Beginning [#1; CZ HPFF]

XIII.

S příchodem jara se začaly probouzet i školní pozemky a my začali trávit víc času venku. Nechtěla jsem být uvnitř, když venku bylo tak krásně.

Protože se pomalu blížily i postupové zkoušky do pátého ročníku, začala jsem se na naléhání Lily pomalu učit. Většinou jsme se učily společně, někdy odděleně. Dnes jsem byla domluvená s Lily, že se sejdeme nedaleko jezera a společně si zkompletujeme poznámky do dějin.

Procházela jsem chodbou v prvním patře směrem na školní pozemky, když jsem z druhé chodby, kam jsem mířila, zaslechla hlasy. Jeden jsem okamžitě poznala, protože jsem ho poslouchala denně už několik měsíců - Sirius. Ten druhý byl nějaké holky. Nejspíš jeho další oběť, jak jsem ty holky ráda nazývala.

Otřásla jsem se. Nechtěla jsem tudy jít a dívat se na Siriuse a nějakou holku. Bohužel pro mě jsem tudy musela jít, pokud chci stihnout schůzku s Lily. Kdybych si to chtěla obejít, prodloužila bych si cestu o deset minut, jenže já tam měla být už za pět.

Zhluboka jsem se nadechla, zatnula zuby a vešla do chodby.

Sirius byl s tou holkou asi v půlce chodby. Doufala jsem, že si mě nevšimnou a budou se dál věnovat sobě. Nepotřebovala jsem se tu zdržovat. Jenže, nahoře mě má někdo opravdu rád a to štěstí mi prostě nedopřeje.

„Ahoj, Niko," ozvalo se, když jsem byla pár kroků od nich. Neochotně jsem se zastavila a podívala se na ně.

„Ahoj," vrátila jsem mu pozdrav a chtěla zase odejít, ale Sirius té holce přestal věnovat část své pozornosti.

„Kam jdeš?" zastavil mě.

„Ven," odsekla jsem. V duchu jsem se vyfackovala za to, že prostě nedokážu skrýt své pocity dost dobře. Prostě se musím prozradit v tu nejméně vhodnou chvíli.

„Děje se něco?" zeptal se a odstoupil od holky. Podle hábitu jsem poznala, že je z Mrzimoru.

„Nic, co by tě mělo trápit," zavrtěla jsem hlavou a snažila se znít nenuceně.

„Běž, potom si tě najdu," řekl směrem k té holce. Ta zklamaně přikývla a odešla. „Tak co se děje?"

„Už jsem řekla, že nic," zopakovala jsem s povzdechem.

„Jsi špatná lhářka," zasmál se.

„Neřeš to," řekla jsem a chtěla zase odejít. Tentokrát mě však zastavila jeho ruka, kterou chytil tu moji.

„Proč jsi taková?"

„Jaká?" zamračila jsem se nechápavě.

„Poslední dobou jsi uzavřenější, skoro se s námi nebavíš," vysvětlil. „Je to od té doby, co se bavíš s Malfoyovou."

„Naja s tím nemá nic společného, tak ji do toho laskavě netahej," odsekla jsem. „A bavím, to ty tam nejsi. Pořád jsi s nějakou holkou, kterou pak stejně po dni odkopneš."

Siriusovi v očích blýsklo pochopení. Na tváři se mu objevil úšklebek.

„Tak o tohle jde," zasmál se krátce. „Ty žárlíš."

„A na co?" zeptala jsem se nevěřícně. „Na ty holky, které mají místo mozku kaši, protože naivně věří, že s nimi budeš mít krásný a dlouhý vztah?"

„Ne, ty žárlíš na to, že jsem si tě nevybral." Vytřeštila jsem nevěřícně oči.

„To snad nemyslíš vážně, Siriusi!" vyjekla jsem. „Slyšíš se vůbec, co říkáš? Mluvíš o holkách, jako by to bylo něco, co si můžeš koupit v obchodě za pár srpců."