Beginning [#1; CZ HPFF]

XXXI.

Čas v Bradavicích vždycky ubíhal nepřirozeně rychle. Nikde jinde mi to tak nepřišlo, jenom tady. Sotva jsme přijeli, už byla polovina října.

Rozvrh, který jsme obdrželi hned druhého září, nás příjemně překvapil. Čekala jsem obrovské množství hodin, které budeme muset prosedět v lavici, ale nebylo tomu tak. Byl volnější, podobně jako v šestém ročníku.

A aby toho nebylo málo, Lily s Jamesem se dali konečně dohromady. Mé rady se zřejmě vyplatily a konečně se mu podařilo pozvat Lily na rande a vyjít z toho kladně. Když se pak po několika dnech procházeli ruku v ruce po chodbách, nebyl člověk, kterého by to nepřekvapilo.

Všichni znali duo Evansová a Potter, jejich hádky si užívali všichni. Co se však ti dva začali bavit, hádek bylo mnohem méně už v předchozím ročníku, ale nevymizely. James to stále zkoušel, Lily ho však stále odmítala, tentokrát ale ne tak ostře a nabručeně.

Slyšela jsem šeptání, kdykoliv někam vešli. Dokonce i profesoři z toho byli očividně rozčarovaní, protože jsem si všimla, jak McGonagallová na chvíli ztratila kontrolu a vyloženě na ně zírala neschopna slova. Zřejmě jí tato informace vypadla, protože by to měla vědět, když četla ty knihy.

----------------------------

Bylo pondělí a já se neochotně vyhrabala z postele. Nesnášela jsem pondělí všeobecně, ale tenhle rok to bylo ještě horší. Nejenže jsme měli dějiny, na které jsem kvůli bystrozorství byla nucena nakonec chodit, ale všechny hodiny jsme měli se Zmijozelem.

Jako první jsem zabrala koupelnu a rychle provedla ranní hygienu, aby holky nenadávaly. Když jsem vylezla a vyměnila si místo s Annie, oblékla jsem se do školní uniformy, vzala tašku a vyrazila do společenské místnosti, kde už podle času měli být kluci.

Jak jsem však čekala, byla jsem tam první. Sedla jsem si na volnou sedačku a opřela se. Netěšila jsem se na celý den a obzvláště na dvojhodinovku lektvarů. Dala bych cokoliv za to, abych tenhle den mohla vynechat a začít až zítra. To však nebylo možné.

„Kde jsou holky?" zajímal se Remus, jakmile přišel společně s Jamesem, Siriusem a Peterem.

„To víš, jak mají kluky, tak potřebují víc času na chystání," utrousila jsem suše. Byla jsem jediná, která v našem pokoji neměla kluka.

James se pobaveně zazubil. „A ty co? Nechceš nikoho okouzlit?"

Překvapeně jsem zamrkala a podívala se na Dvanácteráka. Šibalsky se usmíval, jako by věděl něco, co já ne.

„Já k tomu nic nepotřebuju," ušklíbla jsem se. „Jsem okouzlující sama o sobě."

Kluci se zasmáli nad mou egoistickou poznámkou. Asi na mě měli opravdu velký vliv.

Naneštěstí se hned vzápětí objevily holky a my tak mohli jít na snídani.

-----------------------

Lektvary proběhly klidně. Nebylo nás tolik, protože se do kurzů pro pokročilé všichni nehrnuli, takže byla menší šance konfliktu. Většinou to byly jen pohledy, sem tam několik slov na adresu z opačné koleje.

Vypouštěla jsem to jedním uchem tam a druhým ven. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla dělat.

Přeměňování, dějiny a formule pak utekly rychle a já konečně měla vyučování za sebou. Po obědě, kdy Lily šla s Annie a Remusem do knihovny, zatímco James, Sirius a Peter byli na koleji, jsem zamířila ven.

Zbývalo jen několik málo dní, kdy je ještě relativně hezky a není příliš velká zima, které jsem chtěla využít.

Jenom já a příroda. Žádný rušivý element.