Beginning [#1; CZ HPFF]

XVIII.

Ples jsem si nakonec skvěle užila. Lucius byl výborný tanečník a mně se podařilo mu nešlápnout na nohu, za což jsem byla opravdu vděčná. On i rodiče mi během celého večera představili snad všechny čistokrevné, kteří za něco podle nich stáli, včetně Siriusových sestřenic Bellatrix a Narcisy.

Nutno dodat, že Narcisa se nezdála příliš nadšená mou přítomností celkově. Neustále zalétávala pohledem k Luciusovi, takže nebylo těžké uhodnout, proč to tak je. Merline, to mi opravdu chybělo.

Navíc tam byl ještě i Sirius, který se naštěstí zdržel jakýchkoliv slovních přestřelek mezi námi. Nechtěla jsem si kazit večer jenom proto, že je pitomec a neumí se omluvit.

Na poslední týden do Malfoy manoru pak přijeli mí sourozenci, sestry Blackovy a Regulus, jak se to původně plánovalo. Naštěstí Narcisa nijak nedala najevo své antipatie vůči mně, pokud jsem nepočítala zahlédání.

Každý den jsme se snažili dělat něco jiného, ale protože venku panovalo horko, většinou jsme jen seděli ve stínu a vykládali si. Kluci navrhovali i famfrpál, ale my jsme nechtěly a podařilo se nám je přehlasovat.

--------------------

První září bylo slunečné. Po snídani jsme se všichni vrátili na své pokoje a dobalili si veškeré věci, které jsme si sem přivezli. Zkontrolovala jsem, jestli v šuplících nebo skříni nic nezůstalo, než jsem ho zavřela a s malou cestovní taškou sešla do vstupní haly.

Lucius už tam na mě čekal a já se o něj částečně opřela, zatímco jsme čekali na ostatní. Nejvíc na čas si dávala Bella, ale ne tolik, abychom nestíhali.

Abraxas se s námi rozloučil na snídani, po které zamířil do práce. Pouze si se mnou potřásl rukou a popřál mi hodně štěstí u NKÚ, které mě v letošním roce čekají, stejně jako Luciuse a Naju. Bella naproti tomu byla o rok výš a Regulus s Cissou naopak níž, takže je čekaly pouze klasické postupovky.

Když jsme byli všichni, objevili se čtyři domácí skřítci. Přestože jsem na Belle, Regulusovi, Cisse a Luciusovi viděla, že se jim sahání na domácí skřítky příčí, udělali to bez nějakých povyků.

Luciusovi jsem to ale usnadnila. Jednou rukou jsem chytila jeho a druhou skřítka. Vděčně se na mě podíval a to bylo to poslední, co jsem viděla, než svět zmizel ve víru barev.

-------------------

Po naložení kufrů do vlaku jsem se rozloučila s Luciusem, protože jsem byla domluvená, že si sednu s holkami, zatímco oni se posadí do zmijozelské části vlaku.

Procházela jsem chodbičkou a hledala holky, když se naproti mně vynořila Rebeca. Zeširoka se usmála.

„Ahoj," pozdravila mě.

„Ahoj," řekla jsem a usmála se. „Jak se máš?"

S Rebecou jsem od našeho prvního setkání mluvila jen asi tři krát. Většinou to bylo v knihovně, kde jsme měly většinou jedinou možnost se potkat. Ona byla o rok výš, tudíž jsme neměly společné hodiny, a navíc v Havraspáru, takže jsem neměla možnost ji vidět ve společence.

„Dobře, co ty?"

„Taky," přitakal jsem.

„Slyšela jsem, že chodíš s Malfoyem," poznamenala nejistě.

„Jo," přikývla jsem souhlasně. „Rozumíme si a jsem s ním ráda."

„To je to hlavní," ujistila mě. „No nic, budu muset jít, řekla jsem holkám, že jdu jenom na záchod."