala, jen pokud to bylo nezbytné. Holky to věděly a rozhodně to neschvalovaly, ale bylo to mé rozhodnutí.

Všechno se mi to dařilo víc jak týden a každým dnem jsem byla nervóznější, že na něj někde narazím sama, protože jsem věděla, že jakmile bych něco měla říct, nedokázala bych to. Buď bych zbaběle utekla, nebo se rozbrečela zoufalstvím.

Ten den začal jako každý. Ráno jsem se znechucením vstala, provedla ranní hygienu, nachystala se a šla na snídani. Sedla jsem si co nejdál od Siriuse, aby neměl možnost se mnou začít mluvit, a v klidu posnídala. Měla jsem dokonce i pocit, jako by si naše líbání nepamatoval a netoužil se mnou o něčem naléhavě mluvit.

I vyučování jsem přežila a podařilo se mi vyhýbat Siriusovi, jak jen to šlo. Dnes se konal famfrpálový trénink, což znamenalo jediné - jistota, že Siriuse celé odpoledne nepotkám.

Chodil s Jamesem pokaždé, protože i jeho famfrpál zajímal a sem tam si s nimi i zahrál, když někdo na tréninku chyběl.

Abych si pročistila hlavu a zkusila si všechno ujasnit a zkusit se uklidnit, šla jsem se projít po chodbách hradu. Přinášelo mi to podivnou útěchu a klid.

Všichni ostatní taky něco měli, takže jsem měla odpoledne sama pro sebe.

Protáhla jsem se společenkou a potom obrazem na chodbu. Vládlo tam ticho a za celou dobu, co jsem po nich šla, jsem nepotkala ani jednoho člověka.

A to bylo dobře. Poslední dobu jsem chtěla být jenom sama. Měla jsem o čem přemýšlet a na to byla podle mého nejlepší samota. Stejně jsem se se svými obavami a myšlenkami nemohla nikomu svěřit, leda tak Brumbálovi, ale o to jsem zájem neměla. A McGonagallová by to nejspíš řediteli řekla, takže taky nepřipadala v úvahu.

Zahnula jsem za roh a s překvapením zjistila, že se nacházím v chodbě, kde je umývárna Ufňukané Uršuly. Nedaleko od ní se nacházela zeď, na které byl v druhém Harryho ročníku krvavý nápis varující mudlovské děti. Nebo teda vlastně teprve bude.

Až teď jsem si uvědomila, že celou tu dobu pod hradem žije bazilišek, právě teď, aniž by o něm někdo věděl. Spí v soše Salazara Zmijozela a čeká na svou další chvíli. Naposledy to byla právě Uršula, která se stala jeho obětí.

Aniž bych nad tím přemýšlela, šla jsem do umývárny. Uršulu jsem nikde neviděla, nejspíš létala někde v potrubí.

Přešla jsem k umyvadlům. Byly hodně dlouho nepoužívané a šlo to vidět. Přes nános špíny jsem se v zrcadle skoro neviděla, umyvadlo bylo zanesené, stejně jako kohoutek.

Prohmatala jsem několik z nich, než jsem konečně narazila na to, co jsem hledala - malého vystouplého hada na boku.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu tu je vchod do Tajemné komnaty. Přemýšlela jsem, jestli ji zkusit otevřít. Pokud to dokázal Ron, mohla bych to taky dokázat. Filmy jsem viděla tolikrát, že bych ten zvuk mohla zkusit napodobit.